New beggining

~26. čast~

"No vy dva vypadáte strašně roztomile." Pronese Miwa zasněně u snídaně. "A to proč?" Zeptá se Tobio. "Brácha," napomene ho Miwa a já se uchechnu. "Omlouvá tě, že jsi poprvé takhle zaláskovaný." Pronese klidně Miwa. Tobiovi zčervenají líčka a není jediný kdo se červená. "No nic. Dojezte ať tady mám pak místo na vaření.

Po snídani umyl Tobi nádobí a jdeme ven.
Prochazíme se parkem kousek od jeho domu, když jsme za sebou slyšeli: "Tobio-chan."

Všimnu si jak Tobio stuhne. Nejspíš ví o koho jde. Vezme mě kolem pasu a otočíme se po hlase. Přede námi stojí stejně vysoký kluk jako je Tobio. Hnědé vlasy a stejnou barvu mají i jeho oči. Na tváři mu hraje úsměv a prohlíží si mě. Instiktivně se natisknu více na Tobia.

"Ty jsi zvládl sbalit takovou krásnou dívku." Konstatuje a nespouští ze mě oči. "Ahoj, já jsem Oikawa Tōru." Představí se s úsměvem a natáhne ke mě ruku ale vzápětí je zastavena Tobiovou rukou. "Nesahej na ni." Vyštěkne Tobio po něm a odhodí jeho ruku pryč ode mně.

Nevím co se mezi nimi stalo ale teď jsem byla i ráda za to co Tobi udělal. Vzhledově je Oikawa pěkný ale něco mi na něm nesedělo a já nemohla přijít na to co to bylo.

"Ale noták, Tobio-chan, nemusíš být tak nepřátelský. Řekni, maličká, je i na tebe tak hrubý?" Zeptá se s úsměvem Oikawa a koukne na mě. Zavrtím hlavou na nesouhlas.

S Tobiem se otočíme a pokračujeme v cestě. "Hele, maličká, kdyby tě omrzel, tak mi brnkni." Zvolá na nás Oikawa, když jsme udělali dva kroky od něj. "Já ho zabiju." Procení mezi zuby Tobio. "Vykašli se na něj." Vymlouvám mu jeho návrh i když si myslím, že zrovna on by si zasloužil pořádnou nakládačku.

Když už Oikawa nebyl v našem zorném poli, tak se posadím na lavičku. "Bolí tě kotník?" Zeptá se Tobio a přistoupí ke mě. "Ne ne, kotník je v pohodě." Odpovím mu a poklepu na místo vedle mě. Povzdechne si ale usedne. Opře se lokty o kolena se sklopenou hlavou. "Vím na co se chceš zeptat." Řekne Tobio. "Tak povídej." Vyzvu ho rázně.

"Nejen, že mi přebral tým ale taky mou bývalou holku. Pije mi krev." Prozradí mi a tu poslední větu pronese vztekle. Pohladím ho po vlasech. Zvedne hlavu a obejme mě kolem pasu. Omotám mu ruce kolem krku. "Mě nedostane." Zašeptám mu do ucha a políbím ho na krku. Hladím ho po vlasech.

Trochu se odtáhnu. "Vím, že je to ve tvém případě nemožné ale prostě ho ignoruj." Poradím mu i když vím, že je to jako házet hrách na zeď. Usměje se. "Pokusím se." Řekne a spojí naše rty.

Ještě chvíli jsme si dopřávali soukromí a pak se odebrali k Tobimu domů.
Cestou zase potkáme toho Oikawu ale už není sám. Hraje volejbal se svým kamarádem. Snad si nás nevšimne, modlím se v duchu.

"Yo-hoo~ Tobio-chan." Zavolá na Tobia ten otrava. Tobio zaskřípe zubama. "Jen klid. Jdeme a neotáčej se." Řeknu šeptem a pokračujeme v cestě. "Nech je být. Vidíš snad, že by měli zájem o tvou přízeň?!" Okřikne ho jeho kamarád.

Po očku se podívám jestli Oikawa poslechne svého kamaráda. Naprosto ho ignoruje a míří naším směrem. "Neotáčej se. Jde za námi to pako." Šeptnu a jdeme dál. "Cože?" Zeptá se tichým hlasem Tobi a koukne na mě.

Najednou zaschleneme jak to pako za námi vykřikne: "Au. Iwa-chan~"
Asi dostal ránu. Uchechnu se pro sebe ale nezastavuje.

Když jsme mimo dosah toho paka, tak se Tobio zastaví a pobaveně koukne na mě. "Jak že jsi ho nazvala?" Zeptá se mě. "P-p-pako." Odpovím mu koktavě. Tobio se usměje. "Jo to je docela výstižné." Odsouhlasí mé oslovení. Na to zasměju a Tobio mě obejme. Objetí mu opětuji. "Ten jeho kamarád. Co je zač?" Zeptám se ho. "Jeho kamarád už od dětství a taky jeho krotitel." Odpoví mi Tobio. "Jeho co?" Zeptám se a začnu se hlasitě smát. Chvíli tam jen stojíme a já se snažím uklidnit. "Ježiši, Tobio, ty mi dáváš. Prej krotitel." Pronesu s doznívajícím smíchem. 
"Pojď nebo se rozhodnou nás odchytit." Řekne a vezme mě kolem ramen. "Tak jo. Nechtěla bych se s ním zase potkat." Řeknu a společně se vydáme na cestu.

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*