New beggining

~53. část~

"Co to bylo za chlupatou věc?" Zeptala jsem se Miwy, když jsem vstoupila do bytu. "To za chvíli zjištíš sama, pokud ho Tobio chytne." Řekla Miwa. "Dáš si čaj?" Zeptala se. "Ano, děkuji." Odpověděla jsem a sedla si v kuchyni ke stolu.

Seděly jsme s Miwou nad čajem, když najednou se do kuchyně přiřítilo to chlupaté stvoření a za nim udýchaný Tobio. "Ale, že by ti taky proklouzl mezi prsty?" Rypla si Miwa. "Mlč." Poradil své sestře a vydýchával nedobrovolný běh.

Já si prohlédla tu chlupatinu a radostně jsem vyjíkla. Bylo to štěně československého vlčáka, kterého jsem si vždy přála. Postavila jsem se a dřepla si k pejskovi. Začala jsem ho hladit a ten nezbeda si lehl na záda a chtěl podrbat ještě na bříšku.

V této zemi je vzácný a proto ho v Japonsku jen tak neuvidíte.

"Čípak je?" Zeptala jsem se s úsměvem a nepřestávala ho hladit. "To je tvůj narozeninový dárek." Pronesl Tobio. Já se nevěřicně na něj koukla. "Děláš si srandu?" Zeptala jsem se a napřímila se. "Nedělám, je tvůj. Je čistokrevný a s papírama. Jeho majitel ho chtěl prodat, takže jsem využil situace. Byl jsem s ním na veterině a tam mi řekli, že je zdravý. Ptal jsem se majtele proč se ho zbavuje a on mi řekl, že v domově důchodců není pes povolený." Prozradil mi Tobio a já mu padla kolem krku a políbila ho. 

Ten malý nezbeda se ale dožadoval pozornosti. Chodil kolem mě a Tobia jak mlsný kocour až to nevydržel a skočil na nás. "Tak to ne, kamaráde. Musíme si stanovit určité pravidla." Pronesl Tobio a džepl si ke štěněti. "To je tvoje panička ale taky je to má přítelkyně. Jásný?" Vysvětloval mu Tobio a štěně štěklo. "Dobře, packu na to." Vyzval ho Tobi ale pes si to přebral po svém. Skočil na něj a olízl mu celý obličej. Já a Miwa jsme se musely smát.

Sedli jsme si nakonec do obývacího pokoje a já si hrála na zemi se svým pejskem. Najednou mě něco trklo. "No jo ale rodiče mě vyhodí, když přivedu domů psa." Pronesla jsem a podívala se smutně na pejska.

Tobio si sedl za mě na zem a pošeptal mi do ucha: "Nevyhodí, už jsem s nimi o tom mluvil." Otočila jsem se na něj. "Cože?!" Vyhkla jsem ze sebe. "Vysvětlil jsem jim, že ti chci dát psa a oni nebyli proti, takže se nemáš čeho bát." Řekl Tobio. "Víš o tom, že jsi ten nejbáječnější kluk na světě?" Zeptala jsem se ho s úsměvem. "Vím ale klidně mi to můžeš říkat pořád dokola." Odvětil a políbil mě. Štěně zase zaštěkalo a olízlo jak Tobiho tak mě.

"A jak se bude jmenovat?" Zeptala se Miwa. "Áres." Odpověděla jsem okamžitě.
To jméno jsem měla vybrané dlouho ale neměla jsem ještě možnost ho použít. Mno teď už mám.
"Co ty na to, chlupáči. Líbí se ti jméno Áres?" Zeptala jsem se pejska, ten zaštěkal a chystal se mě zase olíznout. "Večeře bude za pět minut." Oznámila nám Miwa se smíchem v hlase. "Slyšíš to, Áresi, bude se podávat večeře." Řekla jsem na Árese. Štěknul a lehl si na záda.

Najednou jsem si uvědomila jaké štěstí mám. Mám báječného kluka, který má príma sestru, vytouženého psa a spoustu skvělých přátel. Co víc si přát.

Po večeři jsme s Áresem šli domů a Tobi nás doprovodil. Máma viděla psa a hádejte koho přivítala jako prvního. No ano, jako první přivítala Árese, který se nechal podrbat za ouškami. "Ahoj, mami." Pozdravila jsem ji ale ona se na mě ani nepodívala a jen mi odpovětila na pozdrav a věnovala se dál chlupáčovi.

Začala na něj mluvit zdrobělině. "Mami, jmenuje se Áres a je to pes, ne malé mimčo." Řekla jsem. "Áres? Ale to se na něj nehodí." Protestovala máma a konečně zvedla hlavu. "Můj pes, moje jméno." Oznámila jsem ji s klidem. "Zlato, budeš tady spát?" Zeptala jsem se Tobiho. "Dnes ne. Áres si nejdřív musí zvyknout na svůj nový domov a na svou paničku." Odpověděl s úsměvem a letmo mě políbil, pak si dřepl k Áresovi. "A ty mi na ni dávej pozor, kámo." Domlouval štěněti. Áres mu odpověděl po svém a to olíznutí tváře.

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨