Shadows die

Twenty-eight

Stále jsem jen nevěřícně stála a až teď mi to všechno začínalo docházet. Cítila jsem se sekundu od sekundy hůř a připouštěla si, že Andy je v tomhle stavu jen díky mně.

Po nekonečném tichu jsem se prudce otočila a rozběhla se dolů. U obýváku, ve kterém jsem zahlédla Andyho jsem zpomalila, tašku ze školy hodila do rohu chodby a pomalu se k němu rozešla.

"Andy?" promluvila jsem a jen co mě uviděl, začal se usmívat. Obdivovala jsem ho, že i přes to, jak moc ho musí všechno bolet se dovede usmívat a ještě, když ten úsměv patřil mně.

"Co se ti stalo?" položil mi skoro okamžitě, jen co se jeho oči přesměrovaly k mému obočí stejnou otázku, jako Ash.

"Spadla jsem ze schodů." odpověděla jsem rychle a sklopila pohled. "Tak moc mě to mrzí." hlesla jsem a pomalu hlavu narovnala tak, abych se mu mohla dívat do očí. Na tváři se mu vytvořil nechápavý výraz. "Nevyslechla jsem tě a zbytečně na tebe byla hnusná, aniž bych znala pravdu. Jen kvůli tomuhle se ti stalo.." lehce jsem zvedla ruce a chtělo se mi z toho všeho brečet.

"Nemáš se za co omlouvat." zašeptal a sevřel mě v objetí. Hned mě prolilo uvolňující teplo a objetí jsem mu opětovala. Přesně tohle mi chybělo. Položila jsem si na něj hlavu a přála si, aby tahle chvíle nikdy neskončila.

"Mám." zakroutila jsem hlavou, když jsem mu konečně odpověděla na to, co řekl.

"Ne, nedivím se ti, že jsi byla naštvaná, vyložil bych si to úplně stejně. Hlavní je, že se to vysvětlilo." usmál se, když jsem se od něj odtáhla a zpříma se mu dívala do očí.

"Opravdu mě to mrzí, to s tím Ashem.." odmlčela jsem se a přestala se mu dívat do očí.

"Byla jsi opilá, už na to nemysli." jemně mi zvedl hlavu a donutil mě, abych se na něj znovu dívala.

"Takže na to zapomeneme?" pousmála jsem se.

"Já už na to zapomněl, záleží jestli zapomeneš i ty." řekl tiše a znovu se usmál. Úsměv jsem mu opětovala a tentokrát já ho sevřela v objetí.

"Tohle mi chybělo." zamumlala jsem mu do trička.

"To ty jsi mi chyběla." zašeptal naoplátku on a dal mi pusu do vlasů.

Hned jsem se cítila o něco líp, ale i tak jsem se nemohla zbavit špatného pocitu z toho všeho.

"Budu muset jít nahoru." řekla jsem po chvilce a odtáhla se od něj.

"Příjdeš pak?" staral se hned a v téhle chvíli mi připomněl Jaka.

Kývla jsem na souhlas a vrátila se do chodby, kde jsem si vzala tašku, kterou jsem tam hodila a mířila po schodech nahoru.

Dívala jsem se spíš k zemi a moc nevnímala okolí, možná proto jsem po pár schodech narazila do něčího těla.

"Ashley?" prudce jsem se zastavila a překvapeně se na něj dívala. Jen se beze slova zazubil a mně došlo, že nás s Andym celou dobu sledoval.

"Už jste se usmířili?" řekl rychle a stále se připitomněle usmíval.

"Myslím, že už jsi si stihl všimnout, ne?" zvedla jsem obočí a pobaveně ho sledovala.

"Umm.. Já.. No.." nervózně se podrbal za krkem.

"Ano?" podívala jsem se mu do očí a kousala se do rtu, abych se nezačala smát.

"Au! Jinxxi! Tady jsem schovanej já!" ozvalo se nad námi kousek nad námi se objevil CC, kterého zjevně Jinxx odněkud vyhodil.

"Chcete říct, že nás tady celou dobu sledujete?" zeptala jsem se nejdřív vážně, ale měla jsem co dělat, abych se nezačala smát.