New beggining

~49. část~

Snažila jsem se být potichu ale ono to vážně nešlo. Jsem zvědavá kdo bude mít blbé keci kolem těch zvuků, co vycházeli z našeho pokoje.

Po tom milostném aktu jsme si dali společnou sprchu a společně jsme posnídali.

Pak jsme s prázdným tácem vyšli z pokoje a hned v obýváku si všimla potutelného úsměvu, který patřil Bokutovi ale rázem si vysloužil ránu do žeber od Akaashiho a od Emy pohlavek. "Vždyť jsem nic neřekl." Obhajoval se Bokuto. "To je preventivní opatření." Poznamenal Akaashi. Já a Tobi jsme se posadili na pohovku.

"Hele Tobio, doufám, že jsi použil ochranu?" Zeptal se Daichi starostlivě. "Ne a to jsem měl?" Vtipkoval Tobio. "Ano Daichi, nejsme nezodpovědní." Odpověděla jsem ale měla jsem co dělat abych se nezačala smát.

"Příště si to schovejte na večer." Poznamenal Suga s tím svým milým úsměvem. "Promiň ale znáš to. Volání divočiny je holt volání divočiny." Vtipkoval dál Tobio a to už jsem se začala smát.

"Ty ho dotuješ vtipnou kaši?" Zeptala se mě Ema s úsměvem. "Já sama nevím." Odpověděla jsem ji mezi smíchem. "No ať s ním provádíš cokoliv raději ať je vtipnej než aby byl morouz." Poznamenala s úsměvem Ema. "To víš. Láska děla divy." Přidal se Kuroo a objal Emu ze zadu. Ta se hned o něj s úsměvem opřela.

"Přesně tak. Ty, Emo, jsi vypadala jako ledová princezna." Pronesl Bokuto. "Ty pomlč. Tys zase vypadal jako troska než se tě ujal Akaashi." Rypla si Ema. "V tom má Ema pravdu." Přidal se na její stranu Suga. "Ale nelituji toho." Dodal Akaashi a natiskl se spokojeně na něj. Bokuto ho objal a věnoval mu polibek do vlasů.

"A kde je vůbec Sarah a Nishi?" Zeptala jsem se. "Ti šli na procházku." Odpověděl Daichi.

"Už jsme zpátky." Ozval se za nim Nishi s úsměvem. "Co vy dva? Užili jste si to alespoň pořádně?" Zeptal se Nishi. "Nebuď zvědavý." Řekla Sarah. "To nás budete řešit celý den?" Zeptala jsem se. "Počkej…možná jo. Ne, určitě jo." Odpověděla mi s úsměvem Ema.

"No fajn. Hele, tak si to užijte. My se vrátíme zpátky do pokoje." Řekla jsem a postavila se s tím, že půjdeme s Tobim zpátky do pokoje. "Hlavně to nepřehánějte." Zvolal na nás Bokuto. "Škoda a já myslel, že budeme hrát volejbal." Pronesl Nishi.

Malý a vyčůraný bídák. Věděl, že na to slovo Tobio slyší až moc dobře a já to moc dobře věděla. Nechtěla jsem mu nějak v tom bránit, protože vím jak volejbal zbožňuje.

Takže se šlo hrát volejbal. Tobio byl ve svém živlu. Šlo poznat, že hrají tři bývalí kapitáni a jeden součastný kapitán. Bokuto a jeho bývalý tým se jednohlasně totiž rozhodli, že v příštím školním roce povede tým Akaashi.

Já, Sarah a Ema jsme seděly opodál a sledovaly jejich výkony při hře. "Stejně stále nechápu, jak se ta hra hraje." Pronesla Sarah. "Nejdůležitější na té hře je taktika a předvídavost. Takticky nenechat dopadnout míč na své straně hřiště a předvídat kam soupeř pošle míč." Řekla jsem sestře.

"To je marné, Kris. Hustíme to do ní deset měsíců ale stále to nechápe." Mávla nad Sarah s úsměvem Ema. "Holky, nechcete si zahrát?" Zeptal se Nishi. "Haha. Víš moc dobře, že mi to nejde." Řekla uraženě Sarah.

"Ale my bychom si rády zahrály, viď Kris." Ozvala se Ema a stočila pohled na mě. "Jasná věc." Pronesla jsem a postavila se.

Postavily jsme se s Emou ke svým láskám ale naproti sobě. "A vy dvě to umíte hrát?" Zeptal se Bokuto. "To uvidíš." Odpověděla mu s úsměvem Ema.

Hra začala a Emě to vážně šlo, to se ji muselo nechat. A já se nestačila divit.

"U Kris víme, kdo ji učil ale kdo učil tebe, Emo." Optal se Daichi. "To je blbá otázka, Daichi. Nemyslíš?" Ozval se Kuroo a vzal Emu kolem ramen. Něco ji pošeptal do ucha, nacož se začala Ema trochu červenat a letmo políbila Kuroa.

"Mám pocit, že se zapojil do učení ještě i Kenma. Mám pravdu?" Optal se Akaashi. "Ne nadarmo tě zvolili za kapitána, Akaashi. Ano z menší části se zapojil i Kenma." Odpověděla mu Ema.

"Konec žvatlání, hrajeme dál." Utnul to Tobio a hráli jsme dál.

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨