New beggining

~43. část~

Nový rok jsme uvítali taky s tou potrhlou partou, jak nás nazval Daichi a dokonce u něj doma.

Nemá sourozence a jeho rodiče mu to dovolili a ještě mu přenechali dům. Takže všichni kdo byl tenkrát v tom baru se dostavili k Daichimu. Suga dostal geniální nápad. Zavolat ještě Sho, Tsukki a Yamagushiho.

Shōyō dorazil i s Yachi a Yamagushi bez Tsukkiho. Šlo vidět na Tadashim, že je z toho smutný, takže jsem zasáhla já. No a když nepochopím já, tak Ema ano, která taky dorazila.

Vyžádala jsem si od Tadashiho číslo na Tsukkiho a začala mu volat.

Tsukki:
"Ne ne a ne. Na žádnou potrhlou párty nejdu."

Ozval se hned jak mi to zvedl.

Me:
"Dobrý, pochopila jsem. Jen se chci zeptat jak se máš?"

Tsukki:
"Kris? Ty jsi tam taky?"

Me:
"Ano, jsem."

Tsukki:
"No mám se dobře."

Me:
"To je fajn. Protože se dívám na Tadashiho jak je smutný a vypadá to, že se každou chvíli rozbrečí."

Tsukki:
"Neměl tam chodit."

Me:
"Ale noták, ty moc dobře víš jaký je."

Tsukki:
"Kris, přestaň. Já tam prostě nechci jít."

Me:
"To ho chceš vážně nechat vstoupit do Nového roku samotného? Já vím, že takový nejsi, Tsukki."

Na druhém konci jsem zaslechla hlasité vzdychnutí.

Tsukki:
"Fajn, příjdu ale jen na chvíli. Pošli mi adresu."

Zaradovala jsem se a hned jsem mu přeposlala adresu.

Me:
"Máš ji ve zprávě a Tsukki, díky."

Řekla jsem a ukončila jsem hovor.

Vrátila jsem se k ostatním s úsměvem. "Takže se ti to povedlo?" Zeptal se mě Suga. "A ty jsi pochyboval?" Odpověděla jsem mu otázkou. "Má taky jediné štěstí, protože to co bych mu já řekla, by si za rámeček nedal." Dodala Ema.
"Ty bys ho vytočila natolik, že by tuplovaně nepřišel." Dodal Tobio a objal mě kolem pasu.

Po deseti minutách se domem rozezněl zvonek a Tadashi vystřelil ke dveřím jako neřízená střela. Musela jsem se zasmát.
Pak jsme slyšeli jen radostně vypísknout Tadashiho, čehož jsme usoudili, že dorazil Tsukki.

Ti dva se objevili v obýváku kde jsme všichni seděli a Tadashi jen zářil štěstím, což se nedalo říct o Tsukkim.
"Ale noták, Tsukki, ty jsi zapomněl úsměv doma?" Rypla si Ema s úsměvem.
"Můj úsměv je vzácný a nehodlám ho jen tak někomu rozdávat." Uzemnil ji Tsukki a stočil pohled na Tadashiho a mírně se na něj usmál. Tadashimu hned naskočila červeň do tváře.
"Jasně, pochopila jsem." Dodala trpce Ema.

Mno, chcete vědět, jestli Kuroo přemluvil Emu aby s ním chodila, tak ne nepřemluvil ale nevzdává se a zkouší to dál.

Zábava byla v plném proudu. Daichi vytáhl karty a hrál se poker. Bokuto navrhl svlékacího pokera ale to mu bylo jednohlasně zamítnuto.

Mam takový dojem, že Bokuto a Akaashi spolu tvoří pár ale nechtějí to říct nahlas.
Během večera se párkrát oba vytratili do kuchyně, že pro pití a jednou přišli bez pití, za to Akaashi s drobnou značkou na krku. Všichni jsme mlčeli, teda skoro všichni.
"Hmm. Trochu malá značka, nemyslíš Boku?" Podotkla Ema a ti dva zrudli.
"Emo, nech toho." Okřikl ji Daichi ale šlo na něm vidět jak se mu na tváři tvořil úsměv. "Chceš taky takovou značku?" Zeptal se ji Kuroo. Ema si povzdechla. "Ty mi prostě nedáš pokoj." Poznamenala otráveně. "He nedám." Přitákal Kuroo s úsměvem.

"Ale noták, Emo, přestaň dělat takové divadlo." Pronesl Tsukki. "Že zrovna ty to říkáš." Rypla si Ema. "No nechci být ta zlá ale teď musím souhlasit s Tsukkim." Ozvala se Yachi.

"Moment, vážně bys mě vysvobodila z těch jeho nářků o tom jak tě nedokáže sbalit?" Ozval se Kenma, který byl celou dobu zticha. "Co? Ne!" Pronesla Ema a byla celá rudá. "Ach jo a já se tak těšil." Řekl smutně Kenma.

"A proč se tak červenáš?" Zeptala jsem se s úsměvem. Musela jsem ji popostrčit. "Začínám litovat toho, že jsem přišla." Pronesla Ema, postavila se a odešla z místnosti.
Kuroo nás sjel pohledem a šel za ní. Možná jsme to přehnali.

✨ Krásné počteníčko, sluníčka.✨