Shadows die

Fifty-four

Probudila jsem se v něčí náručí. "A-Andy?" zašeptala jsem nedůvěřivě a přivřenýma, rozespalýma očima zamžourala na Ashe.

Ihned se mi v hlavě rychlostí blesku přehrál celý včerejšek a v očích ucítila slzy. Sundala jsem ze sebe jeho ruku a krátce se na něj zadívala.

Rovné vlasy mu padaly do obličeje, ústa měl mírně pootevřená a pravidelně oddechoval. I tak bylo na jeho tváři poznat, že z toho, co se stalo je zničený. Všechny to zasáhlo.

Dekou jsem mu zakryla nohy a kousek břicha a opustila pokoj. Tiše jsem za sebou zavřela dveře a stejně tak, jako jsem odešla ze svého pokoje jsem vešla do toho Andyho.

Zhluboka jsem se nadechla a cítila tu mně až moc známou vůni. Rukou jsem si vjela do vlasů a po tváři mi stekly první, nezadržitelné slzy.

Rozhlédla jsem se kolem a každičká věc mi až moc připomínala událost spojenou s ním.

Posadila jsem se na jeho postel, vzala do rukou černé tričko, které na ní leželo a přitiskla si ho k tělu. Zabořila jsem do něj hlavu a vdechovala jeho vůni.

Hned jsem měla před očima, jak jsme se přesně na této posteli objímali, jak jsme spolu usínali a já se tiskla na jeho hruď schovanou právě pod tímto tričkem. Jak mě jeho paže ochranitelsky svíraly a tiše mi šeptal uklidňující slova.

Vždycky tu pro mě byl. Vždycky. A já ho zničila. Ničila jsem ho a nakonec se mi to povedlo.

Moje tělo se začalo třást pod náporem pláče a mé ruce k sobě křečovitě tiskly teď už vlhkou látku.

Tlumeně  jsem slyšela kroky a následně cítila, jak mě dotyčný objal.

"Já-já ho potřebuju Ashi." vzlykala jsem.

"Já vím, Steph. Musíme to zvládnout." zašeptal a stále si mě tisknul k sobě.

"Pojď, tady se budeš trápit ještě víc." řekl tiše a odvedl mě pryč.

Když jsem za ním kráčela dolů do kuchyně, připadala jsem si, jako tělo bez duše.

Všichni už seděli u stolu a byli na tom podobně. Všichni byli jeho smrtí zasaženi.

Jejich pohledy se upřely na mě a já se pomalu posadila na jednu volnou židli.

Hlavu jsem si schovala do dlaní a zavřela oči. Vzpomněla jsem si, jak si vždycky přisedl za mnou a v uších mi zněl jeho dokonalý hlas.

Stal se nezbytnou součástí mě a já věděla, že takhle dlouho nezvládnu žít.

Cítila jsem, jak jsou na mě všechny pohledy upnuty a k bolesti v jejich očích se přidala i lítost.

"On-" vzlykla jsem. "Zemřel kvůli mě." hlesla jsem a vzhlédla ke klukům.

"Steph nevyčítej si to. Tohle-"

"Ne Jinxxi. On mi zachránil život. Kdyby to neudělal, zemřela bych já. To auto by mě srazilo. On se za mně obětoval. Po tom všem. Kdybych si stále nehledala nějaké problémy, mohla jsem teď být s ním. Šťastná. Tohle si nikdy, nikdy neodpustím." hlesla jsem, zvedla se od stolu a odešla do chodby, kde jsem z Andyho kožené bundy vyndala krabičku cigaret a zavřela za sebou prosklené dveře terasy.

Zapálila jsem si jednu cigaretu a potáhla. Potřebovala jsem to. Měla jsem chuť se zničit.

"Steph?" poznala jsem CCho hlas a otočila hlavu ke dveřím, které právě zavíral.

"Prosím, neplač. Slzy nevrátí, co osud vzal. Vrátí jen smutek, bolest a žal." hlesl a posadil se za mnou. "Neubližuj si." dodal a zničeně se na mě podíval.

"Aspoň mají slzy na rozdíl od slov jednu úžasnou vlastnost. Nelžou." odpověděla jsem tiše a znovu potáhla nikotin do plic.

Hned se mi vybavilo všechno, co jsem mu říkala. Jak jsem mu jen mohla po slovech 'miluji tě' říct, že to byla chyba? Co jsem si myslela? Co jsem po něm sakra chtěla? Dal mi všechno. Nakonec i svůj život.

"Steph přestaň." vzal mi cigaretu z ruky, když jsem si ji znovu přikládala k ústům.

"Kouříš? Zničíš si plíce. Miluješ? Zničíš sebe." zamumlala jsem. Vzpomněla jsem si na to, jak přesně takhle jsem brala cigarety Andymu.

Hřbetem ruky jsem si z oka setřela slzy, beze slov se zvedla a odešla.

Bylo mi už všechno jedno. Měla jsem pocit, jako by můj život ztratil smysl.

***

Na okenní skla prudce dopadaly kapky vody a já s loktem opřeným o parapet a hlavou v dlani tupě zírala ven.

Někdo tiše otevřel dveře, položil tácek s jídlem na komodu a přešel ke mně.

"Potřebuješ něco sníst." hlesl.

"Ne. Nepotřebuji nic. Jen, aby tu byl se mnou." odpověděla jsem tiše a nespouštěla pohled z okenní tabule.

Povzdychl si. "Máš ráda déšť?" zeptal se, aby změnil téma.

"Jo." pokrčila jsem rameny. "Aspoň vím, že nepláču sama." dodala jsem a vynutila ze sebe pokřivený úsměv.

"Steph-" povzdychl si, ale hlas se mu zlomil.

"Jsem v pohodě, Jinxxi." zamumlala jsem skoro neslyšně a připadala si jako cvok. Zamilovaný cvok, který kvůli své blbosti ztratil osobu, bez které nemůže žít.

"Steph.. Možná se usmíváš, ale za tím úsměvem je skryto spoustu bolesti. Možná říkáš, že jsi v pohodě, ale to jen proto, protože nechceš vysvětlovat, že jsi na dně. A. Možná-možná dýcháš, ale uvnitř jsi mrtvá." poslední slova skoro zašeptal a já k němu konečně otočila hlavu. Měl pravdu.

"Ty jsi silná. Už jednou jsi něco podobného zvládla a já věřím, že to zvládneš zas." pokračoval a povzbudivě se usmál.

"Ale já to zvládla jen díky němu. Díky tomu, že tu byl." hlesla jsem a vzhlédla do jeho očí. Žádné se nevyrovnají těm jeho.

***

Venku se již začínalo stmívat a já stále seděla v té stejně poloze. Celou tu dobu za mnou chodili kluci, ale já s každou ubíhající minutou zjišťovala, že takhle nedokážu žít.

"Mám o tebe strach, Steph." promluvil po chvíli Jake a přitáhl si mě do své náruče.

Možná jsem se mu ani nedivila. Přece jen, vidět člověka, který musel připomínat spíše mrtvolu, než živou, lidskou bytost, jak se dlaní dotýká skleněné tabule okna, na tvářích má tmavé, zaschlé cestičky od slz a řasenky a jeho prázdné oči, sledující kapky deště, narážející do skla. Možná jsem vypadala ještě hůř, než jak jsem si připadala.

"Mám tě ráda." zašeptala jsem a rukama svírala jeho tričko.

"Já tebe, Steph. Udělal bych cokoli, aby jsi byla zase šťastná. Slib mi-slib mi prosím, že budeš v pořádku. Nechci tě ztratit." zašeptal. Slyšela jsem, jak tiše vzlykl a stisknul mě ještě víc.

Měla jsem pocit, že s Andyho smrtí se celý můj život kompletně rozpadl.

Část dopadla trošku jinak, než jsem si představovala. Měla být víc dojemná a smutná, takže s ní nejsem úplně spokojená, ale nejhůř snad nedopadla.

Strašně moc děkuju za vote, reads a komentáře ♥

Užívejte si předposlední kapitolu, jaký na to máte zatím názor? :)