New beggining

~4. část~

Ráno se probudím kupodivu dřív než mi zazvoní budík. Což je vážně dost zvláštní protože většinou vztávám deset minut po budíku.
Začnu si dělat ranní hygienu a hádejte na koho myslím. No na toho pohledného kluka, který se jmenuje Tobio. Ale on má holku nebo ne? Příjde mi na mysl. "Tak proč by doprovázel mě a né jí?" Zeptám se sama sebe nahlas s kartáčkem v puse.

Už převlečená a upravená mi to nedá a tak si sednu na postel a podívám na jeho profil na instagramu.
Bylo tam pár fotek, na které byl i s tou holkou ale datumu a barvy vlasů se nejspíš to nebylo z dřívějška. U té fotky byl i popisek: S touhle dívkou jsem chtěl strávit zbytek svého života. No nebylo nám přáno. Stává se.
Zasměju se.

"Vidím, že máš po ránu dobrou náladu." Slyším mámin hlas a rychle odložím mobil. "Co tě tak pobavilo nebo spíš kdo?" Zeptá se se šibalským úsměvem. "Nikdo. Mami, neměla bys klepat než vstoupíš do mého pokoje?" Zeptám se a tázavě povytáhnu obočí nahoru. "Přišla jsem tě vzbudit." Odpoví máma. "Děkuji. Už jsem vzhůru." Podotknu jako by to nebylo očividné. "To vidím. Tak se zvedej a jdeme spolu udělat snídani." Řekne máma a rozdělá mi žaluzie, které jsem měla ještě zatáhnuté.
V hlavě se mi ozve varovný hlas: Bacha má v úmyslu tě podrobit výslechu.
"Tak jdeme." Žene mě máma. "No jo. Co mám jiného dělat." Poznamenám a jdu s mámou do kuchyně.

Samozdřejmě, že jsem musela projít výslechem. Ptala se co bylo včera a jak se mi líbí ve škole a různé věci. Řekla jsem ji jak to bylo unavující vysvětlovat můj původ a pak jsem ji řekla o Shōyōvi. "Aha a proč jsi tak brzo na nohou?" Zeptá se. Já se zarazím. "Že by v tom byl nějaký klučina?" Rypne si do mě s úsměvem a šťouchne mě do ramene. "Vyvedu tě hned z omylu. Prostě jsem se probudila dřív a už nemělo cenu déle spát. Tak jsem prostě vstala. To je vše." Odbydu ji doufajíc, že mi na to skočí.
"Jo ty tak dobrovolně vstávat před budíkem." Přitáká sestra a usedne naproti mě ke stolu. Sprařím ji pohledem. Jestli začne mlét o Tobiovi před mámou, tak ji zabiju. "No nic, holky, posnídejte a já se jdu podívat za babičkou." Oznámí máma a už mizí z kuchyně. Sarah se nakloní přes stůl. "Tak mluv. Chci slyšet všechno." Řekne šeptem a s úsměvem na tváři. "Nic ti neřeknu. Ještě bys to vyžvanila mámě." Odbydu ji uraženě. "Noták nebuď labuť. Chatovali jste spolu." Zkouší to znovu. "To víš. Já všechno prozradím a ty mi ho pak přebereš." Zažertuji. "No dovol!? Tohle by mě nenapadlo. I když teď jak o tom mluvíš." Řekne provokativně a promne si bradu. Pod stolem ji kopnu do nohy. "Au. Vždyť víš, že bych tohle nemohla udělat." Obhajuje se Sarah.
"To bych ti taky doporučovala." Přitákám.

Po snídani se nachystáme do školy a rozloučíme se s mámou a babičkou. Vyrazíme a chvíli na to za sebou slyšíme chlapecký hlas. Obě se otočíme za hlasem a spatříme Tobia jak se k nám blíží. "Hele víš co? Půjdu napřed ale ty mi slib, že mě budeš informovat." Řekne Sarah a mrkne na mě. "To si ještě rozmyslím." Pronesu se smíchem. "Jsi zlá sestra. Čau." Poznamená Sarah žertovně a začne se vzdalovat.

"Ahoj, kam pospíchá?" Pozdraví mě Tobio a podívá na mě. "Ahoj, chce asi lovit toho nápadníka co má ve třídě než začne hodina." Odpovím mu pobaveně. "Vy jste veselá kopa, co." Poznamená Tobio neutrálním tónem. "No malinko asi jo." Odpovím mu s úsměvem. Noták Tobio, úsměv prosím. "Tak jo. Jdeme." Řekne a vyjdeme směrem ke škole.
Co to s ním je? Neumí se zasmát? Nebo se mu nechce. A co ta holka? Byla to jeho přítelkyně nebo kdo.
Byla jsem tolik zabraná do myšlení, že si nevšimnu, že vstoupím na přechod. Tobio mě pohotově stáhne zpátky a já klopýtnu o svou nohu ztratím balanc a celá rudá se opírám o jeho hruď.
No jo to bych nebyla já abych se neznemožnila před klukem.
Se sklopenou hlavou se dívám na naše špičky bot, které se dotýkají. Nepotřebuji vidět jak moc se červenám.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*