New beggining

~16. část~

Tento obrázek je nápověda. 😁

Jak jsem slíbila, tak jsem taky učinila. Ráno před školou stáhnu Shōyu bokem od lidí. "Asi vím co mi chceš." Předběhne mě Sho a sklopí pohled. "Tak schválně. Co ti chci?" Zeptám se ho a překřížím ruce na prsou.
"No jde o to, že jsem vám pokazil rande. V ten moment mi to nedošlo, až pak doma. Promiň." Scoro pípne to poslední slovo a mám co dělat abych se nerozesmála. "Sho, ty jsi vážně číslo." Řeknu s úsměvem. "Těsně vedle." Prozradím mu a on se na mě nechápavě podívá. Jednu ruku položím na jeho rameno. "Kdybych nechtěla, tak bych ti neříkala, že jdeme do cukrárny. Nemyslíš?" Řeknu mu. Musela jsem mu nějak zvednout náladu, protože vypadal jako hromádka neštěstí. Na tváři se mu objeví úsměv, který hned zmízí. "Sho, podívej…" začnu ale on mi skočí do řečí: "Ale ne. Takhle začínají takové ty divné proslovy." Já na něj hledím jak nové vrata.

Doma jsem si trénovala proslov jak z něj vymanit to jméno té dívky a on mi to takhle pokazil. Jen se usměju a svěsím hlavu. Tohle vzdávám. "Pojď, ty střevo, jdeme do školy." Pronesu s úsměvem a vezmu ho kolem ramen.

U vchodu stojí hlouček holek a baví se. Je mezi nimi i drobná blondýnka s hnědými oči. Shōyō zamrzne na místě, dívá se ke vchodu a zadrží dech.
"Co se děje?" Zeptám se ho, když zastaví. Všimnu si, kterým směrem upírá svůj pohled.

Dívky zajdou do budovy a Sho konečně vydechne a sklopí hlavu. "V tom hloučku byla dívka, která se ti líbí?" Vyhodnotím situaci.
Pokývá hlavou. "Ale nevím jak se jmenuje. Chodí s Kageyamou do třídy." Vzdychne nešťastně. "A zkoušel si ji už oslovit?" Zeptám se ho a snažím se vypadat vážně ale ve skutečnosti jsem strašně ráda. Zavrtí hlavou. "Určitě se ji nelíbím." Poznamená sklesle. To už se neudržím a začnu se smát. Sho se na mě zase nechápavě podívá.

"Víš Sho, vždy jak tohle někdo řekne, tak to nakonec dopadne opačně." Prozradím mu s úsměvem. "Pojď, ať nepříjdeme pozdě." Pronesu a vezmu ho kolem ramen.

U skříněk potkáme zase tu holku a já ho pobídnu aby s ní zkusil prohodit pár slov. Stojím opodál a pozoruji je, samozdřejmě nenápadně.

Najednou mi někdo omotá ruce kolem pasu ze zadu. Vím moc dobře kdo to je. Usměju se a otočím se na něj. Omotám mu ruce kolem krku a přitáhnu si ho do polibku, který hned prohloubí.

"To je ta dívka?" Zeptá se Tobio po polibku. "Hm." Odpovím mu. "Nevíš jak se jmenuje?" Zeptám se ho. "Je pravda, že bych si měl pamatovat jména svých spolužaček a hlavně takových pěkných." Pronese s úsměvem a já ho šťouchnu do žeber. "Dělám si srandu." Dodá Tobio s úsměvem. "No hlavně, že si pamatuješ mé jméno." Dodám spíš pro sebe. "Počkej, Miranda?" Zažertuje Tobio a zkouší se tvářit zamyšleně. Vykulím na něj oči. Asi jsem ho šťouchla málo, pomyslím si a vyfasuje další ránu do žeber. Na oko uraženě se otočím na podpadku a zamířím do třídy.

"Počkej, Kris. Já si dělal srandu." Volá na mě Tobio, když stojím na schodech. Zastavím se, protože zněl zoufale až se mi to nechtělo věřit. Otočím se na něj a překřížím ruce na prsou, Tobio vystoupá schody a obejme mě kolem pasu. "To bych ti taky doporučovala." Řeknu na oko uraženě. Tobio se usměje a skloní se k mým rtům, které následně spojí.
Obejmu ho kolem krku a přitisknu se na něj.
Po nádherném polibku mě obejme, já jeho taky a usměju se.
Moje slabost? Nedovedu se na něj zlobit.

Z krásného objetí nás vyruší poklepání na Tobiovo rameno Noya s úsměvem a Sarah, která stojí vedle něj. "Nechci rušit, hrdličky ale škola na vás nepočká." Poznamená. "Jo, už jdeme." Odpoví mu Tobio a vezme mě za ruku a odvede do třídy.

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*