~30. část~

49 6 12
                                        


Už uplynulo pár týdnů a já funguji v klubu a doučuji angličtinu, o který byl vážně velký zájem.

Musela jsem využít pomoc od Emy, která je, jak ji nazval Tobio, opravdu Lavina. Je strašně aktivní ale je taky moc hodná a trpělivá.

Než jsem za ní přišla, požádat ji o pomoc, tak už měla nachystané i potřebné podklady na doučování.

Jsk už jsem řekla, o doučování byl velký zájem. Respektivě takový zájem, že se nám přihlásilo dvacet studentů. Jenže abychom dodrželi s Emou individuální plán u každého studenta, tak jsme si je rozdělily na čtyři skupiny a každý den mimo středu máme každá jednu skupinu po pěti studentech.

Ptáte se proč mám středy volné? Středy jsem si nechala volné kvůli Tobiho, aby se necítil odstrčeně a sem tam ho vyzkouším z angličtiny.

Je sobota odpoledne a já se připravuji na dámskou jízdu s Emou, Sarah, Miwou a se starší sestrou od Nishiho Anmi. 

Sarah už zná Emu a prohlásila o ni, že je to střevo, no musím s ní souhlasit.

Stojím v pokoji před zrcadlem a hodnotím svůj vzhled.

"Stejně si myslím, že to není dobrý nápad." Pronesu svou doměnku po několikáte. "Nemudruj furt. Je to skvělý nápad a nebudeš čučet pořád jen na Tobia a věnuješ nám taky pozornost." Pronese Ema a Sarah se začne smát. Já zrudnu jako rajče.

"Jo, v tom má Ema pravdu. Jste na sebe až moc závislí." Dodá Sarah. "No ty raději mlč, Sarah. Ty zase Noyu nespustíš z očí a jestli jo, tak ho spamuješ zprávama ve stylu; co děláš, kde jsi byl a s kým jsi byl. Taky tě té zavislosti zbavím, to se neboj." Spraží Ema mou sestru a já vyprsknu smíchy.
"Jo holky, láska je závislá ale i krásna." Dodá Ema.

"Emo a ty jsi do někoho zamilovaná?" Zeptám se náhle. "Abych vypadala jako vy dvě? To tak. Vždyť se chováte jako jejich mazlíčci." Odpoví nám Ema a já se sestrou na ni hledíme s otevřenou pusou. "A už pojďte. Ať ty dvě nám neutečou." Zavelí Ema s úsměvem.

Dojdeme na smluvené místo. Byla to kavárna a holky na nás mávají od stolu.

Posedáme si a vzájemně se představíme a začneme si povídat.

"Emo a ty máš nějakého kluka?" Zeptá se Miwa a natočí hlavu na ni, která sedí hned vedle. Ema se usměje a vezme ji kolem ramen. "Vidíš ty dvě?" Zeptá se ji Ema a prstem ukáže na mě a na Sarah. "Jo, vidím." Odpoví ji.

"Tak ty dvě jsou vzorný příklad, proč ho nemám." Odpoví ji Ema s úsměvem. "Jak ro myslíš?" Zeptá se nechápavě Anmi. "Ty dvě jsou domácí mazlíčky vaších bratrů." Vysvětlí Ema klidným hlasem. Anmi a Miwa se začnou smát.

Z kavárny jsme vyšly kolem sedmé hodiny večerní. A první co bylo jsme já a Sarah kontrolovaly mobili, protože jsme měly vypnuté vyzvánění.

Kolem krku nás dvou padne Ema. "Hele nechte toho. Vaší miláčci žijou." Pronese s úsměvem. "To máš pravdu." Přitákám. "Jj a jsou aktivnější bych čekala. Nevím sice jak je na tom Tobi ale já mám od Nishiho patnáct zmeškaných hovorů a dvacet zpráv." Poznamená Sarah. Anmi se začne smát. "Dvacet zmeškaných hovorů a dvacet zpráv." Pochlubím se. "Jenom dvacet? Bych čekala více." Poznamená s úsměvem Miwa.

"Holky, tuhle akci musíme organizovat častěji." Pronese Ema. "Souhlasím." Přidá se Miwa s úsměvem. "Já taky. Je s vámi sranda." Přidá se Anmi s úsměvem.

Rozešly jsme se každý svou cestou ale slíbily jsme si, že tuhle dámskou jízdu musíme zopakovat.

*Ahoj sluníčka. Já vím není to nic moc ale pořád lepší než drátem do oka.😂 Krásné počteníčko.✨*

New begginingKde žijí příběhy. Začni objevovat