Trvalo to tři dny, než si mě ředitel nechá zavolat do ředitelny a ještě ke všemu zvolí školní rozhlas. Dokonalý nápad.Bylo to během hodiny, takže všichni, kdo byl ve škole, věděli, že jdu na kobereček k řediteli. Skvělé, pane řediteli. Pogratulovala jsem mu v mé mysli a odporoučela se do ředitelny. Hinata ještě stačil mi ukázat palec nahoru než jsem vyšla ze třídy.
Dojdu ke dveřím s nápisem ředitelna. Zaklepu a po vyzvání vstoupím dovnitř.
Hned jakmile mě ředitel spatří, tak se jeho koutky zvednou do zářvého úsměvu. "Dobrý den, pane řediteli." Pípnu pozdrav. "Slečno Benettová, rád vás vidím." Přivítá mě ředitel. "Posaďte se." Vyzve mě a já se usadím na židli naproti něj.
"Tak, jde o ten váš skvělý nápad." Začne ředitel. "Včera jsem s tím nápadem obeznámil učitele a všem se ten nápad líbíl. Dokonce se shodli nad tím, že by to naši studenti potřebovali." Udělá malou pomlku. "Takže souhlasili s tím klubem?" Nevydržím se nezeptat. "Ano, souhlasili a dokonce bychom vám vyhradili i učebnu kde byste doučovala." Řekne ředitel a div nevyskočím do stropu.
"Do konce tohoto týdne už budete mít nachystanou učebnu a můžete už fungovat. Vyučujícím jsem řekl aby udělali ve svých třídách seznam zájemců a pak vám to předám." Vysvětluje ředitel.
"Dobře, děkuji pane řediteli." Řeknu nadšeně. "Tak utíkejte do své třídy." Řekne s úsměvem pan ředitel.
S úsměvem vyjdu s ředitelny a začne zvonit na přestávku.
Dojdu k naší třídě a na chodbě už stepuje Sho s Yachi a Tobio.
Dojdu k nim a pozdravím je. "Tak co? Jak jsi dopadla? Bude ten klub?" Chrlí jednu otázku za druhou Sho a já se musím smát.
"Učitelé měli z mého nápadu taky radost a už koluje seznam zájemců na doučování. Mám už i učebnu, kde budu moct doučovat." Převyprávím mu s úsměvem. Sho se na mě dívá jako vyoraná myš.
"Takže budeš doučovat?" Zeptá se po chvilce Sho. "Jsi natvrdlej nebo co." Vyštěkne po něm Tobio. Já jen protočím panenky a Yachi se plácne dlaní o čelo. "Shōyō, teď to tady vysvětluje. Ano klub bude." Řekne Yachi.
"Jupiiii." Zajásá Sho a padne mi kolem krku než stačím cokoliv udělat. Ten kluk je poděs. Pomyslím si s úsměvem.
"Boke, spletl si holky." Ozve se Tobio a Sho mě rychle pustí.
"Ahoj, ty prý budeš mít tady doučovací klub?" Ozve se za mými zády. Otočím se a tam stojí dívka s úsměvem na tváři.
Byla vyšší než ale ne o moc, štíhlé postavy. Kradší tmavě hnědé vlasy a modré oči.
"Ano, máš snad zájem?" Zeptám se ji. Dívka se zasměje. "Ne takový jaký si myslíš. Angličtina mi docela jde, díkybohu ale jdu ti nabídnout pomoc s chodem klubu. Jenom v naší třídě je dost studentů, kteří by to potřebovali." Řekne dívka s úsměvem. "To je pravda." Souhlasí s ní Yachi.
"Dobře, ozvu se ti…ehm." Řeknu.
"Ema Wankyu." Vyhrkne ze sebe s napřahnutou pravici až se ji leknu. "Kris." Řeknu trochu překvapeně a přijmu její ruku. "Dobře. Hele až to bude aktuální, tak mi dej vědět. Tobio a Yachi ti řeknou kde mě naleznou." Praví ta dívka s mrknutím oka a než stačím zareagovat, tak ta holka je v tahu."Co to bylo?" Zeptám se když se trochu vzpamatuji a kouknu na ty dva, které zmínila. "Lavina." Pronese jednoduše Tobio. Já se začnu smát.
"Ema je v pohodě. Je trochu víc aktivní ale má pravdu. Bude o doučování velký zájem a pomoc by ti přišla vhod." Pronese Yachi. No to má pravdu. Pomyslím si.*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*
ČTEŠ
New beggining
FanfictionKristen se svou rodinou se přestěhovali z Ameriky do Japonska a začínají žít s babičkou, která je nemocná. Pro Kris je to něco nového. Co se týká všeho. Nový stát, nová škola a nové okolí, do kterého se připlete i pohledný mladík.