New beggining

~34. část~

Spokojeně si spím, když najednou mě něco začne šimrat na tváři. Zamrčím a snažím to odehnat ale neúspěšně.

Nakonec jsem nucena otevřít oči a prozkoumat co mám zabít za to strašné probuzení.

Vedle mě na boku leží Tobio s hlavou podepřenou o svou ruku a culí se jak měsíček na hnoji. V druhé ruce drží jeden konec stužky kterou jsem ještě před pár hodinami byla odvázaná.

"Tobio!" Okřiknu ho a hodím po něm polštářek. "Takhle se slečny nebudí." Dodám s úsměvem. "Zkoušel jsem to polibkem na tvář ale nereágovala si." Obhajuje se Tobio s úsměvem.

"My se potřebujeme vyspat do krásy. Takže dobrou noc." Oznámím mu a schovám se pod dekou.

Měla jsem v plánu pokračovat ve spánku a Tobi byl nejspíš jiného názoru.

Přitulí se ke mě a do ucha mi pošeptá: "Ty to nepotřebuješ, beruško. Ty jsi až moc krásná." A políbil mě na krku.
Jo, tak tohle bych si nechala líbit.

Zavrtáme se pod deku a ještě chvíli ležíme, než tu krásnou chvilku naruší Miwa, která zaklepe na dveře s tím, že už je doma.
Tobio něco zabrblá pod nos a já se usměju.

"Hele, jestli okamžitě nevstanete a nenastoupíte do kuchyně, tak na vás vyleju kýbl studené vody." Pohrozí nám Miwa přes dveře.

"Ne, ségra, my si dáme sprchu a příjdeme do kuchyně." Odvětí ji Tobio. "Byla by toho schopná?" Zeptám se ho vystrašeně. "Jo byla, kdybys tady nebyla. Už jednou mě v létě polila kýblem studené vody." Řekne mi a odebereme se do koupelny.

Po sprše jsme se odebrali do kuchyně. Miwa sedí za stolem a měří si nás pohledem. Nebyl to takový ten přátelský pohled, který mi vždy věnuje, když se tady objevím. Vypadal spíš jako Tobiův vraždící pohled.

Instiktivně se schovám za Tobia. "Nech toho, ségra, děsíš mi přítelkyni." Okřikne ji Tobio a obejme mě kolem pasu.

"Posaď se, Kris a ty tam nestůj jak tvrdé Y a nachystej ji snídani. Byl na tebe ten morous hodný?" Vyzve mě a hned se zeptá Miwa. Kouknu na Tobiho a pak na Miwu.

Sednu si ke stolu. "Povídej a chci slyšet detaily." Vyzve mě Miwa nadšeně. "Miwo!" Okřikne ji Tobio od linky. Já se musím zasmát. "Ano. Tobi byl hodný." Odpovím ji. "Proč to zní jako bys byla má chůva." Poznamená Tobio.

"Neruš a dělej snídani." Okřikne ho Miwa. "A ty vyprávěj." Vyzve mě a nakloní se víc ke mě. "Promiň ale zrovna tohle ti vyprávět nebudu. Nemusíš přece vědět všechno." Odmítnu ji s úsměvem. "Souhlasím." Přidá se Tobio. "Spiknutí." Pronese Miwa a postaví se od stolu. "Jdu do sprchy." Oznámí nám a zmizí z kuchyně.

Tobio mi udělá snídani a uvaří mi čaj.
Se svou snídani a čaje si sedne ke stolu vedle mě. Letmo se políbíme, popřejeme si dobrou chuť a pustíme se do jídla.

"Po snídani tě vezmu na jedno kouzelné místo." Oznámí mi Tobi se šibalským úsměvem.

"Tvoje postel to asi nebude, že." Zavtipkuji. Tobio se zasměje. "Ne, beruško. Na jiné kouzelné místo." Odpoví mezi smíchem a věnuje mi polibek na čelo.

Na jaké místo mě může vzít? Zeptám se sama pro sebe a už jen to, že ho nazývá Tobio kouzelným místem, mě překvapuje. Vzal mě všude co jen Miyagi může nabídnout.

Přemýšlím nad tím místem a dopijím čaj. "Kam mě to chceš vzít?" Zeptám se ho zvědavě. Tobio se usměje a letmo mě políbí. "To je překvapení." Pošeptá mi kousek od mých rtů a znovu je spojí.

*Tak, kam si myslíte, že Tobio chce vytáhnout Kris? 😊
Krásné počteníčko, sluníčka.✨*