Shadows die

Fourty-three

Konečně jsme zastavili u hotelu a já se co nejrychleji vyštrachala z touru, abych se mohla konečně nadýchat čerstvého vzduchu.

Bylo mi nějak divně. Asi z té cesty a myslím, že kdybychom jeli déle, určitě bych zvracela.

"Jsi v pohodě?" ozval se za mnou hlas Ashe a položil mi ruku na rameno.

"Jo jen.. Je mi nějak divně. Asi z té cesty." povzdychla jsem si.

"Nechceš se najíst nebo něčeho napít? třeba by ti bylo líp." navrhl.

"To je dobrý, ne. Chci si jít hlavně lehnout. Budu v pohodě." ujistila jsem ho a vydala se za klukama do luxusně vypadajícího pokoje.

Jen, co jsme dostali od recepční klíče jsme se nacpali do výtahu a vyjeli nahoru, kde se měli nacházet naše pokoje. Měly jsme tři dvoulůžkové pokoje. Nepotřebovali jsme mít každý svůj, bylo by to zbytečné.

"S kým chceš být?" zeptal se mě Jinxx.

"Mně je to úplně jedno, chci si hlavně lehnout." zamumlala jsem a odemkla mně nejbližší dveře.

Byly tu dvě postele, u každé noční stolek, prostě klasicky zařízený hotelový pokoj, ale působilo to tu útulně a moderně. Na jednu z nich jsem si lehla a hned se začínala cítit o něco málo lépe.

"Kluci si chtějí zajít někam na jídlo, ale pokud nechceš nikam chodit, nemusíš. Víme, že ti není dobře." oznámil mi Andy, položil tašky, které přinesl na zem a posadil se vedle mě na kraj postele.

"Zůstanu tady, stejně hlad nemám." pousmála jsem se.

"Zůstanu zde s tebou. Nenechám tě tu samotnou když ti je špatně."

"To je v pohodě, klidně s nimi běž. Budeš mít hlad."

"Ne, budu zde s tebou. Kdyžtak mi koupí pizzu. Když ne já, zůstal by tu Jake." usmál se.

"Když ti to nevadí. Děkuju." usmála jsem se na něj.

"Půjdu to říct klukům a přijdu."

Jen, co odešel jsem se otočila čelem ke zdi a zavřela oči. Bylo mi šíleně špatně a nevěděla jsem, co dělat. Určitě to bylo z té cesty, ale i tak jsem se nervovala. Odpoledne nebo spíš k večeru máme mít koncert a do té doby mi už musí být dobře.

"Jak ti je?" posadil se vedle mě Andy, který už klukům oznámil, že tu zůstane se mnou a já mu za to byla víc než vděčná.

"Blbě." zamumlala jsem do polštáře. "Asi budu zvracet." zamumlala jsem znovu, pomalu se posadila a následně se rozešla do koupelny.

Jen, co jsem se naklonila nad záchod, se v něm objevil veškerý obsah mého žaludku z dnešního dne. Cítila jsem, jak mi Andy jemně chytil vlasy a hladil mě po zádech.

"To je dobrý." šeptal a dřepěl u mě.

"Tak to je nechutný." zamumlala jsem, když jsem se narovnala, spláchla a hned si v umyvadle opláchla obličej.

"Už nikdy nedovolím, aby CC řídil, když v tom autě budu já." promnula jsem si cestou z koupelny oči a znovu se natáhla na postel.

"Už je ti líp?" zasmál se a posadil se vedle mě.

"Jo, mnohem líp. Myslím, že teď už budu v pohodě, děkuju." usmála jsem se na něj a objala ho kolem pasu, protože seděl.

Myslím, že ho moje chování překvapilo, ale hned se usmál a natáhl se vedle mě.

"Proč mi pořád děkuješ? Slíbil jsem, že se o tebe postarám a postaral bych se, i kdybych to nikomu neslíbil, protože tě mám rád." pousmál se.

"Protože ty ani nevíš, jak moc to pro mě znamená. Jak moc pro mě znamenáš ty.  Byla jsem zvyklá, že jsem poslední roky mého života nikoho nezajímala, jen mou mámu. Ostatní mi jen ubližovali a nikomu, kromě jí a Jaka, který byl daleko od nás, na mě nikomu nezáleželo." řekla jsem, když jsem mu ležela na rameni a oba dva jsme se dívali do stropu.

"A pak jsi se v mém životě objevil ty a celý jsi ho změnil. Dal jsi mi naději na lepší život. Vytáhl jsi mě z toho špatného a pomohl jsi mi víc, než si myslíš. A za to, ti budu vděčná do konce života." dopověděla jsem, tentokrát už s úsměvem na tváři a otočila k němu hlavu.

Místo odpovědi mi věnoval upřímný úsměv a to pro mě znamenalo víc, než všechna slova.

***

"Jaké to je, stát tam v záři všech těch reflektorů, obklopen fanoušky a hrát jim písničky, které je vytáhly z depresí?" zeptala jsem se.

Už notnou chvíli jsme leželi na zádech, moje hlava byla jako obvykle položená na jeho rameni a povídali jsme si, naprosto o všem.

"Dokonalý." zasnil se a pousmál se. "Už jen vědomí, že všichni ti lidé přišli jen kvůli tomu, aby tě mohli vidět a jak jsou nadšení jen z toho, že se tě můžou dotknout nebo se s tebou vyfotit. Je to dokonalý když vidíš, že jsou nadšení, že mají tvůj podpis a ty se na ně musíš jenom usmívat, protože to štěstí naprosto přenesou i na tebe." dodal a krátce se zasmál.

"To vám upřímně závidím." pousmála jsem se a dál očima zkoumala strop, který se pro nás s Andym stal teď velice zajímavým objektem.

"Vždyť to již dneska zažiješ taky." usmál se.

"A to je díky vám." úsměv jsem mu oplatila.

"Říkal jsme ti to. Když ti lidé ubližují pořád a pořád, mysli na ně jako na smirkový papír. Jednoho dne oni budou zbyteční a ty se budeš lesknout."

"Proč ty vždycky řekneš něco tak dokonalého." můj úsměv se ještě víc rozšířil a mé ruce ho automaticky objaly. Jeho paže mě taky lehce stiskly a my zase leželi v pevném objetí, které mi přinášelo nepopsatelný pocit.

"Ehm.. Nerušíme vás?" ozval se ode dveří hlas a oba dva jsme tím směrem okamžitě otočili hlavu. Stáli tam všichni čtyři a pobaveně nás sledovali.

"Co je?" zamumlal Andy a i když nerada, odtáhla jsem se od něj.

"Už je ti fajn?" zeptal se mě Jinxx.

"Jo už jo." usmála jsem se na něj a posadila se.

"Krámy?" zazubil se CC.

"Ne, tvoje debilní řízení, CC." zamračila jsem se na něj a odešla do koupelny.

Slyšela jsem, jak se ostatní smějí a opláchla si obličej a upravila vlasy, aby nebyly tolik rozcuchané.

"Přinesli jsme vám pizzu." řekl Jake a podal ji Andymu, který si hned jeden kousek vzal.

"Vezmi si taky, musíš něco sníst." pobídl mě a já si jeden kousek vzala.

Nechtěla jsem, aby mi na koncertě bylo špatně, tentokrát z hladu. I tak jsem se čím dál víc stresovala, že to zkazím.

"Všechno bude v pohodě." šeptl mi do ucha Andy a usmál se.

"Díky oplatila jsem mu úsměv a položila si hlavu na jeho rameno.

Tahle část je trošku o ničem. Ale snad to nevadí.

Chtěla bych se zeptat, jestli by nevadilo, kdybych napsala ještě jednu část a pak přeskočila v čase na konec turné. Nevím totiž, o čem bych psala. Navíc kdybych popisovala celé turné, nestalo by se tam nic důležitého, byla by to nuda a o ničem.

Děj, co se bude dít po turné vymyšlený mám, ale pomalu se blížíme ke konci. Do konce zbývá zhruba 15-20 částí.

Snad se vám část líbila a já moc děkuju za skoro 12K reads a 1,23K vote ♥