Shadows die

Thirteen - memories

Pomalu jsem otevřela oči a chtěla se protáhnout. Když jsem zaznamenala Andyho vedle sebe, rychle jsem ruku zase stáhla a ještě na chvíli zavřela oči. Potom jsem se však vymanila z pod Andyho ruky a zalezla do koupelny, dokud mi ji někdo z kluků nezabral a převlékla se do šedého trička s lebkou a potrhaných jeanů. Na oči si nanesla tenké černé linky, zvýraznila si řasy a rty přetřela leskem. Pečlivě jsem si vyžehlila své dlouhé vlasy, na kterých si opravdu zakládám a přesunula jsem se do kuchyňky, abych nachystala klukům snídani.

Když se postupně shromáždili v kuchyňce, za chvíli všchny palačnky, kterých bylo požehnaně zmizely a já začala uklízet nádobí. 

"Jaké jsou plány na dnešek?" zeptala jsem se, když jsem so skříňky uklízela zalíře.

"Zajdeme někam na oběd a začneme se chystat na koncert." odpověděl mi Ash.

"Aha, dobře." 

Po snídani jsem všechny donutila ustlat si postele a když byli nachystaní, pomalu jsme vyšli k pizzerii. Brali jsme cestu oklikou, abychom se trošku prošli, proto jsme akorát na oběd dorazili k restauraci.

Objednali jsme si a zrdželi se tam asi něco přes hodinu. Když si CC a Jinxx dojedli svůj druhý dezert zaplatili jsme a vraceli se k touru. 

Kluci za cestu rozdali spoustu autogramů a fotek, proto jsme přišli až o půl třetí. Měla jsem v plánu lehnout si na postel a nic nedělat, místo toho jsem si však do tašky dala něakou kosmětiku a oblečení, do kterého se převleču, aby kdyby mě někdo s klukama potkal, jakože potká, aby se mě nelekl. 

"Můžeme jít?" zeptal se Jake a ostatní jen kývli a mířili k aréně, kde se měl koncert odehrávat.

Odebrali jsme se do šatny a kluci si šli chystat a dolazovat nástroje. Já si mezitím oblékla hodně uplé, černé potrhané jeany, k nim bílé tílko s cernýp potiskem a bílou hvězdou Black veil Brides, které mi dal Jake, zpravila jsem si make up, upravila vlasy a čekala až kluci dozkouší.

Zaposlouchala jsem se do Andyho hlasu i když zpíval jen pár písniček a ani jsem si neuvědomila, že všech pět stojí dávno přede mnou.

"Jsi tu?" zamával mi před obličejem rukou Jinxx a já se jen nemotorně postavila. 

"Jo, jen jsem .. přemýšlela." prohrábla jsem si rukou vlasy. 

Slyšela jsem, jak se hala začala pomalu zaplňovat a Jake mi šel ukázat, odkud to vše budu sledovat. Zavedl mě k pohodlnému koženému křeslu, ze kterého jsem všechno dokonale viděla, ale přitom jsem byla schovaná. Posadila jsem se a kluci postupně přišli na pódium. Jako poslední přišel Andy, který svým úsměvěm obdařoval naprosto všechny a když jsem ho chvíli pozorovala, musela jsem se začít taky usmívat.

Záveděla jsem klukům jejich postavení. Ostatní je milují za to, co dělají. Milují je, protože dělají, co je baví. Žíjí si svůj sen a tím pomáhají v životě milionům lidí. 

Bylo zvláštní tady sedět a dívat se na tisíce lidí, jako jste vy. Bylo to, jako dívat se na tuny sladkostí, bez možnosti vzít si aspoň jeden bombón. Zase odtud odjedeme a pro mě na světě bude zase jen brácha a kluci. Nikdo jiný. Mou jedinou kamarádku mi tvořila žiletka, která mi teoreticky pomáhá, jako opravdová kamarádka, jen trošku jinak. 

Pozorovala jsem kluky, jak si to užívají a rozzářené fanoušci, kteří skákali, zpívali společně s Andym nebo si prostě celé vystoupení natáčeli na mobil.

U toho jsem opět přemýšlela nad svým životem a vracela se zpátky v čase. Vzpomínám si, jak jsem na prvním stupni na základce byla oblíbená. Světle hnědé, dlouhé vlásky jsem nosila stažené barevnými gumičkami nebo jsem v nich měla prostě jen čelenku. Bylo to bezstarostné období. Mezi ostatními jsem byla oblíbená a doma bylo ještě všechno v pořádku. Postupem času se můj bezstarostný život měnil na skutečný, reálný život.

Táta jednoho dne spáchal sebevraždu. Nikdo nevěděl proč a taky proto to byl pro naši rodinu obrovský šok. Máma se trápila a já s Jakem jsem přišla o tátu. Najednou zmizel z mého života a to bylo pro mě, jako asi pro jedenáctiletou holku obrovský šok. Nevěděla jsem co dělat. Už jsem nebyla ta veselá holčička bez starostí. Nemohla jsem se smát a být šťastná. 

Máma se hrozně trápila. Občas trpěla depresemi a my s Jakem nevěděli, jak jí pomoci. Moje barevné oblečení vystřídalo tmavší. Ne, že bych chodila v černé, ale už jsem nebyla ta barevná veselá holčička jako dřív. Situace v mém životě mi to nedovolila. 

Skoro se můj vzhled nezměnil, ale mnozí mě začali odsuzovat. Nechápala jsem je. Jak mi mohli vyčítat smutek, když se v mém životě stal takový zvrat? Postupem času se ke mě začalo otáčet zády čím dál víc lidí a já zjišťovala, jak falešní jsou. Nejsou to ti přátelé, kteří vám mají rádi za to, jací jste. Byli to ti falešní, kteří vás nepodrží a nepomůžou vám. V takových situacích se pravý přítel pozná. A já poznala, že všichni, o kterých jsem si to myslela byli falešní a mě na světě už moc lidí nezbylo.

Tohle chodání a odsuzování ostatních mě pomalu, ale čím dál více vedlo tmavé barvě a uzavírání se sama do sebe. Na světě mi vlastně zbyl skoro jen brácha. Na něj jsem se mohla spolehnout a vždy mi pomohl. Nikdy mě neodsoudil. Byl tu pro mě a já pro něj. 

I když jsem to ve škole neměla jednoduché, doma se situace zlepšila. Všichni se vyrovnali s tím, co se stalo a já mohla být aspoň z části šťastná. Pak se ale Jake dal k kapele a zanedlouho se s nimi přestěhoval daleko od nás. Máma mu v tom nebránila. Sice ji to moc bolelo, ale byla ráda, že dělá to, co ho baví. Také jsem mu to přála, ale zmizel pryč. Už tu pro mě nebyl. 

Zbyla mi jen máma. I moje nejlepší kamarádla, o které jsem si myslela, že je opravdová se na mě vykašlala. Odsuzování okolí a to všechno mi způsobovalo velkou bolest a já se poprvé pořezala. Ne moc, ale jizvy mi zůstaly. Kamarádla, o které jsem si myslela, že kamarádka je, se na mě místo toho, aby mě podržela, se na mě vykašlala. Nerozumněla jsem tomu, ale opustil mě poslední člověk. Zbyl mi jen Jake, který byl kilometry daleko a máma.

Ve škole začala šikana a naprosto všichni mě odsuzovali. Jen máma ne. Ta tu se mnou byla a byla tu pro mě. Své světlé dlouhé vlasy jsem si obarvila a sestříhala. Moje oči byly vždy obtáhnuty linkami a veškeré oblečení bylo tmavé. Jediný důvod proč být šťasná byla moje máma, která mě ve všem podporovala a neotočila se ke mně zády jako ostatní. Stála při mě a já jí jsem za to moc vděčná.  Potom ale nastal další zvrat v mém životě. Logan. A tím se to všechno završilo. přišla jsem i o ni.

Z tváře jsem si setřela slzu. Nechtěla jsem si to všechno znovu připomínat. Život se mi pomalu hroutil už asi od šesté třídy. K úplnému završení došlo teď a já si uvědomila, kolik let jsem trpěla. Kolik let to všechno trvalo. Jak se ke mně postupně všichni otáčeli zády. 

Stačí se podívat kolem sebe. Všude jsou jen falešní lidé, kteří si na přátele jen hrají. Vydávají se za ně, ale když nastane situace, kdy je opravdu potřebujete,  zjistíte, že jsou falešní jako všichni ostatní. 

Uslzenýma očima jsem se podívala na kluky, jak si každou sekundu užívají stejně jako fanoušci. Potom ale Andy ohlásil přestávku a já si rychle utřela slzy.

Nechápala jsem, proč jsem si to všechno připomněla. Při vzpomínce na to všechno jsem měla chuť se rozbrečet a utéct někam daleko. Daleko od všech.

 Tuhle část bych chtěla věnovat @vikifeitlova, která mi vždy napíše krásný komentář, který mě opravdu vždy potěší :) 

Snad se vám část líbila, i když je trošku jiná, než měla být. 

I přes to, pokud se vám část líbila zanechte vote nebo komentář, protože ty mě vždy nabudí k tomu, abych napsala další díl.