New beggining

~40. část~

Celý ten den probíhá v pohodě. S tátou nastrojíme stromek. Je to naše tradice. Vždy na Štědrý den ho strojíme ani o den později.

Pak odpolední procházka po městě. Babi moc chodit nemohla, takže ji mamka usadí do vozíku aby nebyla doma sama.

Večeře byla výborná, ostatně jako vždycky a teď přišlo to rozbalování dárečků.

Tak já dostala od rodičů nový mobil, což Sarah taky. A teď jste zvědaví na ten dárek od Tobia, viďte? No nejste sami, já taky.

Rozbalím dárek od Tobiho. Rozevřu kartonovou krabičku a nahlédnu dovnitř. Jsou tam dvě krabičky. Vytáhnu nejdřív tu jednu a rozevřu ji. Byl tam kámen ve znamení kozoroha, což se Tobi toho znamení narodil ale podle japonského zvěrokruhu je Tobio císařovna.

Pod tím kamenem byl lísteček na němž stálo: Tento kámen ještě nemáš. :)

Nad tím se usměju ale má pravdu. Tento kámen ještě nemám.

Pak vytáhnu druhou krabičku a po otevření jsem mile překvapená. Krabička schovává nádherný, stříbrný řetízek na ruku s drobnými kamínky mého znamení.

Sarah nakoukne přes rameno. "No, ty vole." Pronese šokovaně. "Sarah, takhle se nemluví!" Napomene ji máma. "Tak co bys na ten dárek řekla ty?" Optá se ji Sarah a ukáže ji můj dárek.

Máma se podívá na ten řetízek a je sama v šoku. "Tak mám pocit, že ten chlapec tě opravdu miluje, Kristen." Pronese s úsměvem a předá mi krabičku s řetízkem.
Tohle tvrzení vím už dávno.

Sarah mi pomůže připnout náramek na zápěstí a já si jdu odnést své dárky do pokoje.

Pisnu Tobimu zprávu, jestli můžu volat. Dá mi zobrazeno a hned mi volá.

Me:
"Ahoj, zlatíčko."

Tobio:
"Ahoj, beruško. Už sis rozbalila dárečky?"

Me:
"Ano, proto ti volám. Děkuji za ty dárečky, jsou nádherné."

Tobio:
"Jsem rád, že se ti líbí."

Me:
"Ale ten řetízek byl určitě drahý. Nemusíš za mě tolik utrácet, zlato."

Zaslechla jsem, jak se zasměje.

Tobio:
"Utrácím snad své peníze a né tvé a kdyby to šlo, tak bych ti snesl i modré z nebe."

Musela jsem být červená jako rajče. Stydím se, že jsem ho odbyla jenom hrnkem ve tvaru volejbalového míče.

Me:
"Jsi úžasný, Tobi. A jak se ti líbí můj dárek?"

Tobio:
"Je nádherný. Už mám v něm udělaný čaj."

Me:
"Opravdu?"

Nevěřím svým uším. Vážně ho hned použil?
Najednou mi příjde fotka na chat. Hned se kouknu a vážně ho hned použil.

Me:
"Jů. To mě těší."

Tobio:
"Stýská se mi po tobě. Mohl bych tě alespoň na chvíli vidět?"

Je vážně roztomilý, když je zamilovaný a já mám štěstí, že je do mě.

Me:
"Jasně za jak dlouho stihneš cestu ke mě?"

Tobio:
"Dej mi pět minut a jsem u tebe."

Me:
"Dobře budu tě čekat před domem."

Původně jsem si chtěla rypnout, že to za pět minut nestihne ale nechala jsem to plavat.

Vyběhnu z pokoje a rodičům oznámím, že se jdu na chvíli projít. To se ke mě přidá i Sarah a mrkne na mě jedným okem. Raději to nerozebírám.

"To si ty chlapce rovnou pozvěte na přespání." Navrhne nám máma. "To není špatný nápad, mami." Odsouhlasí ji to Sarah. Já jsem stejného názoru, než aby ti dva chodili sem a tam, tak jim raději nabídneme nocleh.

Vyběhly jsme se Sarah ven a společně jsme čekaly na Tobiho a Nishiho.

"Co si dostala od Nishiho?" Zeptám se Sarah. "Tohle." Řekne a ukáže mi řetízek, který ji zdobí krk. "Je nádherný. No myslím, že v tom pěkně lítáme, sestřičko." Poznamenám s úsměvem. Sarah s úsměvem kývne na souhlas. "Mám moc ráda Nishiho, vlastně ho moc miluji a jde vidět, že on mě taky." Poznamená láskyplně Sarah. "No to si piš. Jste nerozluční, ostatně jako já a Tobi." Dodám a podívám se na svůj náramek.

*Když jsme u toho japonského zvěrokruhu, tak jsem si dovolila vám vytáhnou Tobiové zmiňované znamení. Krásné počteníčko, sluníčka.✨*

Císařovna (19.11. – 26.12.)

Na rozdíl od císařů, císařovny vnucují svůj názor taktem a ženskostí. Velmi dbáte o svůj vzhled a máte rádi, když vám někdo lichotí. Jste duší večírků a okamžiky strávené v samotě nejsou vůbec podle vašeho vkusu. Potřebujete člověka postaveného jako vy, s kým sdílíte stejné sny a stejné hodnoty.