New beggining

~6. část~

Škola skončila a já čekám na sestru před budovou.
Venku si ještě povídám se Shōyem a najednou se objeví ve dveřích Tobio a jde rovnou k nám.
"Ty nejdeš na trénink?" Pozdraví nás a hned se optá Hinaty. "Jasně, že jdu. Jen máme ještě hodinu čas. Tak tady čekám s Kris na její sestru." Odpoví Shōyō. "Tak jo. Počkám s vámi." Oznámí Tobio.
"Kris, co děláš zítra odpoledne?" Zeptá se mě Tobio. No né. On mě zve na rande? "No zítra budu doučovat Shōyu matiku." Odpovím mu trochu zklamaně. "Aha. Co prcku, neumíš matiku?" Začne se mu vysmívat. "Hele nech ho, jo. Třeba mu jde...co já vím...třeba angličtina." Zastanu se Hinaty. "Děkuji, Kris." Poděkuje Shōyō a usměje se. "A nejsem prcek." Štěkne Hinata po Tobiovi a oba se začneme smát. "Jo, tak to asi každý." Pípne tiše Tobio. "Ty máš problém s angličtinou?" Zeptám se vážně. "Asi tak nějak." Odpoví tichým hlasem. Kouknu na Shōyu. "A chceš s tím pomoct?" Nabídnu se a založím si ruce do kříže na hrudi. "Proč mi chceš pomáhat?" Zeptá se Tobio a pohlédne na mě. Dobrá otázka. Proč asi. Protože mám o tebe zájem. "Protože je to pro mě to nejmenší. Angličtinu mám v malíku." Odpovím mu a upřeně se mu dívám do těch jeho nádherných očí. Tak nádherné oči. Škoda, že mi tento kluk nepatří. Pomyslím si a odvrátím pohled.
"No paráda. Mě matiku a tebe anglinu. To bude sranda." Pronese se smíchem Shōyō. Ani nevíš jak daleko od pravdy jsi, Shōyō. "Hele proč mám takový pocit, že mě podceňuješ." Poznamenám trochu uraženě. "Ono to tak i vypadá." Přidá se Tobio a zamračí se na Shōyu. "Pardón, já to tak nemyslel." Omlouvá se Shōyō. "Spíš mám pocit, že tě přivedeme do blázince." Pronese Shōyō. "Mluv za sebe." Ozve se Tobio. To spíš ty, Tobio, mě přivedeš do blázince.

"Kdo koho přivede do blázince?" Zeptá se sestra, která stojí za mnou. Otočím se na ni. Po jejím boku stojí stejně tak vysoký kluk jako je má sestra. Má černé vlasy a blond offinu. Oříškově hnědé oči mu jen zářily. "Takže jsi ho překecala." Poznamenám s úsměvem a prstem ukážu na kluka. Ten kluk se začne smát. "Hele veselá kopa." Poznamenám s úsměvem. "To víš, že jo. Nishinoya Yuu." Představí se s úsměvem a natáhne ke mě pravici. "Těší mě. Kristen ale říkej mi Kris." Představím se s úsměvem. Mrknu na sestru, která se mě snaží zabít pohledem.
"Tak jo kluci, zítra se vrhneme na vaše problémy a my teda jdeme domů." Poznamenám. Pokud to přežiju, protože Sarah vypadá, že každou chvíli bouchne. "Jasně. Ahoj." Pronese Shōyō s úsměvem. "Ahoj." Řeknu a vzdaluji se sestrou od kluků. Po očku kouknu dozadu a vidím Tobia jak se dívá na mě. Usměju se pro sebe.

"Hele, ty si domlouváš rande rovnou už se dvěma?" Zeptá se mě Sarah. "Jo a proč ne?" Odpovím ji a zvednu nos nahoru. "To ti nestačí Kageyama? No mě je to fuk. A co jsi jim slíbila, že ráno po sobě málem skočili a teď jsou v pohodě." Zajímá se sestra. "Trochu jsem jim domluvila. A kluci potřebují doučování z matiky a angličtiny." Vysvětlím ji a blížíme se k domu. "No nic. Nechám vás osamotě. Ráda jsem tě poznala, Yuu." Loučím se a jdu dovnitř domu.

Celé odpoledne byla už taková rutina. Koukla se na učivo a připravila si podklady na doučování kluků.
Pak byla večeře.
Po večeři jsme se sestrou umyly nádobí a uklidily.
Chvíli jsem si povídala s babičkou a pak do postele.
Večer za mnou přišla ještě na kus řeči máma.
Pak ještě rychlá kontrola instagramu.
Tobio mi děkuje za nabídku na to doučování a Shōyō mi poslal žádost o sledování, které jsem bez váhání přijala. Pak jsem vypla insta a uložila se ke spánku.

Jestě než jsem usnula přemýšlela jsem nad celým tím dnem. Hlavně na ten moment, kdy jsem se omylem opřela o Tobiovou hruď. Na vteřinu jsem vdechla jeho svěží vůni, která mě omámila. Škoda, že mě tak rychle pustil ale mám alespoň možnost vidět ho po škole. Geniální nápad jsi měla s tím doučováním. Pochválím svou genialitu v mysli a s úsměvem na rtech usínám.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*