New beggining

~23. část~

Setkání s těmi dvěma dopadlo dobře, až jsem se sama divila. Jde vidět, že ti dva jsou si vážně souzeni. Sho se každou chvíli usmíval na Yachi a ta se jen rozplývala nad jeho roztomilosti. Ani se ji nedivím.

Cestou domů Tobimu zvoní mobil. Podívá se na disley a protočí panenky. "Kdo to je?" Zeptám se ho. "Má sestra." Odpoví a přijme hovor.

"Čau,...jo jsem....Cože?...No já nevím....Ach jo." Řekne do telefonu a podá mi ho. "Chce s tebou mluvit." Oznámí mi. No neprotestovala jsem, protože se s ní dobře kecá.

Me: "Ahoj, Miwo. Jak se máš?"

Miwa: "To je alespoň pozitivní pozdrav. Mám se dobře, díky za optaní. Hele mám bláznivý nápad a to přijet za vámi abych tě poznala."

Me: "No to je super. Hele a já mám takové zlepšení. Co kdybys nás vyzvedla a jeli bychom k vám. Já se domluvím s mámou na nocleh u vás a pořádně bychom pokecaly."

Miwa: "Páni. To se mi líbí víc. A zítra bych tě odvezla domů."

Me: "Super. Tak já to domluvím."

Miwa: "Dobře pak mi dej vědět a já pro vás přijedu."

Me: "Dobře, dám ti vědět."

Miwa: "Teď mi dej toho bručouna."

S úsměvem Tobimu předám mobil za doprovodu polibku.

"Ano...fajn...ok...čau." A ukončí hovor.

"Takže chcete drbnit, jo." Poznamená Tobi a rychle mě zvedne do náruče. "Proč mě pořád zvedáš do té náruče?" Zeptám se se smíchem. Ne, že by mi to nějak vadilo, spíš naopak ale zvědavost mi nedá spát. "Protože jsi moje princezna, která si zaslouží jen se nést na rukách." Odpoví mi s úsměvem. "Ach Tobio." Vydechnu a položím si hlavu na jeho rameno. Rukou ho pohladí po vlasech až k zátylku.

Před domem mě postaví a společně vejdeme do domu.
Máma připravuje oběd v kuchyni, kde dorazíme. "Ahoj mami," pozdravím ji. "Dobrý den." Pozdraví ji Tobi. "Ahoj. Doufám, že si moc nenamáhala ten kotník." Ujistí se máma. "Ne ale mám dotaz." Začnu. "Jaký?" Vyzve mě máma. "Mohla bych přespat dneska u Tobia? Jeho sestra pro nás přijede a zítra mě odveze zase zpátky." Zeptám se hned. "A tvojí rodiče o tom ví?" Zeptá se Tobiho máma a stočí pohled na něj. "Nemám rodiče. Stará se o mě jen sestra a ta jak se zdá touží poznat Kris." Odpoví ji Tobio. Vezmu ho za ruku a propletu s ním prsty. "Aha. To mě mrzí, Tobio." Polituje ho máma. "No pokud Kris nebude namáhat ten kotník tak s tím nemám problém." Dodám máma. Já se usměju. "Ono to ani s ním moc nejde, ten kotník namáhat." Prozradím s úsměvem. "Pravý džentlmen." Pronese máma od plotny. Tobio se na mě vítězoslavně podívá. "Ach bože." Protočím panenky s úsměvem. "Kdy bude oběd?" Zeptám se. "Tak za dvacet minut." Odpoví máma. "Dobrá, jdu si zbalit." Řeknu a vydám se do pokoje.

V pokoji si nachystám věci, které budu potřebovat na noc. Tobio sedí na posteli a sleduje mě s úsměvem. "Co se tak usmíváš?" Zeptám se ho s úsměvem. "Zdá se mi to nebo se těšíš." Odpoví mi a já mám vše nachystané.

Sednu si na jeho klín obkročmo a ruce mu omotám kolem krku. "Nezdá. Těším se, konečně uvidím kde bydlíš, jaký máš pokoj a konečně poznám tvou sestru." Pronesu nadšeně a dlouze ho políbím.
"Zavoláme Miwě a domluvíme se kdy má nás vyzvednout?" Zeptá se mě po polibku. Kývnu na souhlas, Tobi vytáhne mobil a vytáčí sestru.
Miwa to zvedne okamžitě a Tobio hovor přepne na reproduktor.

Miwa: "Tak co?"

Me: "Mám to schválené. V kolik budeš mít čas?"

Miwa: "Asi za dvacet minut."

Me: "To budeme zrovna obědvat. Domluvíme se na druhou hodinu."

Miwa: "Jo, dobře. Pošli mi adresu a já vás vyzvednu ve dvě."

Tobio: "Ale zapomeň na to, že budeš s Kris drbnit celou noc, ségra."

Miwa: "To si piš, že budeme."

Já si schovala tvář do Tobiového ramene a zadržovala smích. No moc mi to nešlo.

Tobio: "Tak nebudete drbnit vůbec."

A vítězoalavně se podíval na mě.

Miwa: "Mám takový pocit, že to nebude záležet na tobě, Tobio."

Já už se neudržím a začnu se hlasitě smát. Ta holka je poděs. Už se nemůžu dočkat až ji osobně poznám.

Tobio: "Víš co nazdar. Pošlu ti adresu a ve dvě ať jsi tady."

A s těmi slovy tipne hovor a já dostanu záchvat smíchu.

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*