Shadows die

Two

Vzbudila jsem se ve své posteli a při pohledu na mobil jsem zjistila, kolik je hodin. Asi jsem byla opravdu hodně unavená, když jsem prospala polovinu dopoledne. Vyhrabala jsem se z postele, navlékla se do černých roztrhaných legínů a delšího černého trika se znakem batmana.

V koupelně jsem si udělala ranní hygienu, lehce se nalíčila a vrátila se zpět do pokoje. Ze stolu si vzala černé lesklé desky a posadila se s nimi na postel.

Byly tu schované všechny moje noty na klavír, jak vytisklé z internetu, tak mnou napsané. Už když jsem byla v páté třídě mi maminka koupila lesklý černý klavír a od té doby hraji na černé a bílé klapky známé melodie písniček a těžkých klavírních skladeb.

Na konci, pod všemi popsanými listy ležel jeden.Drobnými notičkami popsána písnička Saviour. 
Některé části jsem si upravila podle sebe a celkové znění písničky jsem si ještě nezahrála. Nestihla jsem to.

"Seph?" ozvalo se tiché zaklepání na dveře.

"Ano?" odpověděla jsem a dala mu tak najevo, že zde jsem a že už jsem vzhůru.

"Steph, jedeme do města. Nakupovat vánoční dárky, chceš jet s námi?" zeptal se. Až teď mi došlo, že za pár dní jsou Vánoce a já pro nikoho nemám jediný dárek a ani na ně nemám peníze.

"Asi ne." hlesla jsem. 

"Steph, nemusíš nikomu nic kupovat, víme, jak na tom jsi. S tímhle si nedělej obavy." řekl, jako by mi četl myšlenky a posadil se vedle mě na postel.

"Díky." usmála jsem se na něj. Přesto jsem věděla, že aspoň něakou drobnost bych každému dát měla.

"Tak my pojedeme, odpoledne se vrátíme. Kdyby jsi něco potřebovala, zavolej." informoval mě a odešel.

Chvíli jsem jen seděla na posteli a civěla do zdi přede mnou. Když jsem však uslyšela auto, jak opustilo pozemek vily, využila jsem toho, že jsem v domě sama a vyšla jsem z pokoje s cílem, najít klavír.

Sešla jsem po schodech dolů, vešla do jedněch dveří a stanula v prostorné místnosti s kytarami a bicími. U stěny s prostornou pohovkou a stěny polepené plakáty. Na druhém konci místnosti stálo lesklé bílé křídlo. 

Fascinovaně jsem přejela bříšky prstů přes naleštěné klapky a zkusila zahrát pár tónů. Zadívala jsem se na papír s notovými osnovami a začala potichu a nejistě hrát. 

I never meant to be the one
Who kept you from the dark
But now I know my wounds are sewn
Because of who you are
I will take this burden on
And become the holy one
But remember I am human
And I'm bound to sing this song...

Začala jsem k tiché hře i tiše zpívat. Nevím, čeho jsem se bála, když v místnosti a i v celém domě jsem byla sama. 

Hrála jsem dál a u toho se mi vracela minulost. Tahle písnička pro mě byla velice emocionální, protože jsem ji já i máma milovala. Hrozně moc věcí mi připomínala a nedovolila mi zapomenout.

Nedovolila mi zapomenout hlavně na ten moment, když máma vydechla naposled. Byla jsem u toho, zemřela mi před očima. 

So here I write my lullaby
To all the lonely ones
Remember as you learn to try
To be the one you love
So I can take this pen
And teach u how to live
What is left unsaid
The greatest gift I give

So hear my voice, 
remind you not to bleed
I am here

Saviour
Will be there
When you are feeling alone, oh