New beggining

~39. část~

Ráno mě vzbudila má hodná sestřička, křikem.

"Vstávej, ségra, je Štědrý den." Křikne na mě. "A to mě kvůli tomu musíš budit?" Zamumlám a otočím se na druhý bok. "No já se nestačím divit. Jsi s Tobiem sotva pár měsíců a už se z tebe stává pěkný morous. Mám na tebe zavolat Emu?" Pronese Sarah. "Ty máš co říkat. Tebe zase Noya nakazil svou aktivitou. To spíš já na tebe zavolám Emu." Vrátím ji to a sednu si na posteli. "Nechme Emu Emou. Určitě se připravuje na rande s jedným těch kluků, ze kterými jsme včera seděli v kavárně." Řeknu a podívám se na Sarah.

"Co mlčíš. Kecej." Vyzve mě sestra a já si jen povzdechnu. Převyprávím ji naše setkání s klukama a co následovalo potom. Sarah se zasměje. "Nedovedu si představit naší Emu vedle nějakého z těch kluků." Poznamená Sarah mezi smíchem. "Já taky ne. Vlastně si ji nedovedu představit vedle jakéhokoliv kluka." Dodám s úsměvem.

Převlečená dojdu do kuchyně a sednu za stůl. Rozhlížím se po kuchyni. Za stolem sedí jen Sarah a už do sebe láduje vánočkou. "Máma a táta ještě nevstali?" Zeptám se sestry. "A vidíš je tady snad?" Zeptá se Sarah. "Hele pojď, uděláme jim snídani do postele." Napadne mě a začnu jim připravovat kávu. "Ale já…" začne protestovat Sarah. "Žádné 'ale' nechci slyšet. Nakrájej vánočku a dva kousky namaž máslem a odneseš to babi. Já udělám kakao a kávu rodičům." Zaúkoluji sestru a pustím se do díla.

Za chvíli odnášíme babi snídani, která byla ještě v ložnici v posteli a pak se vydám do ložnice k rodičům. Sarah zůstala u babi aby ji dělala společnost.

Vejdu do ložnice a máma a táta ještě spali v objetí. Vypadali tak spokojeně a sladce. Doufám, že láska mezi mnou a Tobim bude taky tak věčná jako ta jejich.

Tác se snídani položím na noční stolek a opatrně je začnu budit. "Mami, tati vstáváme. Už je ráno." Řeknu normálním hlasem. Dostane se mi zamrčení od táty a oba se jak na povel otočí.

Tak to nene. Já nemůžu vyspávat, tak vy taky ne, pomyslím si a přejdu k oknu. Vytáhnu žaluzie nahoru a pokojem rázem svitne sluníčko a probudí ty dva. Postavím se k posteli a překřížím ruce na prsou.

"Kris, co to děláš?" Zeptá se táta. "Budím vás. No na mě moc nekoukejte, mě vytáhla z postele Sarah a tam máte snídani." Oznámím jim a pokývám na noční stolem a raději se vypařím z ložnice.

Na cestě do kuchyně mi zazvoní telefon. Vylovím ho z kapsy a při pohledu na dispay, se usměju.

Me:
"Dobré ráno, Tobinku."

Tobio:
"Dobré ráno, to mě musíš hned po ranu provokovat s tím oslovením?"

Me:
"Budu tě s tím tak dlouho otravovat, dokud si na to oslovení nezvykneš."

Tobio:
"Takže nemám na výběr. Chtěl jsem ti popřát šťastné a veselé."

Me:
"Jů, děkuji. Ty jsi tak sladký. Tobě taky přeji šťastné a veselé."

Tobio:
"Díky. Doufám, že jsi ještě nerozbalovala dárek ode mě."

Me:
"Nene. Co je v něm."

Tobio:
"Uvidíš, beruško."

Me:
"Ach jo. Chybíš mi, Tobi."

Tobio:
"Ty mě taky. Zítra se stavím. Už musím jít, měj se, beruško."

Me:
"Tak dobře. Ahoj."

Tobio:
"Ahoj."

A ukončíme hovor. Sarah si mě se šibalským úsměvem prohlíží. "Co je?" Zeptám se ji, když zachytím její pohled. "To byl Tobinek?" Zeptá se mě. "Ano byl. Popřál mi šťastné a veselé." Prozradím ji. "Opravdu byste potřebovali detox." Poznamená s úsměvem a pak ji zazvoní telefon.

"Copak. Snad ti nevolá Nishinek?" Rypnu si do ni, když se koukne na diplay. "Jo, volá." Odpoví mi a příjme hovor. A pak kdo tady potřebuje detox. Pomyslím si s úsměvem a věnuji se snídani. 

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*