Shadows die

Fourty-six

Procházeli jsme se mlčky po pláži nebo si povídali. Slunce už začalo pomalu zapadat a obloha měla několik barev.

Andy si všiml velkého kamene v moři, pár kroků od břehu a já se k němu hned vydala. Na dně bylo spoustu kamínků, které klouzaly, proto jsem se radši Andyho chytila, abych nespadla. I když mi voda u kamene sahala zhruba ke kolenům, představa, že bych tam spadla a celá se namočila nebyla zrovna příjemná.

Když jsme se oba usadili na kámen, vzhlédli jsme ke slunci, které připomínalo spíš růžovo-červenou kouli v mracích podobných barev.

Byla to nepopsatelně úžasná chvilka, když jsme vedle sebe seděli, byli si tak blízko a sledovali západ slunce mezitím, co nám vlnky smáčely nohy.

"Víš to, že tohle je sen snad každé holky?" zeptala jsem se po chvíli.

"Co přesně myslíš?" pousmál se a otočil ke mně hlavu.

"Tohle všechno, Andy." usmála jsem se taky a po očním kontaktu, který mi připadal, že trvá snad celou věčnost jsem ho jemně políbila na rty. Konečně jsem se k tomu odhodlala, protože jsem věděla, že přesně tohle potřebuju a po přesně tomhle toužím.

Cítila jsem, že byl překvapený a jak se usmál, když se naše rty spojily.

I když to trvalo jen krátce, protože jsem se hned odtáhla, schovala si obličej do jeho trička a nechala se sevřít v jeho objetí, přesto jsem si ten moment uložila hluboko do paměti.

"Nechceš už jít?" zeptal se. Jen jsem kývla hlavou a odtáhla se od něj.

"Chceš pomoct?" zeptal se znovu, když jsem se snažila slézt z kamene.

"Dobrý, to zvládnu, díky." pousmála jsem se a postavila se.

Již při prvním kroku, mě smetla vlna, které jsem si díky tomu, že jsme byla otočená nevšimla a já i přes všechny obavy které jsem měla nakonec skončila ve vodě, dokonale namočená.

"Jsi v pohodě?" zeptal se hned, když mi pomohl vstát a já se začala smát. Nechápavě se na mě zadíval, ale brzy se rozesmál se mnou.

Jen, co jsme konečně vylezli z vody jsem zjistila, že zas tak v pohodě nejsem, protože ještě když zafoukal vítr, byla mi docela zima.

"Je ti zima?" nedůvěřivě na mě pohlédl a mnou odpovědí bylo jen to, že jsem se zatřásla.

"Sundej si to, máš to úplně promočený." přikázal mi a já se na něj nechápavě dívala, když si sundával tričko, které mi následně podal.

Zmateně jsem si přetáhla tričko přes hlavu a vyměnila ho za tričko Andyho, které mi sahalo pod zadek a dokonale vonělo. Bylo mi jedno, že se na mě dívá, přece jen mě viděl už několikrát.

"Děkuju." věnovala jsem mu děkovný pohled a s mokrými věcmi v ruce se na něj natiskla a společně jsme se vydali k touru.

"Co se ti stalo?" byla první, očekávaná otázka, kterou mi položil Jake, jen, co mě viděl.

"Spadla jsem do vody." odpověděla jsem prostě a hned si z tašky vyndala čisté věci, do kterých jsem se převlékla.

Následně jsem si vlezla za Andym do postele a na klín si položila notebook.

"Nepodíváme se na něco?" navrhla jsem.

"Můžeme." souhlasil a když se notebook zapnul, vybral nějaký film.

Uvelebili jsme se v poloze polosedu, přikryli se dekou a na našich klínech byl umístěn notebook. Jako vždycky jsem měla hlavu na jeho rameni a jeho ruka mě ochranitelsky tiskla k sobě. Byla to poloha, ve které jsem se cítila hrozně bezpečně.

"Někdy, když jsem se dívávala na filmy, tak jsem si přála zažít to stejné." promluvila jsem po chvíli, kdy už tu bylo celkem ticho a bylo slyšet, jak jede tour po dálnici.

"Teď už ne?" zeptal se.

"Ne, teď už to nepotřebuju." usmála jsem se a dál sledovala děj filmu.

Po chvíli jsem cítila, že se mi začínají zavírat oči. Ještě,  než jsem se úplně odebrala do říše snů jsem cítila, jak mi hlava spadla z jeho ramene do klína, Andy mě hned přikryl a láskyplně mě hladil po vlasech.

***

když jsem otevřela oči, kolem byla ještě tma. Všichni kolem poklidně oddychovali, ale mně už se spát nechtělo.

Všimla jsem si, že notebook byl u konce postele a já celou dobu spala tak, jak jsem usnula. Andy se jen přizpůsobil.

Moc se mi nechtělo od něj odcházet, ale i tak jsem se z pod něj opatrně dostala a rozešla se do kuchyňky, napustit si sklenku vody, kterou jsem hned vypila.

"Steph?" ozval se zepředu Ashův hlas a já se za ním vydala. Byla jsem ráda, že na mě zavolala, protože spát se mi absolutně nechtělo, ale nechtěla jsem kluky třeba televizí vzbudit.

"Jo?" odpověděla jsem a posadila se na místo vedle něj.

"Můžu se tě na něco zeptat?" položil mi otázku a na chvíli spustil pohled z vozovky, aby se na mě mohl podívat.

"Jo." pokrčila jsem nepatrně rameny.

"Proč se vy dva nedáte konečně dohromady?" nechápavě zvedl ruce z volantu, ale hned je tam zase vrátil.

"Proč? Proč bychom to dělali?" nechápala jsem, ale i když nerada, připouštěla jsem si, že kluci musejí mít v našem vztahu opravdu zmatek.

"Proč? Bože Steph, všichni vidíme, jak vás dva to k sobě táhne. Už tak dlouho." řekl, jako by to byla samozřejmost.

"Jsme jen lepší kamarádi." vydechla jsem.

"Sama si tím nejsi jistá." ušklíbl se. "Snažíš se připustit si, že jste něco jako 'lepší kamarádi', protože si nechceš přiznat, že byste mohli být něco víc. Copak to nechceš?" věnoval mi krátký a nechápavý pohled.

"Ashi.. To nejde." povzdychla jsem si.

"Proč? Proč by to nešlo?" znovu ke mně stočil nechápavý a zároveň smutný pohled.

"Prostě to nejde. Bude lepší, když to zůstane tak, jak to je." hlesla jsem a stočila jsem svůj pohled k zemi.