New beggining

~10. část~

Dorazíme ke koním s mým nadšením, které Tobi nesdílel se mnou. Jde na něm poznat, že je nervózní. Vezmu ho za ruku a usměju se. Stočí pohled na mě a proplete naše prsty.

Přistoupí k nám mladá žena se Sarah, která nakonec přemluvila i Noyu. "Proč mám pocit, že to nebyl dobrý nápad." Poznamená Noya. Raději nechci vědět jakou přesvědčovací metodu použila aby ho sem dostala.

Žena menšího růstu se nám představila a odvedla k osedlaným koním. Dostanu na starost krásného hnědáka.
Hned si vyskočím do sedla a začnu s ním jezdit v ohradě. Tobi si sedne na ohradu a pozoruje mou jízdu.

Chvíli jezdím a pak zastavím s koněm u něj a seskočím z koně. "Pojď to zkusit. Je krotký jako beránek." Zkouším ho přemluvit. "Ne díky. Z tohoto místa je bezpečný pohled." Odmítne Tobio. "Neboj se. Víš co? Sedneš si za mnou a uvidíš, že to bude v pohodě." Přemlouvám ho dál s úsměvem. Svěsí hlavu a nakonec kývne.

Vyskočím si zase do sedla a Tobio si opravdu vyskočí za mě. "Drž se." Poručím mu a Tobio tak učiní. Ruce si omotá kolem mého pasu a pořádně se na mě natiskne. Mám pocit, že mi každou chvíli vyskočí srdce z hrudi.

"Jak se cítíš?" Zeptám se ho po chvílce jízdy. "Skvěle." Odpoví a já se spokojeně usměju. "Nechceš to zkusit sám?" Navrhnu mu a zastavím koně. "Ale ale co když něco......pokazím." Řekne zděšeně. Seskočím z koně a vezmu ho za vodící uzdu. "Neboj se. Nic se nepokazí. Mám to pod kontrolou." Ujistím ho a pobídnu koně aby se dal do pohybu.
No musím uznat, že to Tobiovi v koňském sedle opravdu sluší a zdá se, že si to i začíná užívat. Spokojeně se usměju.

Jezdili jsme takhle asi dvě hodiny, když jsme se všichni čtyři vydali domů. "Tak co, Tobio, ještě pořád máš strach z koní?" Optá se s úsměvem Sarah. "Mám ale díky Kris už menší." Odpoví ji Tobio a koukne na mě. Pohledem zachytím jeho pohled a začnu se cítit pyšně.
"Neříkej mi, že jsi na tom koni seděl?" Zeptá se překvapeně Noya. Tobio to odkývá a vezme mě kolem pasu. "Vidíš Yuu, není takový srab jako ty." Začne se posmívat Sarah svému chlapci. Noya se koukne zamračeně na Sarah. "Víš Sarah, jak to, že tvá sestra dokázala přemluvit toho morouse a tys to nedokázala." Rypne si Noya.
Sarah se zastaví. "Takže chceš mi říct, že je to nakonec má vina?" Zeptá se sestra naštvaně a dá ruce v bok.
Ti dva se začnou hádat a my je v klidu obejdeme a pokračujeme v cestě.

"Ti dva se hledali až se našli." Poznamenám humorně. "Jo, s těma dvěma to bude ještě zajímavé." Přitáká Tobio.

Dojdeme do parku a Tobio mě stáhne na lavičku a to tak, že si mě usadí do klína. Začnu se červenat.
"Co-co to děláš?" Zeptám se tichým hlasem a jednou rukou ho obejmu kolem krku. "Jsi rozkošná, když se červenáš." Poznamená a trochu nadzvedne koutky. Rozbuší se mi srdce a začnu se červenat ještě víc. Dívá se mi do očí a já jemu taky. Naše rty se přibližuji, až se spojí v krásný a dlouhý polibek.
"Děkuji ti za krásné odpoledne." Poděkuje Tobio. "Já děkuji, že jsi nakonec našel odvahu a šel tam se mnou." Vrátím mu dík. "Vidíš jaké divy se mnou děláš." Poznamená Tobio a zase se trochu usměje. "Ještě si stěžuj." Rypnu si s úsměvem.
"Už musím domů ale vůbec se mi nechce." Zabrblám a přitulím se víc k němu. "Upřímně? Mě se taky nechce." Přitáká Tobi a víc mě obejme. "Zítra je taky den, sluníčko." Pronese a já se na něj kouknu.

Spojíme zase rty ale to už nás z polibku vyrušila Sarah s Noyou a to s poznámkou, kterou pronese Sarah: "A kontrola mandlí. Tak co, pane doktore, jak je na tom?" A Noya vybouchne smíchy. Odtáhnu se a zpražím sestru pohledem. "No, ještě nevím protože jste nás vyrušili." Odpoví Tobio humorně. "Závidíš, co?" Poznamenám a oba se postavíme. Nepočkám ani na další poznámku a vydám se na cestu. Po očku se podívám dozadu a spatřím jak Tobio něco šeptá Sarah a ta se na to rozesměje. A to nemluvím o Noyovi, který se smíchy popadá za břicho. Zastavím se a čekám na Tobia, který mě rychlím krokem dožene.

"Cos jim nakecal, že se řechtají jak pominutí?" Zeptám se ho. Skloní se ke mě a letmo mě políbí na čelo. "Nic důležitého." Dodá a vezme mě kolem pasu a společně vyjdeme z parku.
Za chvíli stojíme před naším domem a loučíme se. Pak už zajdu do domu.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*