Shadows die

Thirty-two

"Andy, musíme vstávat." zamumlala jsem ospale a jemně s ním zatřásla.

"Ještě chvilku." zamumlal prozměnu on a zabořil si hlavu do mého trička.

Nějak podobně jsme i usínali, ale nevadilo mi to. Byla jsem s ním ráda a cítila se s ním dobře a bezpečně.

"Už je dost hodin." zívla jsem při pohledu na mobil a posadila se. Andy jen něco zamumlal a zabořil si obličej do polštáře.

Byla jsem ráda, že zatím nejedou na žádné turné a jsou to jen koncerty v okolí. I tak jsem věděla, že se jejich turné blíží, ale počítala jsem s tím, že pojedu s nimi. Nechtělo se mi tu zůstávat samotné.

Otočila jsem hlavu směrem k němu a zjistila, že ještě stále leží v té stejné poloze. Využila jsem toho, v rychlosti si sundala tričko na spaní a vyměnila ho za tílko, na které jsem si oblékla košili.

"Andrew!" vykřikla jsem se smíchem, když jsem se otočila a zjistila, že mě celou dobu pozoruje a rukou si podpírá hlavu.

Vzala jsem do ruky polštář a se smíchem ho hodila po něm. Jeho nevinný úsměv se taky proměnil ve smích, když ho chytil a díval se na můj vyděšený, nechápavý a rozesmátý výraz.

"Přestaň se mi smát!" křikla jsem po něm a vzala do ruky další, větší polštář a hodila mu ho na obličej.

Hned se začal bránit, já si však k němu klekla a polštář mu u obličeje držela. Místo toho, aby mě vzal aspoň trošku vážně, se z pod něj ozval přidušený smích a jeho ruce se polštář snažily odstranit. Když zjistil, že to nemá smysl, začal mě lechtat.

"Ne! Andrew!" křičela jsem a svíjela se smíchy, když se nade mnou tyčil a nepřestával mě lechtat.

"Andy prosím!" prosebně jsem se na něj podívala a znovu se začala smát a schoulila se do klubíčka, aby mě to lechtat co nejméně.

Najednou lechtání postupně odeznívalo a já se na něj překvapeně podívala.

Ležela jsem pod ním, on se rukama popíral, aby na mě nespadl a oba dva jsme zrychleně dýchali.

"Tobě to ještě nezmizelo?" překvapeně se na mě zadíval a jako první po notné chvíli promluvil.

Tázavě jsem se na něj podívala a stočila zrak k vyhrnutému tílku.

"Zmizelo, hojí se to, ale na břiše jsem to měla hodně. Už to mám ale mnohem menší a lepší." vyhrkla jsem.

Jen kývl hlavou na náznak souhlasu a já byla ráda, že byl s mou odpovědi spokojený a stačila mu.

Sice jsem mu moc nelhala, akorát mu zatajila, že pár modřin na nohou a břiše mi v poslední době přibylo.

"Ehm.." ozvalo se ode dveří a já vyděšeně trhla hlavou směrem k nim.

Andy se také lekl a spadl na mě.

"Christiane." zabručel a odkulil se z mého těla.

"Nechci vás při něčem rušit, ale znělo to, jako by jsi ji znásilňoval." pokrčil nevinně rameny.

"Už jdeme." řekl jen, když zhluboka vydechl a CC se na mě tázavě podíval.

"Lechtal mě." řekla jsem mu se smíchem na vysvětlenou. "Převlečeme se a přijdeme." ujistila jsem ho. CC kývl na souhlas a odešel.

"Pokud mě budeš zase sledovat, příště spíš u sebe." varovala jsem Andyho, když jsem v rukou držela legíny.

"Fajn." zabručel, otočil se a mezitím, co jsem si na nohy natahovala tenkou látku si přes hlavu přetáhl tričko.