New beggining

~38. část~

Vyjdu z pokoje a zamířím do kuchyně. Táta a máma sedí v kuchyni za stolem a povídají si. Já si vytáhnu sklenici a naliju si pití.

"Tati, možná poznáš Tobia ještě dnes." Oznámím mu. "Vždyť jsou to ani ne dvě hodiny co jste se viděli." Řekne udiveně máma a stočí pohled na mě. Pokrčím rameny a nevinně se usměju. "No já si vzpomínám-" Začne táta a máma mu skočí do řeči: "Mlč. To nemusí nikdo vědět."
A víc jsem se nedozvěděla, protože se domem rozezní zvonek. Jdu otevřít.

Vážně přišel, sice mu to netrvalo pět minut ale sedm minut. Podívám se na hodinky. "Sedm minut." Pronesu s úsměvem a políbím ho. "Za to ti nasekám dvakrát tolik." Vyhrožuje Tobio s úsměvem.

Přivedu Tobia do kuchyně. "Tati, to je Tobio Kageyama. Tobi, můj táta." Představím je. "Dobrý den." Pozdraví Tobio nervózně a podá mu ruku na potřes. Táta se tváří vážně.

"Richi, netrap toho kluka." Napomene máma a přísně se podívá na tátu.
Táta se začne usmívat a přijme ruku na potřes. "Rád tě poznávám, Tobio." Řekne s úsměvem táta. Tobimu se ulevilo a koutky se mu zvednou do mírného úsměvu. "I já vás rád poznávám, pane Benette." Řekne Tobio mile.

"Tak jo. Hele, ségra, nedomluvily jsme se na dvacátého páteho?" Objeví se Sarah v kuchyni. "Něco jsi o tomhle datumu říkala ale co už teď." Pokrčím ranema s nevinným úsměvem.

Pak se s Tobim odebereme do pokoje. Dopadnu na postel. "Vážně mě chceš oslovovat tahle dětinsky?" Zeptá se Tobi a stojí u dveří s rukama v kapsách. "Dětinské ale roztomilé. A tobě se to líbí, přiznej se." Řeknu se šibalským úsměvem.

Jedným krokem je u mě a lehne si vedle mě. "Ne!" Pronese s důrazem a skloní se k mým rtům, které spojí. Využiju situace a přetočím se na něho.

"A co uděláš, když ti tak budu říkat." Zajímám se po polibku. "To nechtěj vědět." Pronese s úsměvem Tobio. "Tak teď tuplem to chci vědět." Řeknu a on mě zase přetočí pod sebe.

Letmo mě políbí na rty a pak se přesune k mému uchu. "Tak ty chceš vědět co udělám?" Šeptne otázku a políbí mě na krku. "Ano." Vydechnu a rukou mu zajedu do vlasů.

"Jak chceš. Pořídím si na tebe bič a pouta. Spoutám tě a přetáhnu tě bičem přes tu tvou krásnou prdélku." Pošeptá mi do ucha a stiskne mi jednu půlku zadnice. Vzdychnu.

"To neuděláš." Řeknu a podívám se na něj. "Chceš se vsadit?" Zeptá se mě. "Asi raději ne." Pronesu odpověď s úsměvem a přivlastním si jeho rty.

Tobio mi předá ještě dárek pro mě ale důrazně mi zakázal to otevřít před štědrým večerem. Já mu taky dám dárek pro něj a před večeří odchází domů.

Loučíme se u dveří pomalu půl hodiny než ho konečně pustím domů. Už teď se mi stýská. Ach jo. Raději bych ho držela v náručí a už bych ho nikdy nepouštěla.

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*