New beggining

~14. čast~

Odpoledne mě čekal Tobio před školou. S úsměvem se vydám k němu, všimnu si, že už nemá batoh na zádech. Přistoupím k němu a pozdravím se polibkem. "Vy jste dneska skončili dřív?" Zeptám se ho. "Ano a já už byl i doma." Odpoví. "Tak a kam mě vezmeš?" Zeptám se a vykročím ke školní bráně. "Ty dneska nečekáš na Sarah a Noyu?" Zeptá se zaraženě. Otočím se na něj. "Ti už tady skončili. Dvě hodiny jim odpadli." Odpovím mu s úsměvem. Mírně se usměje a vykročí ke mě. Zajímalo by mě jak vypadá Tobio s úsměvem.

Tašku ze školy odnesu domů a vydáme se s Tobim na cestu. "Už mi prozradíš kam to vlastně míříme?" Zeptám se ho, když jdeme ruku v ruce vedle sebe a po očku se na něj podívám. "Jsi horší než má sestra." Poznamená pobaveně. "To víš, my ženský jsme už od přírody zvědavé." Dodám s úsměvem. "S tím musím souhlasit." Přitáká Tobio. "Jdeme do jednoho parku, o kterém moc lidí neví." Prozradí mi. "Aha a já, že půjdeme do kavárny nebo do cukrárny a ty mě vytáhneš na takové romantické místo." Pronesu spokojeně a podívám se na něj. "Neboj, cukrárna je na programu taky." Dodá Tobio a vezme mě kolem ramen. 

Za nedlouho na to dorazíme do parku, kde je cestička z jemného kamení lemována různými keři, které zrovna kvetli a jejich květy hrájí různými barvami.
Chvíli kráčím po cestičce a s úžasem koukám na tu nádhernou přírodu kolem mě. "Líbí se ti tady?" Zeptá se Tobio a zkoumá mou tvář. "Ano líbí. Je to kouzelné místo." Odpovím mu a padnu mu kolem krku. Objetí mi opětuje a vtiskne mi polibek do vlasů.

Sedneme si na lavičku u malého rybníku v těsném objetí. "Nechápu, proč o tomhle krásném místě moc lidí neví." Vyřknu svou myšlenku. "Lidi zapomněli na tohle místo, protože žijí v hektickém světě. Už si nedokážou udělat čas na sebe nebo na své blízké aby je vzali na takové nádherné místo. Navíc je to celkem z ruky." Odpoví mi a má pravdu, což mu taky potvrdím a podívám se na něj. Spojí naše rty v nádherný polibek, který hned i prohloubí.
Nikdy bych netušila, že zrovna Tobio bude mít znát romantiku ale je to tak.

"Chceš ještě něco vidět?" Zeptá se po polibku. Kývnu na souhlas. Vezme mě za ruku a společně jdeme na dřevěný můstek, který je postavený přes rybník. Vytáhne nějaký sáček z kapsy, nejspíš krmení pro ryby, mezi prsty si trochu nabere a rozprostře to po doposud klidné hladině, než se tam začnou objevovat drobné rybičky, které se hned vrhnou na krmení. Podá mi sáček a já ho s úsměvem a drobným polibkem příjmu.

Společně krmíme rybičky, kterých tam každou chvíli přibívá a nenasytně se vrhají na krmení. Tobio mi prozradí, že to je vzácný druh ryby a že tento park je nejstarší ze všech parku ve městě.

Projdeme celý park a já dostanu pocit, že tady nejsme náhodně. "Proč jsi mě přivedl zrovna na tohle místo?" Zeptám se ho než se vydáme z parku. "Mám k tomuto parku citový vztah." Odpoví mi. Bingo. Mé tušení bylo správné. "Kdysy tady chodívali mí rodiče a dědeček mě tady taky brával." Prozradí mi. Zastavím se naproti něj a pohladím ho po tváři. "Děkuji, že ses podělil o toto nádherné místo i se mnou." Poděkuji mu. Přitáhne si mě do pevného objetí a věnuje mi polibek.

Nachazíme se kousek od cukrárny, když na našimi zády slyšíme své jména. Otočíme se a spatříme Hinatu jak se k nám řítí.
"Ten taky musí být všude." Procedí naštvaně mezi zuby Tobio. "Copak, snad na něj nežárlíš?" Zeptám se ho s úsměvem a kouknu na něj. "Co já? Na něj? Ne to vůbec." Řekne a já se začnu hlasitě smát.

*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*