New beggining

~52. část~

Byl konec července a my se museli rozloučit s Emou.

Ema je má nejlepší kamarádka a vždy, když potřebovala, tak tady byla pro mě a teď jede do velkoměsta.

Stáli jsme s Tobiem před Eminím domem a čekali až Ema vyjde ať se s ní můžu rozloučit. Před domem už stálo i Kuroovo auto naložené věcmi.

Ema se s Kuroem objevili před vchodem a hned jak mě Ema viděla, tak ke mě přistoupila. "Vždyť jsme se loučili včera večer." Poznamenala Ema a já ji beze slova padla kolem krku. Hned mě objala nazpět. "Ale noták, Kris, děláš jako bych jela na konec světa." Poznamenala Ema. "Já vím, Tokyo není tak daleko ale nějak jsem si zvykla, že jsi na blízku, když to potřebuji." Pronesla jsem smutně. "Teď budeš mít na blízku Tobia, ty trdlo." Pronesla Ema konejšivě a podívala se na něj. "Dávej na ni pozor." Požádala ho naléhavě. "Budu." Odvětil ji Tobio.

Pak poodstoupila ode mě a objala Tobia. Já se mezitím ještě jednou rozloučila s Kuroem.

Potom už nastoupili do auta a začali se nám vzdalovat z dohledu. Kuroo ještě nezapomněl zatrobit a já s Tobim jsme jim mávali dokud na křižovatce neodbočili.

Najednou jsem si na něco vzpomněla a vyjíkla. "Co se děje?" Zeptal se starostlivě Tobio. "Já jim zapomněla říct, ať se ozvou až dorazí na místo." Vyhrkla jsem ze sebe a Tobio se začal smát.
Pak mě objal kolem ramen a letmo mě políbil do vlasů ale já vytáhla mobil a začala psát zprávu Emě.

"Snad ji nepíšeš?!" Ozval se Tobio. "Jo, píšu." Odpověděla jsem a ťukala dál zprávu, než mi Tobi vzal mobil. "Hey, vrať mi ho!" Nařídila jsem mu a natahovala se na mobil. Má nevýhoda? Jsem drobná.

"Teď mě poslouchej." Nařídil mi a jednou rukou mi chytl obě ruce do svý dlaní. "Ema je Kuroem a ten nedovolí ať se jí něco stane. Takže je v těch nejlepších rukách." Utěšoval mou paniku Tobio.
Sklopila jsem zrak. "Máš pravdu." Uznala jsem skoro neslyšně.

Tobio mi s úsměvem vrátil mobil, já mu úsměv oplatila a schovala mobil do kapsy.
Tobio se podíval na hodinky a pronesl: "Tak jo. Je čas oběda, nezajdeme někam na oběd?" Zeptal se. Mě se rozzářily oči a zběsile jsem začala kývat hlavou na souhlas.

"Já to tušil. Tak jdeme." Řekl s úsměvem a vzal mě kolem ramen.

Došli jsme do naší oblíbené restaurace  a pak jsem se zarazila. "Tobi, ale já nemám peníze." Vyhrkla jsem. "A to vadí?" Zeptal se a věnoval mi polibek na čelo. "Neboj se, beruško, já peníze mám. Takže tě zvu." Ujistil mě.

Objednali jsme si jídlo. Já si objednala své oblíbené lasagne a Tobio svou pochoutku vepřové kari s vajíčkem navrchu.

Pochutnali jsme si a Tobio zaplatil. Pak se naklonil k mému uchu a pošeptal mi do ucha: "Mám pro tebe překvapení." A šibalsky se na mě podíval.
Já se na něj překvapeně koukla ale toužila jsem zjistit co si pro mě ještě nachystal.

Venku jsem to chtěla z něho vytáhnout ale bez úspěchu.
Až jsme došli k němu. Otevřel dveře a hned se z bytu vyřítilo něco chlupatého a proletělo kolem nás. Co to bylo? Zvědavě jsem se podívala na Tobia, který měl naštvaný výraz. "Miwo, jak jsi ho hlídala?!" Zařval do bytu. "Běž dovnitř a já za tebou hned příjdu." Řekl mi klidným hlasem,  letmo mě ještě políbil a běžel stejným směrem, kterým běžela i ta chlupatina.

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨