Shadows die

Nineteen

Andy

Ničilo mě, vidět ji takhle. Nevěděl jsem, co mám dělat a jak jí pomoct. Tolik bych chtěl, aby byla šťastná.

Nepřítomně jsem hleděl před sebe, mezitím, co mi její slzy promáčely tričko. Jemně jsem ji rukou hladil po zádech a přemýšlel, proč se tohle musí dít zrovna jí.

Objala mě drobnýma rukama a přitiskla se na mě ještě víc. Byl jsem rád, že jí můžu bý oporou.

Najednou ticho v místnosti, přerušované jejím pláčem vyrušilo klepání na dveře.

"Můžeš!" zavolal jsem a dovnitř vešel Jake.

"Andy, budu muset odjet skrz .." naklonil ke mně hlavu a já hned pochopil, o čem mluví. " Ash se nabídnul, že pojede se mnou, Jinxx už dávno jel za Sammi a CC taky někam potřebuje. Pokud nic nemáš v plánu.. Počkáš tu s ní?" nadějně se na mě podíval.

"Rád zde s ní zůstanu." usmál jsem se na něj.

"Vrátíme se asi až večer." pozdychnul si.

"To nevadí. Mějte se." povzbudivě jsem se na něj podíval.

"Díky." odpověděl a odešel z pokoje. Brzy bylo venku slyšet odjíždějící auto a já tu se Steph zůstal sám.

Steph

Pořád jsem byla na Andym nalepená, ale nebrečela jsem. Byla jsem zde s ním sama a já si i přes to všechno užívala tuhle chvíli. Bylo mi s ním neskutečně dobře.

"Nechceš něco sníst?" zeptal se mě najednou a já se od něj s kývnutím odlepila.

Něco málo jsem snědla ze snídaně, kterou mi připravil a pak se zase posadila na postel. Bylo mi hrozně a nejraději bych celý den takhle seděla a dívala se před sebe.

"Nechceš se jít aspoň projít?" podíval se mi do očí a já po chvíli kývla.

"Půjdu se převlíknout." informovala jsem ho a došourala se do pokoje. Vyndala jsem si ze skříně čisté oblečení a rychle si ze sebe svlékla to, v čem jsem byla od včerejšla. Oblékla jsem si legíny a vzala do rukou bílé tričko s černým křížem, když jsem u dveří zaznamenala Andyho.

"Promiň.. já myslel, že.." zakoktal se.

"To je dobrý, klidně zde buď." uklidnila jsem ho. Přece jen mě jen ve spodním prádle viděl dvakrát.

Na tričko jsem si oblékla teplou mikinu, do kapsy dala mobil a šla za Andym, který mě celou dobu užasle pozoroval.

"Můžeme?"

"Jo." usmál se a vyšli jsme z mého pokoje.

Bylo hrozně zvláštní, když jsme tu byli sami. Když nehrála televize, nepobíhal tu CC s Jinxxem kolem ledničky a ostatní jim pak nenadávali, že nemají co jíst. Podobné věci se tuděly každou chvíli a bylo zvláštní, když se neděly. Už jsem si na to všechno zvykla a myslím, že by mi to tady a kdekoli jinde chybělo.

Pomalým krokem jsme mířili k lesu. Chtěla jsem být někde, kde bude klid a myslím, že Andy to měl stejně.

Konečně jsme dorazili k lesu a procházeli se po lesní cestě mezi jehličnatými stromy, mezi kterými se proplétaly sluneční paprsky, které pomalu nabíraly sílu, takže už trošku hřály.

"Na co myslíš?" zeptal se po chvíli Andy.

"Někdy si přeju, aby všechno, co se děje byl jen zlý sen a já se z toho všeho probudila do doby, kdy jsem byla malá, šťastná a všechno bylo v pořádku." odpověděla jsem. Bylo mi jedno, jestli to dává smysl nebo ne. Prostě jsem mu to postřebovala říct.