New beggining

~22. část~

V posteli se k němu přitulím a chvíli jen tak ležíme.
"Ty to s tím klubem myslíš vážně?" Zeptá se Tobio. "Hm. Myslíš si, že je to špatný nápad?" Zvednu hlavu a podívám se na něj. Leží na zádech a já si opřu bradu o jeho hruď.
Měsíční svit mu oslňuje jeho tvář a to přidává na jeho kráse.

"Ne...Vlastně...je to skvělý nápad." Odpoví mi. Zajedu mu rukou do vlasů a začnu si s ními pohrávat. "Tobi, nemusíš se bát. Mé srdce patří jen tobě." Řeknu vážným tónem. Nadzvedne hlavu a spojí naše rty.

Po krásném polibku mě obejme a já mu položím hlavu na hruď. Poslouchám jak mu tluče srdce. Je to ten nejkrásnější zvuk, který jsem kdy slyšela.
Spokojeně se ponořím do světa snů.

Ráno mě probouzí jemné šimrání na tváři. Otevřu oči abych zjistila co to způsobuje a spatřím Tobiovou usměvavou tvář. Usměju se na něj a všimnu si, že v ruce kousek od mé tváře drží Tobi stětec na líčení. "Takhle se budí holky?" Zeptám se a rychle mu vezmu ten štětec z ruky.

"Zkoušel jsem tě vzbudit pohlazením a víš co jsi mi udělala z rukou?" Zeptá se pobaveně Tobio. "Jak bych to mohla vědět, když jsem spala." Odpovím mu. Netuším co jsem dělala.
"Vzala jsi mi ruku, políbila ji a tiskla sis ji do své náruče." Odpoví mi se smíchem a já cítím jak rudnu. Přetáhnu si přes hlavu peřinu. "Ale noták." Pronese a chce mi stáhnout peřinu ale nepovedlo se mu to. Pevně ji držím a nehodlám ji jen tak pustit.

"Kris, vždyť ty jsi ta nekrásnější a nejroztomilejší dívka." Lichotí mi Tobio. "To říkáš jen proto abych se odkryla." Poznamenám přes peřinu. "Ne, to říkám, protože je to pravda, beruško." Řekne Tobio.

Vykouknu z peřiny a spatřím Tobia jak leží na boku a má podepřenou hlavu. Sluneční paprsky se mu odráží od tváře. Vypadá nádherně a to i po ránu. Odkryju se a dotknu se jeho dokonalé tváře. Přejíždím po ní prstami. "Co to děláš?" Zeptá se mě s úsměvem ale neodtáhne se. "Jen se ujišťuji jestli jsi skutečný, protože vypadáš neskutečně nádherně i po probuzení." Odpovím mu a políbím ho.

Oblečení vyjdeme z pokoje a zamíříme s úsměvem do kuchyně.
Máma a babi už snídají. "Dobré ráno a dobrou chuť." Popřejeme s úsměvem.
"Dobré ráno." Pozdraví máma a položí před nás talíře se snídani a dva čaje.

Sedneme si ke stolu vedle sebe a přes stůl na nás kouká babi. Prohlíží si Tobia. "Jde vidět, že Kristen má vkus, mladý muži." Pronese babi a věnuje se dál své snídaně. S Tobim si vyměníme pohledy a pod stolem se chytneme za ruce. Usmějeme se na sebe a propleteme prsty.

"Už jste to spolu dělali?" Zeptá se babi z ničeho nic. Já s Tobiem si vyměníme překvapené pohledy. "Babi." Okřiknu ji. "Mami." Okřikne ji moje máma. "No co jednoduchá otázka." Obhajuje se babi a vstane od stolu.
Cestou do obýváku si ještě něco mumlá pro sebe a máma se za ní vydá.

"Omlouvá-" začnu se omlouvat ale Tobi mi položí prst na rty. "To je v pohodě." Pronese a letmo mě políbí.

Posnídáme spolu a odebereme se na chvíli ven.
Dneska už ten kotník tolik nebolí, takže se lépe jde ale i tak si netroufám na větší vzdálenost. Zamíříme do parku a koho tam nepotkáme. Shōyu a Yachi.

"Zvládneš to?" Zeptám se Tobia než si nás všimnou a kouknu na něho. "Asi jo." Odpoví mi. "Opravdu? Můžeme se otočit a jít jinam." Navrhnu mu. Nepotřebuji aby mi pohledem vraždil kamaráda a spolužáka v jedné osobě a to nemluvím o Yachi. Ještě ji svým pohledem může vyděsit a pak od Shōyi utéct. "Čeho se bojíš?" Zeptá se s úsměvem. "Upřímně? Toho, že vyděsíš Yachi. Nezapomeň, že chodím do stejné třídy se Shōyem a taky sedíme ve stejné lavici." Odpovím mu. "Budu hodný...možná." Řekne Tobio. "Počkej, to možná mě znepokojuje." Poznamenám. Tobio se usměje a obejme mě kolem ramen. "Ježiši. Pojď." Řekne pobaveně a míří k nim.

Zdá se mi to nebo se Tobio poslední dobou víc a víc usmívá. No já si nestěžuji, právě naopak. Jsem spokojená.

*Ahoj sluníčka, ano je sice pátek a tento příběh má své dny pondělí a středa ale jelikoš jsem v pondělí neměla čas a přes týden jsem to nestíhala napsat, tak to vydávám dneska.
Krásné počteníčko.✨*