New beggining

~9. část~

Vyjdeme se sestrou před dům a hádejte kdo na nás na chodníku před domem čeká. Yuu a Tobio.
Hned jak nás kluci zahlédli, tak k nám vykročí. Pozdravíme se a jdeme do školy.

"Hele, kluci, co děláte odpoledne?" Zeptá se Sarah a koukne na Yuu a Tobia. "My se budeme doučovat angličtinu." Odpovím ji a kouknu na Tobia. "Ne. My dvě máme na dnešní odpoledne domluvené jízdu na koních." Oznámí mi sestra. Vykulím na ni oči. "A to mi říkáš až teď?" Poznamenám překvapeně. "No včera jsme to zazdili. Kluci, přidáte se?" Zeptá se. "Jako, že bych sedl na koně? Nevím, Sarah, to není moc dobrý nápad." Zakroutí hlavou Yuu. Sarah se koukne na Tobia.
"Na mě nekoukej. Já z nich mám...respekt." Odmítne Tobio.

Podívám se na něj a vezmu ho za ruku. Zastavíme se na místě. Stočí pohled na mě a já se na něj usměju. Povzdechne si: "Nechceš abych tam šel s tebou, že ne?" Zeptá se s obavou v hlase. "Záleží na tobě, Tobi, ale byla bych ráda, kdybys šel." Řeknu. "Ach jo." Povzdechne si Tobio. "Dobře. Půjdu s tebou ale ty..." a ukáže na mě prstem. "...půjdeš se mnou na zítřejší trénink." Dodá Tobio. Nadšeně zapištím a skočím mu kolem krku. Což byl docela velký oříšek při mé výšce.

Ještě zvládnout dopoledne a pak dotáhnout Tobia na koně. Už se nemůžu dočkat.

"Co je to dnes s tebou?" Zeptá se Sho a zkoumavě si mě prohlíží a já se nechápavě na něj podívám. "No já jen, že se celý den usmíváš jako měsíček na hnoji." Poznamená Sho a podotknu pohotově: "Za to ty se tváříš jako by tě přejel parní válec."
Sho sklopí hlavu. "Nediv se. Teď bude ta matika." Pronese tichým hlasem.
Vezmu ho kolem ramen a řeknu: "Neboj se. Však to umíš. Chceš si vypočítat jeden příklad než zazvoní?" Sho mi na to kývne. Je opravdu dost nezvózní z té písemky.

Nadiktuji mu jeden příklad a on ho vypočítá správně. Usměje se na mě a já na něj. A nervozita je ta tam.

Po matice se přesouváme o patro níže na hodinu angličtiny. Cestou se se Shōyem bavíme o plánech na odpoledne. Prozradím mu tedy kam se chystám vytáhnout Tobia a on chvíli na mě nevěřícně zírá a pak se začne smát. "Co je tady k smíchu?" Ozve se Tobio, který stál za Shōyem. Sho se otočí s doznívajícím smíchem. "Ale nic. Jen jsem mu řekla kam se odpoledne vydáme a dopadlo to takhle." Odpovím a ukážu na smějícího se Shōyu. "Nějak si tě neumím představit v sedle." Pronese se smíchem Shōyō a spustí další vlnu smíchu. Tobio se začne na zrzka mračit. Přistoupím k Tobiovi a vezmu jeho ruce do svých dlaní. "Nezlob se na něj, je to jen střevo." Pronesu tichým hlasem. "To říká ta pravá, která se už od rána culí." Rypne si Sho a dá si ruce v bok. Tobio se na mně s povytaženým obočím podívá. Cítím jak mi do tváře stoupá červeň.

"Mazej do třídy, Hinato." Vyžene ho Tobio. "A proč bych měl?" Zeptá se ostře Sho. "Protože jsem to řekl, Boke." Zařve na něj Tobio.
Sho se podívá na mě. "Jen jdi, já tam za chvíli příjdu." Řeknu mírně a zvednu koutky. Sho kývne a vzdálí se od nás. "Baka, Kageyama, baka." Zvolá tak aby to slyšel Tobio. "Hinato," zvolá na něj naštvaně. "Nech ho jít." Zašeptám a pohladím ho po tváři. Podívá se na mě těmi svými modrými kukadly. "Je pravda, co řekl?" Zeptá se. "Myslíš to: Baka, Kageyama, baka?" Zažertuji s úsměvem. "Nech toho, ty víš co myslím." Ohradí se a opře se o parapet. "Já jen žertovala. Ano vím co myslíš. Jsem ráda, že se mnou chceš jít na ty koně i když se jich bojíš." Řeknu a opřu se vedle něj. "Jdu tam hlavně kvůli tobě, Kris." Poznamená a vezme mě kolem ramen. "Pojď. Za chvíli skončí přestávka." Oznámí a vede mě chodbou do třídy.

"Proč seš tak maličká." Zavtipkuje Tobio než sejdeme schody dolů. Šťouchnu ho do žeber. "Nežvaň nebo se budeš kutálet po schodech dolů." Vyhrožuji mu s úsměvem. "A koho si na to pozveš?" Rypne si. "Nikoho. Zvládnu to sama. Chceš se o tom přesvědčit?" Zeptám se ho s úsměvem.
Ten kluk je vážně poděs. Vtipkuje, rype ale stále mu chybí ten úsměv, na který já tak dlouho čekám.

*Sluníčka jsem zpátky s novou kapitolou, vynasnažím se vydávat kapitoly podle rozvrhu. No, snad to půjde.🙂 Děkuji za trpělivost, přízeň a za vaší podporu.💖*