Shadows die

Thirty-five

Když jsem konečně rozespale otevřela oči, místo vedle mě bylo prázdné a mně tak došlo, že už musí být opravdu hodně hodin, což se mi potvrdilo, když jsem se podívala na mobil.

Prudce jsem se narovnala, posadila jsem se na posteli s nohama na zemi, zívala a snažila se neusnout, mezitím, co jsem čekala, až se mi přestane motat hlava z mého prudkého narovnání.

"To jsi mě nemohl vzbudit?" upnula jsem zoufalý pohled na Andyho, který právě vešel ke mně do pokoje a v rukou nesl tácek se snídaní.

"Proč?" zasmál se.

"Vždyť už za deset minut začíná škola." vzdychla jsem a prohrábla si vlasy.

"Ale vždyť nikam nemusíš a neříkej, že nejsi ráda." rozesmál se Andy. Chvíli jsem na něj nechápavě zírala a když jsem si všechno konečně uvědomila, plácla jsem sebou zpátky na vyhřátou postel.

"Síla zvyku." zamumlala jsem a nechala Andyho, aby se vedle mě i se snídaní posadil.

"Čím jsem si to zasloužila." lehce jsem nadzvedla obočí, když jsem měla na klíně Andym připravenou snídani.

"Ber to jako uvítání v kapele." zazubil se.

"Tak to si nechám líbit." zasmála jsem se taky a ukrojila si kousek lívance. "Ale ruku na srdce." zaměřila jsem na něj svůj pohled. "Tohle, vám jako uvítání stačit nebude." zakroutila jsem hlavou a strčila si do pusy další kousek snídaně.

"Ashleymu zřejmě ne, to máš pravdu." rozesmál se.

"Jedl jsi něco?" zeptala jsem se ho a namířila k němu vidličku s kouskem lívance.

"Po sobě jsem to radši neochutnával." uchechtl se a mnou nabízené jídlo snědl.

"Teď už mám jistotu, že jsi to nijak neotrávil." zasmála jsem se a napila se čaje.

"Asi jsem ti to zapomněl osladit, skočím ti pro cukr." řekl po chvilce a pohotově se odebral do kuchyně.

Jen, co se za ním zavřely dveře mi to tu bez něj připadalo takové prázdné a vybavil se mi den, kdy jsem s nimi jela na koncert a na to, co se mezi mnou a Andym stalo.

Nevím, kam by mě mé myšlenky ještě zavedly, kdyby do pokoje nevešel Andy a se svým obvyklým úsměvem mi do čaje hodil dvě kostky cukru.

"Andy?" oslovila jsem ho.

"Hmm?" otočil ke mně hlavu a dal mi tak najevo, že vnímá.

"Jsou už kluci vzhůru?" zeptala jsem se a dojedla poslední kousek mé snídaně.

"Jsou dole." kývl hlavou.

"Půjdeme za nimi?" otočila jsem k němu hlavu.

"Mohli bychom, aby nás zase z něčeho nepodezírali." protočil očima.

"Neříkej, že ti to vadí." zavtipkovala jsem. Andy na chvíli zvážněl a to mě rozesmálo.

"Jsi zlá." zamračil se.

"Nesnaž se být vtipný." odbyla jsem ho se smíchem, tácek od snídaně položila na noční stolek a otočila se čelem k němu.

"Já se snažit nemusím." ušklíbl se, když jsem vstávala a přesunula se ke skříni.

"Dochází mi oblečení." naštvaně jsem ze skříně vytáhla legíny a obyčejné tričko. Kdy jsme naposledy prali?" otočila jsem se na Andyho, který se stále rozvaloval v mé posteli.

Jen, co jsem mu položila otázku začal přemýšlet a já protočila očima. "Že se ptám." zamumlala jsem a odešla do koupelny, abych se mohla v klidu převléct a vykonat ranní hygienu.