New beggining

~20. část~

Týden utekl jako voda a před námi byl víkend. Já už se konečně mohu postavit na kotník ale ještě pokulhávám.

Musím, uznat, že ten Tobiův nápad na ten doučovací klub angličtiny není zas tak špatný nápad. Už jsem i měla pár nápadů.

Sedím na posteli s notebookem v klíně a zkoumám jak bych mohla rozjet ten klub, když se otevřou dveře a v nich stojí Tobio. "Co zkoumáš?" Pronese a já leknutím poskočím na posteli. Usměje se nad tou mou reakci. "Neumíš klepat?" Zeptám se ho. "Klepal jsem ale tys to očividně ani nepostřehla." Obhajuje se a sedne si ke mě na postel. Políbíme se na uvítanou. "No s tím klubem jsi mi nasadil brouka do hlavy a tak se koukám jestli bych to mohla zrealizovat. Zatím se dívám po jiných školách jestli vůbec něco takového mají ale žádnou takovou jsem nenašla. Mám i různé návrhy jak by to probíhalo. Takže bych to dala na papír a navrhla bych to řediteli." Vysvětlím mu na jeden nádech a pak se na něj podívám. Prohlíží si mě zkoumavě. "Ten klub byl jen takový nápad, netušil jsem, že se do toho tak moc vložíš." Pronese vážně. "Nelíbí se ti tvůj nápad?" Zeptám se s úsměvem. "Nelíbí se mi, že bych se měl o tebe dělit s ostatními." Odpoví mi. Odložím notebook bokem a obejmu ho kolem ramen. "Ale noták, zlatíčko." Pronesu konejšivě a políbím ho. "Ty nemáš přece důvod na ostatní žárlit, Tobi, vlastně na nikoho." Pronesu a začnu ho hladit po vlasech. "A klidně mi s tím klubem můžeš pomoct. Stejně pokud o to bude vážně zájem, tak bych stejně uvítala pomoc." Řeknu a na to on se usměje. "Jako já? Který sám potřebuje doučování?" Zeptá se. "A coby ne. Stejně je to tvůj nápad." Pronesu s pokrčením ramen. Povalí mě na postel a dlouze mě políbí.
"Ty jsi střevo." Poznamená s úsměvem. "Jo, tak tohle už dávno vím." Přitákám a vyžádám si další polibek, který se mi dostane.

"Chtěla bych se projít." Pronesu, když se k sobě nějakou tu chvilku mazlíme. "A co ten tvůj kotník?" Zeptá se a pohlédne na mě. "Už je to lepší ale stále to není ono." Odpovím mu a líbnu ho na nos. "Dobře, tak co kdybychom šli do parku." Navrhne Tobio. "Zrovna tohle jsem měla na mysli." Odsouhlasím nadšeně.

Vydáme pomalým krokem se na cestu do parku, který mám kousek od domu. Cestou mi Tobi nabídne rámě a já ho s úsměvem příjmu.
V parku si sedneme na lavičku, no lépe řečeno, Tobio si sedne na lavičku a já se posadím do jeho klína a ruce mu omotám kolem krku. Jeho tvář vypadá nádherně, když na ni dopadá světlo z pouliční lampy. Pohladím tu nádhernou tvář a zeptám se ho: "Co kdybys u mě dneska přespal?" Usměje se a pohladí mě po vlasech. "Moc rád." Odpoví a letmo mě políbí. "Zavolám Miwě, jestli by ji to nevadilo." Dodá a vytáhne mobil z kapsy. Vytáčí její číslo a ještě mě letmo políbí.

"Ahoj, mám takový dotaz…ne nic jsem neprovedl… Mohl bych přespat u Kris?" Zeptá se a podívá se na mě. "Jo mám…A proč?" Povzdechne si a předá mi mobil se slovy: "Chce s tebou mluvit." Přiložím si mobil k uchu.

Me: "Dobrý večer."

Miwa: "Hele tak za prvé žádné 'Dobrý večer' ale 'ahoj' a za druhé doufám, že je na tebe hodný."

Nevěřicně se kouknu na Tobia. Ten má co dělat aby se nezačal hlasitě smát. 

Me: "No ehm. Dobře, ahoj a ano musím říct, že je hodný."

Miwa: "Tak to jsem ráda. Hele kdyby tě nějak zlobil, tak se nenech a normalně ho přetahni. Vím jaký pruďás dokaže být."

No na to se zasměju, protože si vzpomenu na včerejšek.

Me: "Nemusíš se bát. Já si s ním poradím."

Miwa: "To věřím a ráda bych tě poznala osobně."

Me: "Beru na vědomí ale nevím kdy se u vás objevím. Zvrtla jsem si kotník a ještě mě pobolívá."

Miwa: "Já vím, Tobio mě už informovat, když jsem ho vyhubovala, že mi tě ještě nepředstavil. Teď mi dej zpátky toho pruďase a měj se. Ahoj."

Me: "Dobře, ahoj."

A předám s úsměvem zpátky mobil Tobimu. Jeho sestra je fajn.

Po chvíli ukončí hovor a oznámí mi, že s tou přespávačkou Miwa nemá problém.

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*