New beggining

~41. část~

Kluci k nám přiběhli okamžitě a hned nás stáhli do náruče.

Pak jsme se procházeli po parku. "Kluci, byl by problém, kdybyste u nás přespali?" Zeptala jsem se a koukla na ně.

"U mě by problém nebyl." Odpověděl mi Tobio. "U mě taky ne." Přidal se Nishinoya. Nacož jsme se obě dvě rozzářily.

U nás doma můj otec otestoval Nishiho tím svým pohledem ale opět ho napomenula máma, která si Nishiho moc oblíbila.

Já a Tobio jsme testování sledovali z bezpečné vzdálenosti a pak zalezli do mého pokoje.

"Vidělas jak se Noya tvářil?" Zeptal se mě se smíchem Tobi a sedl si na postel. "Mám ti připomenout jak ses tvářil ty?" Rypla jsem si s úsměvem a usadila se do jeho klína. Ruce mu omotám kolem krku. Tobi zabořil hlavu do mé hrudi a já ho hladila po vlasech.

"Jo, ještě něco pro tebe mám." Řekl najednou Tobi a z kapsy od bundy začal něco vytahovat. "Tobio, už tak mě dost rozmazluješ." Pronesla výčitavě i když mi to vůbec nevadilo.

"Takže tohle nebudeš chtít. Tak jo." Na malý moment mi ukázal stejný volejbalový dres zabalený v průhledném igelitu, ve kterém hraje Tobio. "Počkej, počkej. To je dres?" Začalo mě to zajímat.

Tobi mi podá dres. "Přišlo mi to až dneska, jinak bys to dostala zároveň s náramkem a kamenem." Informoval mě Tobio, když jsem si prohlížela dres.

Obejmu Tobiho kolem krku. "Děkuji. Miluju tě, Tobi." Šeptla dojatě, oblékla si dres a políbíla ho.
Chvíli jsme se mazlili a pak jsem nám zašla pro trochu cukroví a něco k pití.

V kuchyni narazila na Sarah v županu, která si prohlížela můj dres. "Ty jsi mu čmajzla dres?" Zeptala se mě a já se zasmála. "Ne, ten je můj vlastní, heč." Odpověděla ji pyšně. "No tak se mi zdá, že se kluci spolu domlouvali." Poznamenala a rozevřela župan, pod kterým měla ten samý dres, ve kterém zase hraje Nishi. Obě jsme vybouchly smíchy.

S občerstvením a pitím jsem se vrátila do pokoje. Tobio se mi válel v posteli a pozoroval mě se svůdným pohledem.

Položila jsem občerstvení na stolek a lehla si k němu. "Co kdybychom si s Nishim a Sarah něco zahráli." Navrhla jsem s úsměvem. "Dobře ale pocky game nehraju." Upozonil mě Tobi. "Ne? Škoda a já jsem chtěla zrovna tohle navrhnout.…" Rypla jsem si s úsměvem ale když jsem viděla jeho pohled, raději jsem dodala: "Ne dělám si srandu. Měla jsem na mysli Uno." A políbila ho. 

"Koleduješ si o výprask, Kristen Benett." řekl Tobio a přetáhl mě přes klín a jemně mě poplácal po zadku. Křikla jsem na oko uraženě.

Pak jsme svolali ty dva ke mě do pokoje a vytáhli jsme karty a hráli jsme Uno dlouho noci.
Byla to sranda. Hrozně jsme se u toho nasmáli.
Pak jsme se odebrali do postele.

✨ Sluníčka, včera jsem neměla čas na psaní, to víte vánoční úklid mi dává zabrat. 😁 Proto vychází kapitolka až dnes. Krásné počteníčko.✨