Kristen se svou rodinou se přestěhovali z Ameriky do Japonska a začínají žít s babičkou, která je nemocná.
Pro Kris je to něco nového. Co se týká všeho. Nový stát, nová škola a nové okolí, do kterého se připlete i pohledný mladík.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jmenuji se Kristen Benett a je mi šestnáct let. Mám americké a japonské občanství. Podle obrázku vidíte jak vypadám. Výšku netřeba zmiňovat. Co se týká chování, tak jsem takové střevo jak říká někdy máma. A sestra o mě tvrdí, že jsem magor.
Přestěhovali jsme se s rodiči z New Yorku do Miyagi, kvůli babičce. Táta je američan a jezdí po světě. Jeho povolání je totiž archeolog. Máma je japonka a momentálně je doma, bude se starat o babičku. V Americe pracovala jako prodavačka v jednom knihkupectví i když nemusela, táta vydělává dost aby nás uživil. Mám ještě starší sestru Sarah.
Už jen týden zbývá než zase usedneme do školních lavic. Pro mě a pro Sarah do nových školních lavic nové školy. Nastoupíme na vyšší střední Karasuno. Já do 1. B a sestra do 2. A. Těším se na nové lidi ale zároveň jsem nervózní.
Babička má velký, dvougenerační dům a neměla nic proti abychom se do toho domu nastěhovali.
Jsem ve zdejší kavárně, kterou máme kousek od našeho domu. Sedím u okna, takže mohu sledovat dění na ulici. Naproti kavárny je kadeřnictví, ze kterého zrovna vyjde pohledný chlapec, hádám v mém věku a za ním blondýnka s dlouhými vlasy staženými do culíku a pravděpodobně si začnou vyměňovat názory. No nejspíš partnerské neshody. Na chvíli sklopím zrak na svou scoro dopitou čokoládou a napiji se lahodného nápoje.
"Je tady volno?" Slyším otázku a málem vyprsknu čokoládu z úst, jak se polekám. Stočím pohled na dotyčnou osobu a už chci vyslovit nějakou kousavou poznámku, když v tom zjistím, že se jedná o onoho pohledného chlapce, který před chvíli stál naproti. "No nic sednu si jinam." Pronese chlapec a už chce odejít. "Nene. Je tady volno." Vyhrknu ze sebe. Bez jakého dalšího slova si sedne k mému stolu a já si ho mohu s blízka prohlédnout když upře svůj zrak do svého mobilu.
Havraní černé vlasy, studánkově modré oči, vysoká postava. Jen kdyby se netvářil tak zatrpkle ale to bude nejspíš kvůli té hádce.
V klidu dopiju svůj nápoj a začnu se chystat k odchodu. Ani si nevšimne, že odcházím.
Vyjdu ven před kavárnu a vydám se směrem domů. Udělám pár kroků od kavárny když najednou slyším za sebou jak na mě někdo volá. Otočím se a zrovna ke mě dobíhá ten pohledný kluk. "Tohle by ti mohlo chybět." Poznamená a podá mi malou taštičku s mým dnešním nákupem. Usměju se vděčně. "Ano to by mi chybělo. Děkuji." Řeknu trapně s úsměvem na rtech a mezitím si vezmu od něj taštičku. "Nemáš zač." Pronese neutrálním tónem a odkráčí zpátky do kavárny.
Přijdu domů a najdu babičku jak sedí v křesle před televizi a kouká na svou oblíbenou telenovelu. "Ahoj babi." Pozdravím ji a políbím na čelo. "Kris, už jsi doma?" Optá se překvapeně babička a stočí pohled na mě. "Potkala si nějaké mladíky?" Zeptá se se šibalským úsměvem. Na tohle ji paměť ještě slouží. "Babi," oslovím ji s úsměvem a zvednu ukazováček a pohrozím ji. Pak ji z taštičky, kterou jsem málem zapomněla v kavárně vytáhnu krásný, na dotek příjemný šátek a uvážu ji ho kolem krku. Radostně se na mě usmívá a prohlíží si svůj nový šátek. Babička totiž zbožňuje šátky, různých barev, různých rozměrů a různé velikosti. Obejme mě kolem krku a pošeptá mi tiché děkuji. No to ještě neví, že jsem kvůli tomu šátku prolezla minimálně čtyři krámy ale to nemusí vědět. Za ten vřelý úsměv mi to stálo.
Máma nás od narození učila japonštinu. Sarah to moc nešlo a nejde ji to doteď ale já si ten jazyk zamilovala. Asi mám hlavu na jazyky. Proto taky chci po vyšší střední jít na jazykovku a zdokonalit a rozšířit své vědomosti co se v tomhle oboru týká.
Večer lehnu do postele a přemýšlím nad tím pohledným klukem. Ty jeho krásné, modré oči. Škoda, že jsem se neoptala na jméno. Potom se mi vybavila ta hádka před kadeřnicvím. Ale noták, Kris, vždyť je zadaný a ty nejsi přece taková abys lezla do zelí. Napomene mě má mysl a já se s povzdechem otočím na bok a usínám.
*Sluníčka, tenhle příběh byl sepsán mou rukou, po té co mě inspirovala jedna super osoba AnimeKiki_official. Tak tedy doufám, že se ti bude líbit a i vám všem.💖*
