New beggining

~5. část~

"Opatrně, Kristen." Šeptne mi do ucha a mě naskočí husina a zrudnu ještě víc.
Stále mám sklopenou hlavu ale on se rozhodne to změnit.
Jemně mě uchopí za bradu a zvedne mi hlavu tak abych se mu dívala do očí. Při pohledu na mou tvář se zamračí. "Měla bys ubrat toho líčení, tolik tvářenky ti nesluší." Poznamená klidně a pustí mě z náruče a udělá krok vzad. Nevěřicně na něj hledím s otevřenou pusou a uvažuji jestli jsem se ráno líčila. Jestli vůbec se někdy líčím. Počkat já se vlastně neumím líčit.
"Haló, Kristen, zelená vám nevyhovuje, madam?" Zeptá se a zamává dlaní u mých očí. Vrátím se do reality pohlédnu na Tobia, pak na semafor a vrátím pohled zpátky na Tobia. "Jsi barvoslepý nebo co. Vždyť je tam červená." Řeknu a ukážu rukou na semafor. "Co?" Otočí se na semafor. "Do háje." Uleví si poraženě. "Stejně nechápu proč zrovna tady je ten krám." Pronesu a rozhlédnu se na obě strany. Nic nejelo a to delší dobu. "Pojď, přeutíkáme to." Pronese Tobio a chytne mě za zápěstí. Rychlím krokem jdeme na druhou stranu.
Naštěstí jsme to přežili bez ujmy na zdraví. Jdeme mlčky dál do školy ale Tobio se nemá k tomu aby pustil mou ruku. "Tobio, u-už mě můžeš pustit." Řeknu tiše i když jsem podstatě nechtěla aby mě pustil. Zastaví se a podívá se na svou ruku svírající mé zápěstí. Lehce se začervená a pustí mi ruku. Trapně si promne zátylek. "P-promiň." Pronese tiše a pokračuje dál.

Dojdeme ke školní bráně, kde už na mě radostně mává Hinata a vedle něj stojí Sarah. "Kde já jsem toho zrzka viděl?" Zeptá se pro sebe Tobio. "Prosím?" Optám se. "To neřeš." Odbyde mě a jdeme k těm dvou.

Hinatovi se postupně mění usmívající tvář na mračící.
"Ahoj Shōyō." Pozdravím ho ale ten zabodne pohled do Kageyamy. Co ti dva mají mezi sebou za spory? Vrtá mi hlavou.
"Ty?!" Sykne Hinata. "Hm?" Ozve se Tobio nechápavě. "Ty si na mě nepamatuješ?" Zeptá se naštvaně Shōyō. "A jo. Už jsi vzpomíná. Máš talent ale neumíš ho využít." Řekne Tobio a projde bránou. "To mi chceš říct, že chodíš tady?" Křikne Shōyō rukou ukáže na školu, která stojí za nim. Já se kouknu na sestru, která jen pokrčí rameny. Tobio se otočí na zrzka, který začínal dost pěnit.
"A co." Odbyde ho Tobio a pokračuje v cestě do budovy. Shōyō ho chtěl jít zastavit ale já a sestra jsme ho chytly za paže.

Po chvíli i my vejdeme do budovy a jdeme se připravit na hodinu.

Měli jsme zrovna matematiku, která mi šla. Zrovna nám učitel dával výklad na novou látku, kterou jsem pochopila hned. Což se nedalo říct o Shōyōvi.
Do zvonění vypadal zoufale a i tak zněl.

Začala přestávka a já se snažím vysvětlit Shōyōvi látku ale vzdávám to. "Hele co děláš po škole?" Zeptám se ho při mém třetím pokusu o vysvětlení látky. "Jdu na trénink." Odpoví. "Dobře a zítra?" Zeptám se. "To mám volno." Odpoví mi. "Takže zítra jdeme ke mě a doma ti to v klidu vysvětlím, pokud to do té doby nepochopíš sám." Oznámím mu. "Super. Sám to nezvládnu." Odvětí mi nadšeně. "Jdu se projít, přidáš se?" Zeptám se ho. "Jasně." Odpoví mi nadšeně.

Vyjdeme ze třídy a na chodbě stojí Tobio. Opírá se o okenní parapet. "Zase on." Zasupí Shōyō při pohledu na Tobia. Podívám se na něj a pak na Tobia. Ani jeden z nich nevypadal přátelsky a já toho už měla dost.
Dojdeme k němu. Shōyō se pustí do Tobia. "Tak a dost." Křiknu na celou chodbu. Oba ztichnou a stočí na mě překvapené pohledy plných otázek. "Nevím co se mezi vámi stalo ale stalo se. Je to minulost. Teď se soutřeďte na přítomnost a hlavně budoucnost. Nechcete si přece po celou dobu po vyšší střední hádat, kvůli tomu co se stalo. Co kdyby jste zkusili spolu vycházet?" Skončím svůj monolog. Oba se na mě překvapeně dívají. "To zní dobře, Kris." Odkýve mi to Shōyō. Stočí pohled na Tobia. "Mír?" Navrhne Shōyō s úsměvem a natáhne k Tobiovi ruku na potřes. "Jo." Ozve se Tobio a přijme jeho ruku ale jeho pohled nevypadal přátelsky. Ten kluk se vážně neusměje.

Celou přestávku jsme si povídali. No spíše jsem jim vysvětlovala svůj původ a pak jsme se odebrali do svých tříd na další hodinu.

*Krásné počteníčko, sluníčka💖*