Shadows die

Fourty-eight

Než jsme přijeli k vile jsem už neusnula. Stále jsem si v hlavě všechno přehrávala. Nadávala jsem si sama sobě za to, jak smutný musel být. Ještě, když jsem před klukama říkala, že jsme jen kamarádi.

Sama jsem o tom sice pochybovala, ale říkala jsem to s takovou jistotou. Tolik ho to muselo ranit a já stále myslela jen na sebe a na to, že už nikdy nechci zažít to, co dřív.

Cítila jsem se za to víc, než hrozně.

Byla jsem ráda, že už tour konečně zastavil a my byli doma. Docela mi to tu chybělo.

Vylezla jsem spolu s ostatními ven a přinesla nějakou tašku a kufr ke dveřím vily. Počkala jsem, až CC odemkne a pomohla klukům nosit věci dovnitř.

Absolutně jsem nevěděla, jak se chovat. Možná bylo lepší, když jsem to nevěděla.

"Ahoj." přivítala nás doma skoro okamžitě Sammi. Trošku jsem se jí lekla, protože jsem ji tam nečekala, ale hned jsem jí pozdrav oplatila.

"Nikam nechoďte, musím vám něco říct." zarazila nás, když jsme chtěli opustit chodbu, ve které jsme všichni momentálně stáli.

"Nejsi tě-" zaraženě se na ni díval Jinxx.

"Ne." zasmála se. "Jen jsem vám přišla oznámit, že jsme pozvaní na ples." zazubila se.

"Na ples?" nechápavě zopakoval Ash.

"Jo. Kamarádka to pomáhala zařizovat a byla by ráda, kdybychom přišli." vysvětlila.

"Kdy to má být?" zeptal se pro změnu Andy.

"Dneska večer." řekla a nevinně se usmála.

"Dneska večer? Vždyť tam ani nemám v čem jít." vyhrkla jsem a posmutněla.

"Je teprve dopoledne, času dost. Můžeme vyrazit klidně teď. Je tu plno obchodů, kde něco určitě seženeme a na oběd můžeme někam zajít." usmála se na mě. "Tak se jdi nachystat, počkám dole." dodala a já se hned rozešla do pokoje.

Převlékla jsem se, nalíčila se, upravila si vlasy, s kabelkou seběhla dolů a mohli jsme vyrazit.

Byla jsem ráda, že na chvíli vypadnu ven a tak budu mít třeba čas si vše v hlavě urovnat.

"Tak jak jste se měli?" zeptala se hned, jen, co se za námi zavřely dveře vily.

"Výborně." pousmála jsem se a hned si vzpomněla na Andyho.

"A ty?" optala jsem se.

"Stýskalo se mi." přiznala.

"Jinxxovi taky." odpověděla jsem.

"A co ty a Andy?" položila mi další otázku.

"O tomhle se nechci bavit, promiň." hlesla jsem.

"To je dobrý.. Já jen.. připadá mi, že se oba dva trápíte." povzdychla si a měla pravdu.

"Je to složitý." vydechla jsem.

"Steph.. Složitý si to děláte vy dva." zaměřila na mě svůj pohled. "Tímhle jsem si taky prošla. To si nemysli. Taky jsem měla spoustu předsudků, ale to všechno si vytváříš ty. Hledáš si důvody, proč ne, ale hledala jsi si někdy důvody, proč ano? Byla jsem na tom podobně. Bála jsem se, že to s Jinxxem dlouho nevydrží, protože je to přece slavná hvězda, která může mít kohokoli. Pořád jsem si tvořila předsudky, i když jsem věděla, ho miluju, a že ho potřebuju." dopověděla a měla pravdu.

"Jenže já si teď cítím hrozně. Ash mi řekl, že mě miluje, tak dlouhou dobu. Já si to celou dobu nechtěla připustit a někdy ho to, co jsem říkala muselo opravdu ranit. Třeba by mi to řekl, kdybych neříkala "Jsme jen kamarádi.", "Jsi jako můj druhý bratr." pak se mu ani nedivím, že se mi to bál přiznat. Dokážeš si představit, jak jsem ho musela ničit? Celou tu dobu a on mi už od začátku pomáhal víc, než si myslí. A já mu na oplátku dělala tohle. I když jsem sama věděla, že ho potřebuju, ale myslela jsem jen na sebe, jak už v životě nechci prožít další zklamání. Ale na to, jak se kvůli mně musí trápit, jak se musí cítit.. Na něj jsem vůbec nepomyslela." povzdychla jsem si a dopověděla svůj dlouhý monolog.