New beggining

~35. část~

"A kam to vlastně jdeme?" Zeptám se Tobiho nedočkavě, když míříme do centra města ruku v ruce a s propletenými prsty.

Tobio se usměje a letmo mě políbí. "Uvidíš." Šeptne. "Ale tak já jsem zvědavá holka, jako každá druhá a to už bys měl vědět. No páni." Žvaním a najednou si všimnu, že jsme došli na náměstí, kde stály stánky s různým sortimentem. Stánky jsou umístěny v kruhu takže se to bude snadno obcházet.

Rozzářily se mi oči, když jsem napočítala čtyři stánky s občerstvením a tři stánky s dobrotami. Opravdu kouzelné místo.

"No večer je to tady pěknější." Poznamená Tobio. "I tak je to kouzelné místo." Pronesu s úsměvem a letmo ho políbím. "A který stánek navštívime jako první?" Zeptá se. "Hm. Tak můžeme to vzít popořadě." Odpovím a vezmu ho ke stánku po pravé straně. Byl to zrovna stanek s perníčky.

No Tobio, doufám, že jsi připravený mě tady pěkně rozmazlit, protože já jsem náročná přítelkyně. Řekla jsem si v duchu.

Dívám se na ty krásně ozdobené perníčky různých tvarů a rozměrů. "Kris." Osloví mě Tobi. Vzhlédnu k němu. Stojí na konci dlouhého stánku s perníčky a v ruce drží velké perníkové srdce s nápisem Miluji tě v japonském jazyce. Dojatě k němu přistoupím a obejmu ho kolem krku. "Já tebe taky, lásko." Pošeptám mu do ucha a letmo ho políbím na krku.

Byl tam stánek i s kamínkami, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Kamínky a já. Nerozlučná kombinace.
I v tomto stánku mi Tobi koupil krásný nárhdelník s náramkem na ruku z barevnými kamínky.

Procházeli se po tržnici ruku v ruce a užívali si tu krásnou atmosféru. Byla jsem spokojená. Nakoupili jsme i různé sladkosti a už se pomalu a prošli jsme všechny stánky.

Vydali jsme se zpátky k němu. "Líbilo se ti to?" Zeptá se Tobio, když jsme kousek od toho kouzelného místa. "Ano a hrozně moc." Odpovím mu se spokojeným úsměvem. Tobio se usměje a přivine si mě víc k sobě. Letmo mě políbí na čelo. "To jsem rád." Pronese. Obejmu ho kolem pasu.

"Tobio, Kris." Slyšíme jak na nás někdo volá. Otočíme se po hlase a spatříme Daichiho se Sugou jak si to kráčí k nám. Nebyli ale sami. Byl tam i to pako se svým krotitelem a čtyři další kluci, které vůbec neznám. Všichni míří naším směrem.

"Ahoj, byli jste nakupovat?" Zeptá se Suga. "Ahoj. Trochu." Pozdravím ho a obejmu ho a pak obejmu i Daichiho. Ty dva jsem si hned oblíbila.

"Stále čekám, kdy mi zavoláš a ty stále nic." Ozve se to pako a Tobio už začíná mít zaťaté ruce v pěst. "Tak toho se nedočkáš." Oznámím mu s úsměvem. "Protože s takovým pakem se zahazovat nehodlám." Dodám a ty noví kluci se začnou smát, dokonce i ten jeho krotitel.

"Konečně holka, která je vůči tobě imunní." Dodá jeden s těch kluků. Měl černé vlasy a offinu ve tváři. Byl vysoký a urostlý. "Mému kouzlu žádná neodolá." Dodá uraženě Oikawa. "Všechno je jednou poprvé." Dodám s úsměvem.

"A kam se chystáte teď?" Zeptá se Daichi. "Domů." Odpoví mu Tobio. "A nechcete si sednout s námi ještě nad svařákem?" Navrhne nám kluk co vypadá jako sova. "Bude se podávat i něco jiného než svařák?" Zeptám se. "To víš, že bude. Jdeme do kavárny." Odpoví mi Suga.

Podívám se na Tobiho a on kývne. "Půjdeme taky." Pak řekne nahlas Tobi.

A šlo se do kavárny. Kupodivu to byla ta samá kavárna, ve které jsme se s Tobiem potkali poprvé.

Posadíme se ke stolu a ti čtyři se mi představí a přidá se k nim Oikawův krotitel.

"Tobio, kde se dá najít tak úžasná holka jako je Kris?" Zeptá se Bokuto. "Hm." Zapřemýšlí Tobio. "U nás na škole je jedna přesně pro tebe." Pronese Tobio. "Nemyslíš snad Emu." Zeptám se se strachem. "Myslím. Máš na ni číslo, že bychom ji hned představili." Pošeptá mi do ucha.

"Moment, nemáte na mysli Lavinu." Zeptá se Daichi a se zasměju. Tobio kývne na souhlas. "Zasvětíte nás taky?" Ozve se Oikawa zaujatě. "Jasně. Další holka, která bude vůči tobě imunní." Řeknu s úsměvem. "Na vaší škole jsou asi všechny holky imunní." Zabručí Oikawa a já s úsměvem vytáčím Emino číslo.

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*