~46. část~

32 4 14
                                    


Byl konec prváku a my se těšili na prázdniny. Máme to totiž naplánovanou pobyt v chatce u jezera, kousek za městem. Moc se na tu akci těším.
Na chatu jede celá naše partička.

Po pár dnech jsme všichni stáli před chatkou. "Páni." Vydechl Bokuto za nás za všechny, při pohledu na dvoupatrovou chatu s terasou. "Jo, páni. Jestli má podkrovní pokoj, tak je můj." Vyhrkla Ema a vběhla do chaty. "Počkej snad náš." Zvolal Kuroo a vběhl za ní. My ostatní jsme nad tím s úsměvem kroutili hlavou.

Všichni jsme se ubytovali a Ema měla svůj vysněný podkrovní pokoj, o který se rozdělila s Kuroem. Já a Tobi jsme měli pokoj hned naproti nich.

Už jsem měla vybaleno a tak jsem mířila dolů, když v tom se dveře naproti mě otevřely a v nich stál Kuroo. "Kam míříš?" Zeptala jsem se ho. "Ema má žízeň, tak ji jdu pro sklenici vody. Je celá unešená z toho pokoje." Odpověděl s úsměvem a šel dolů.

Využila jsem situace a ťukla na ni. "Kolikrát ti mám opakovat, že ty ťukat nemusíš, blázinku." Ozvalo se za dveřmi.
Vešla jsem tedy dovnitř. "Ten tvůj blázinek ne ale já ano." Poznamenala jsem, protože byla ke mě zády. "Kris, copak Tobi tě propustil?" Zeptala se Ema se šibalským úsměvem. "Haha, vtipná jako vždy." Pronesla jsem a založila si ruce na prsou. "Ne, jdu vyzvídat a nesnaž se z toho vykroutit." Pohrozila jsem ji. "Jako bych měla možnost." Poznamenala Ema a sedla si postel. Já si k ní přisedla.

"No tak povídej. Jaké to je chodit s Kuroem?" Vyzvídala jsem a nadšeně se na ni dívala. "Jo, je fajn. Chceme si tyhle prázdniny pořádně užít, protože pak začne Tetsu chodit na univerzitu a nevíme jak to pak bude." Prozradila trochu smutně Ema. "A jak to klape tobě a Tobimu?" Optala se Ema už trochu veseleji.
"Tobio je báječný kluk." Odpověděla jsem ji.

Do pokoje vstoupil Kuroo a nesl sklenici vody Emě, která si od něj vzala sklenici s děkovným polibkem a napila se. "Nechci nic říkat ale sluší vám to." Poznamenala jsem a postavila se. "No nic, jdu zkontrolovat svého miláčka. Tak zatím." Rozloučila jsem se a odešla do svého pokoje.

Tobia jsem našla v pokoji jak ležel na posteli a díval se do mobilu. "Tak jaký byl pokec s hrdličkami?" Optal se Tobi ale nespouštěl oči s mobilu. "No vypadá to, že to ti dva myslí spolu vážně." Odpověděla jsem mu a usadila se mu do klína. To už ho donutilo odložit mobil a nadzvednout se do sedu. "A ty se chceš mazlit nebo si hrát." Zeptal se a dlouze mě políbil. Jednou rukou jsem mu zajela do vlasů a prohloubila polibek.

"To ještě nevím. Co bys chtěl ty?" Zeptala jsem se ho a podívala se mu do studánkově modrých očí, které byly plné lásky a něhy. Tobio se vyšvihl a přetočil mě pod sebe. "Třeba obojí." Odpověděl a spojil naše rty ve vášnivý polibek.
"Teď? Přes den?" Optala jsem se ho po polibku. "No a? Na patře jsme jen s Emou a Kuroem a nejspíš taky dovádějí. A navíc jsme tady všichni ve vztahu, takže to ostatní pochopí." Oznámil mi a přesunul své rty k mému krku.

Krk je má slabina. Tobio to moc dobře věděl a rád toho využíval ale i já znám jeho slabinu, takže jsem své rty přesunula na jeho ušní lalůček, který jsem olízla a pak jemně skousla. Vzdychl a já se usmála. "Zlobidlo." Zamumlal a jeho ruka putovala pod mé tričko. "To mluvíš o sobě, viď." Dodala jsem se šibalským úsměvem.

Pokračovali bychom dál, kdyby nás nevyrušilo klepání a následně Sugiho hlas, který nám oznamoval, že je sraz dole v obýváku.

Tobio zavrčel a já se usmála. "Hned jsme tam." Zavolala jsem na Sugu. "A my budeme pokračovat večer." Oznámila jsem a letmo ho políbila.
Pak jsme se vydali dolů.

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨  

New begginingKde žijí příběhy. Začni objevovat