New beggining

~19. část~

Už druhý den co zkouším došlápnout na tu nohu a vždycky mi to ten zatracený kotník nedovolí.

Sho mi každý den nosí zápisky a říká mi co se probíralo na hodinách. Dokonce mi prozradil, že si vyšel už Yachi do parku a do cukrárny a už chodí i na jeho tréninky. Z toho mám velkou radost. Nabídnu mu ať příjde i s Yachi, stejně ji musím poděkovat. S úsměvem na to kývne a pak už letí na trénink.

Co se týká Tobia a jeho vražednosti vůči Shōyi, tak jsme spolu o tom mluvili ale moc moudrá z toho nejsem. Mám v plánu se ho na to dneska zase optat až se u mě po tréninku zastaví.

Odpoledne se jdu vykoupat a pak si dodělávám zápisky do školy. Máma mi nosí jídlo do postele. No to je jediná výhoda ale stejně bych už raději byla na nohou.

K večeru mi zazvoní mobil. Kouknu na diplay a usměju se. Na display je Tobiovo číslo a fotka. Hned hovor příjmu.

Tobio: "Ahoj, ještě nespíš?"

Me: "Ne a ty víš proč."

Tobio: "Jo, vím. Nechceš něco donést?"

Me: "Hlavně sebe."

Tobio: "A krom mě?"

Me: "Ne, ty mi bohatě stačíš."

Tobio: "Dobře, tak za chvíli jsem u tebe."

Me: "Už se těším. Zatím pa."

Tobio: "Já taky. Zatím." 

Rozloučíme se a já tipnu hovor. Zdá se mi to nebo měl Tobi dobrou náladu. Odložím si učivo bokem, stejně už nemá cenu se pokoušet o soustředění na něj. 

Během pár minut někdo klepe na dveře pokoje. "Dále." Vyzvu osobu a ve dveřích se objeví Tobiová hlava. "Ahoj." Pozdravím ho a Tobi vstoupí dovnitř. Má na tváři úsměv, který mu sluší. Zavře dveře a jedným krokem je u mě. Hned si padneme kolem krku, políbíme se a chvíli se mlčky objímáme.

Moc mi chybí jeho společnost. Je pravda, že vždy ráno se za mnou zastaví a vždy po tréninku ale to mi nestačí. Chci být s ním zase ve škole, vídat ho o přestávkách a na obědech. Chci aby mě ráno vyzvedával z domu a zase mě doprovázel domů.

"Dneska jsem dostal nabídku docházet na doučování z angličtiny." Prozradí mi. "Aha a to jako, že by ses ty doučoval?" Zeptám se. "Hm. Ty teď nebudeš mít čas na to doučování. Budeš ráda, že stihneš své učivo, co jsi zameškala a ještě zameškáš." Vysvětlí mi. "Počkej, to říká kdo? A to od koho?" Ptám se dál. Nějak mi to nesedí. Nejsem si vědoma toho, že by u nás na škole byla tato možnost. "Otevřeli tam doučovací klub. Je to novinka." Prozradí mi. "Ale vždyť já tě doučuji a…ne tohle je blbost. A neboj se já to všechno zvládám a budu to zvládat i potom co se zase vrátím do školy a ještě tě stihnu doučovat. Ty žádný klub nepotřebuješ." Řeknu na jeden nádech a uvědomím si proč jsem tohle vše řekla. Já snad žárlím nebo co.
Tobio se začne smát. "Z čeho máš strach?" Zeptá se s úsměvem a prohlíží si mě pobaveně. "Jednou jsem tě začala doučovat já, tak tě budu i nadále doučovat. Máš tady sešit z angličtiny?" Zeptám se ho vážně. "Nemám. Víš jak mi to celé připadá?" Zeptá se a nakloní trochu hlavu na stranu.

Vždycky jak se takhle na mě dívá, tak mám vždy chuť padnout mu kolem krku a zlíbat ho, protože vždy vypadá roztomile s tou hlavou nakloněnou na stranu ale teď mám chuť ho spíš přetáhnout sešitem. 

"Ne, nevím jak to vypadá a upřímně mě to ani nezajímá." Odpovím uraženě a založím si ruce na prsou. "Jako bys žárlila." Řekne pobaveně. "Chceš slyšet tajemství?" Pošeptá mi do ucha otázku. Kouknu na něj a čekám co z něj vyleze. "Žádný doučovací klub není. Všechno jsem si vymyslel i když by to nebyl špatný nápad." Řekne a už po něm letí poštářek a další. "Já ti dám doučovací klub." Křiknu na něj a hodím po něj další polštářek. Tobio se postaví a odstoupí od postele na druhý konec pokoje. "A ještě si budeš takhle vymýšlet!" Křiknu ale to už přiletí Sarah a schytá polštářem do obličeje.

Zkoukne situaci a zeptá se mě klidným hlasem: "Hele nebude to účinější nožem nebo pánvičkou?"  Kouknu na ni. "Jooo." Zvolám. "Neee." Zvolá Tobio. "Ty mlč." Zvolám na něj a hodím po něm další polštářek ale už se usmívám. Hledám další polštářek ale všechny už jsem po něm hodila. "No nic, já raději mizím." Pronese sestra a opravdu tak učiní.

"Došli ti polštářky, co?" Zeptá se provokativně Tobio. Vypláznu na něj jazyk a schovám se pod peřinu.
Po chvíli cítím jak si vedle mě lehá a jak mě jeho paže objímají. "Promiň mi to. Jen jsem chtěl vědět jak budeš reagovat." Pronese klidným hlasem přes peřinu a odkryje mi hlavu. "Ale ten klub není zas tak špatný nápad. Jen z naší třídy by měli o to zájem tři lidi plus já." Dodá a políbí mě na krku. Ležím zády k němu. "Popřemýšlím nad tím." Zamumlám. Nedokážu se na něj zlobit ani za tohle ne.

*Krasné počteníčko, sluníčka.✨*