New beggining

~37. část~

Miwa mě odvezla domů a já po rozloučení s ní zaplula do domu.

Už v předsíni si všimnu kabátu a páru bot navíc. Máme návštěvu no do háje.

Vejdu do kuchyně a koho tam nevidím. "Tatiiiii." Zvolám na celý dům radostně a rozeběhnu se k němu. Táta stojí s úsměvem a čeká až mu padnu kolem krku.

Oproti mé maličkosti je táta obr. Takže si musím povyskočit abych ho objala kolem krku.

"Ahoj, ty moje malé sluníčko." Pozraví mě a tiskne mě v náručí. Trochu se odtáhnu. "To malé si odpusť." Pronesu uraženě ale zase ho pořádně obejmu.

Táta mě postaví na nohy a zkoumavě si mě prohlíží. "Prý máš skvělého mládence a při pohledu na tvůj krček soudím, že to bude kanec." Poznamená táta a mrkne na mě jedným okem, já hned zrudnu. "Tati~" pronesu protáhle ale usměju se. "Tak kdy mi ho představíš?" Zeptá se táta.

"Dvacátého pátého příjde můj Nishinek." Oznámí Sarah, která celou dobu sedí u stolu a datluje do mobilu. Mě spíš zaráží jak ho nazvala. Prej Nishinek. Bylo to opravdu roztomilé. "Takže tvůj Tobinek, může přijít taky a alespoň to bude jedným vrzem." Navrhne Sarah a mrkne na mě. Tobinek? Jo to se mi líbí. "Domluvím to a dám vědět. Zdržíš se tady alespoň na celé svátky, že jo." Škemrám po tátovi. "To víš, že jo." Odpoví mi táta. "Paráda. Já jdu za babi a pak na chvíli do pokoje." Oznámím a jdu pozdravit babi.

Sedí v obýváku ve svém křesle u televize. "Ahoj babi." Pozdravím ji a políbím ji na líčko. "Ahoj, Kris." Pozdraví mě a pak si mě zkoumavě prohlíží.

"A ty už jsi doma?" Zeptá se máma, když vstoupí do obýváku. "A zdá se mi to nebo jsi jiná." Poznamená babi. "Máš pravdu je na ni něco jiného." Přidá se máma. Protočím panenky. "Že vy jste se rozhodli posunout váš vztah." Hádá máma. "Bože, mami!" Okřiknu ji, culím se a cítím jak mi červenají tváře. "No podle toho jak se červenáš se máma trefila." Poznamená s úsměvem babi. "No nic. Já odcházím do pokoje a nic vám nepovím." Řeknu a učiním tak.

V pokoji sáhnu po mobilu a vytočím Tobiovo číslo. Hned to zvedl.

Tobio:
"Ahoj beruško, copak už se ti stýská?"

Me:
"Ahoj lásko, to taky ale copak budeš dělat dvacátého pátého?"

Tobio:
"Nevím, máš něco konkrétního na mysli?"

Me:
"Ano to mám. Dvacátého pátého přijdeš k nám a seznámíš se s mým otcem."

Tobio:
"Co? Moment tvůj otec je doma. No tak to jsem v hajzlu. Chce mě zabít, že?"

Já se zasměju.

Me:
"Ale noták. Myslíš si, že kdyby se něco takového chystalo, tak bych tě tady zvala? Ne jen tě chci seznámit s tátou nebo máš strach?"

Tobio:
"Strach z tvého táty? Tos uhodla. Ne nemám strach a přijdu."

Me:
"Dobře. Dorazí i Nishinek."

Tobio:
"Počkej, kdo, že dorazí?"

Zeptá se se smíchem.

Me:
"Nishinek. Takhle teď oslovuje Sarah Nishinoyu a myslím si, že je to roztomilý."

Tobio:
"No to je."

Me:
"Ty jsi zase Tobinek."

Tobio:
"Tak to neee."

Slyším jak se na druhém konci hlasitě směje a musím se smát taky.

Me:
"A proč ne. Mě to přijde roztomilé."

Tobio:
"Ale mě ne, zlato."

Me:
"Dobře. Uznávám, zní to trochu divně ale je to roztomilé."

Tobio:
"Ne. Není a opovaž se mě takhle oslovovat nebo přijdu a nasekám ti na zadek."

Teď jsem dostala záchvat smíchu.

Me:
"Takže ty mi budeš vyhrožovat a poroučet mi jak ti mám říkat? Tak to teda nee. TOBINKU."

Tobio:
"Za pět minut jsem u tebe."

Řekl a zavěsil. No to se uvidí, pomyslela jsem si s úsměvem. Je pravda, že jsem to udělala schválně. Necelé dvě hodiny bez něj a mě se opravdu stýská. Jak to mám sakra vydržet celý den?!

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*