New beggining

~15. část~

"Ahoj, vy dva. Jak se máte?" Pozdraví nás s úsměvem Sho, když k nám dojde. "Předtím než ses objevil nebo potom co ses objevil?" Zeptá se Tobio. Sho už chtěl něco říct ale já byla rychlejší: "Máme se fajn. Míříme teď do cukrárny." Sho se na mě usměje. "Bezva, já tam jdu taky." Přidá nadšeně a společně se vydáme na cestu do cukrárny.

Dojdeme do cukrárny a hned mě ovane vůně čerstvých zákusků. Všichni tři přistoupíme k pultu a po dlouhém uvažování se nakonec shodneme nad pohárem.

Žena za pultem se na nás usměje a zeptá se co si budeme přát. Nahlasíme ji naší objednávku.
Sho si zaplatí svůj pohár a Tobio zaplatí i přes mé protesty naše poháry. Sedneme si ke stolu a po chvíli se nám nesou naše poháry s přáním dobré chuti.
S chutí se pustíme do dobře vypadajících pohárů a společně si povídáme. 

Potom jsme se rozloučili a Sho se vydal domů. Mě Tobio odprovodil domů.
"Děje se něco? Vypadáš zamyšleně." Všimne si Tobio. "Tobi, nevíš náhodou jestli se Sōyōvi líbí nějaká holka?" Zeptám se ho i když pochybuji, že by se Sho svěřil s touhle informací zrovna jemu. "Co?" Diví se s úsměvem. "Mám takový dojem, že mě by takovou informaci neřekl. A upřímně, nebýt volejbalu tak s tím zrzkem ani nemluvím." Odpoví mi. "Ale noták. Nemůžeš být na všechny takový morous." Řeknu a přitulím se víc k naším rukám, které jsme měli spojené a propletené prsty.

Pustí mou ruku a obejme mě kolem ramen. "Ale není to špatný nápad s tou holkou. Alespoň nás Hinata nebude oxidovat." Řekne a políbí mě na čelo. V tom má pravdu. Musíme mu najít holku i když mi Shōyōva společnost nevadí ale už kvůli Tobimu musíme.

Dojdeme k domu a rozloučím se s Tobiem polibkem a objetím. "Pisneme si ještě večer?" Zeptám se ho. "Jestli budeš chtít?" Odpoví mi šeptem otázkou a ještě mě políbí. "To víš, že chci." Odpovím mu po polibku a vrátím mu polibek. Pak už raději jdu domů nebo bychom se takhle mohli loučit do nekonečna.

"Ahoj, jsem doma." Zvolám na celý dům.
V kuchyni najdu Noyu sedět u stolu a sestra stojí u linky. "Ahoj, hrdličky." Pozdravím je a sednu si na židli naproti Noyi. "Ahoj, kde ty máš svou hrdličku?" Zeptá se Noya. "Šel domů." Odpovím mu. "A co ten zkleslý výraz?" Zeptá se Sarah a přistoupí ke stolu, za který si následně i sedne. "No víš. Potřebuji holku pro Hinatu." Odpovím ji. "A proč?" Zeptá se Sarah. "No, když nad tím tak přemýšlím, tak Shōyō zmiňoval o nějaké dívce z prváku. Chodí s Tobiem do třídy." Prozradí mi Noya zamyšleně. Kouknu na něj s úsměvem. "Vážně? To je super." Řeknu nadšeně. "A nevíš náhodou jak se jmenuje?" Zeptám se ho. "To nevím." Odpoví a pokrčí rameny. "Dozvím se proč?" Ozve se Sarah.

Vyprávím jim o místě, kde mě vzal Tobio a taky jak jsme potom šli do cukrárny a že nás cestou spatřil Shōyō a přidal se k nám. "Proto potřebuji pro Sho holku." Zakončím své vyprávění. "Sho je moc hodný kluk a věřím tomu, že nás potkal náhodou ale bojím se toho, že by opakovaném střetnutí Tobia se Sho nedopadlo dobře." Vyřknu obavu nahlas.

Večer si ulehám do postele s mobilem v ruce a rozhodnu se napsat Tobimu.

Me: Děkuji za krásné odpoledne.😘

Tobio: Nemáš zač. Jsem rád, že se ti to líbilo i když nás vyrušil Hinata.

Me: Líbilo ale když o něm mluvíš, tak jsem zjistila, že máš ve třídě jednu holku, která se líbí Shōyōvi.

Tobio: Ty jsi akční.😂

Me: Já? Vůbec ne.🤣

Tobio: Raději se s tebou nebudu hádat.😊 Víš její jméno?

Me: Ještě ne ale zítra si zkusím promluvit se Shōyōu. Snad budu moudřejší.

Tobio: Dobře. Kris, já už jdu spát.

Me: Já taky. Dobrou noc, Tobi. Posílám ti pusu.💋❤️

Tobio: Tobě taky přeji dobrou noc, Kris a hezky se vyspi.💋😘

Me: Ty taky. Pa.

Tobio: Pa.

Vypnu chat a s úsměvem se uložím ke spánku.

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*