Guardian angel (Hyunlix)

6.

Nebudu lhát, absolutně si tím nejsem jistá. Ani nevím, jestli se mi to líbí.
Upřímně, příběh na tenhle styl mě opravdu lákal, ale asi jsem zjistila, že ho neumím napsat. Já nevím, fakt ne.

Každopádně, tu je další kapitola.

Další den ráno si Felix přivstal. Zaprvé se zatím necítil na to, že by měl potkat Hyunjina hned co otevře oči a zadruhé, musí začít svoji misi.
Neměl vůbec tušení jak začít, ale určitě to nějak půjde.
Felix vylezl z postele a potichu odešel do kuchyně. Měl hodinu k dobru, než by normálně vstával, takže něco vymyslí.
Chvíli stál uprostřed místnosti a rozhlížel se. Nebudeme lhát, ale nepořádek se mu moc nezamlouval.
Několik poházených kusů oblečení odnesl se skřiveným obličejem do koupelny do koše na špinavé prádlo.
Raději se ani nesnažil k tomu čichat, jestli je to čisté, nebo ne.
Když se vrátil, tak vyhodil nepořádek v podobě plechovek a prázdných obalů do koše.
Na menším gauči načechral tři malé polštářky a poskládal huňatou deku.
Ke dřezu si došel pro vlhký hadřík a utřel stolek, který byl naproti gauči. Byl to sice malý byt na koleji, ale student měl volnost v tom, aby si to nějak sám zařídil. Nic nebylo nějak extra zakázané.
Felix srovnal nějaké časopisy a vrátil se zpět ke kuchyňské lince.
Všude bylo nádobí. Kdyby aspoň čisté.
S těžkým povzdechem si napustil teplou vodu a umyl všechno, co se dalo.
Nemohl tady takhle žít, dělalo se mu z toho celkem zle. Netušil, že někdo tak pěkný jako Hyunjin, dělá tak velký nepořádek.
Když už se zdálo, že je všechno čisté a uklizené, tak se pustil do svého původního plánu.
Snídaně.

Měl nějakých dvacet minut, aby všechno připravil.
Nutno dodat, že po promluvení s Jisungem Felix počkal do večera, než odešel do večerky, aby nakoupil nějaké suroviny, které se mu budou hodit.

Blondýn si nachystal potřebné věci a udělal těsto na lívance. Aspoň to bude mít rychleji hotové.
Těsto nechal chvilku odležet a mezitím si umyl čerstvé jahody a borůvky. Cítil se divně. Nikdy neměl v plánu dělat ze sebe tohle, ale pakliže to jinak nejde. Tak se nedá nic dělat a musí do toho dát vše.

Hotové lívance dal na talíř, polil sirupem a na vrch naskládal nakrájené ovoce. Muselo se nechat, že to krásně vonělo.
Do sklenice nalil pomerančový džus a položil to vedle talíře.
Sam se rychle najedl, umyl nepořádek co udělal a se zauvoněním budíku si šel pro věci.

Dal si rychlou sprchu, oblékl se a než odcházel, tak se přesvědčil, že Hyunjin už je vzhůru.
Když viděl, že vyšší kouká do telefonu, tak s tichým pozdravem opustil i byt.

Na chodbě pozdravil Jisunga, který se tentokrát nesnažil volat Chana, protože ještě spal a přednášky měl až odpoledne.

„jak to jde?” Jisung se optal, když svoji ruku nechal odpočívat okolo Felixových ramen. Měl radost, že konečně mohl jít s pihatým andělem společně do školy. Sice je to kousek, ale i tak.

„nevím. Když jsem odcházel, tak už byl vzhůru, ale nevylezl z postele” Felix pokrčil rameny. Ani nevěděl, jaké má jeho spolubydlící přednášky, ale troufá si říct, že podobné jako on

„klasika. Minho hyung bude nadšený, jen se podívej tamhle, už jde” Jisung kývl hlavou do dálky, kde šel Minho s jediným úkolem, aby vytáhl Hyunjina z postele a dostal ho do školy.
„hyung, ahoj” Jisung zamával a Minho k němu zvedl hlavu. Na tváři se mu vytvořil lehký úsměv. Však je ještě ráno, ne každý má stejnou energii, jako tahle veverka

„Jisungu, Felixi. Spali jste dobře?” oba dva jen pokývali hlavou a Jisung chtěl něco dodat, jen starší se podíval na Felixe se starostí vepsanou ve tváři
„je ti už líp?”