„teď mě pozorně poslouchej. Každý anděl má svůj úkol. Tvým úkolem je, abys ho napravil, jinak to dopadne špatně a chlapec půjde do pekla. Nic pěkného by ho tam nečekalo. Ještě stále je čas na nápravu"
Felix si po těchhle slovech jen povzdechl. Nech...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rána byla pro Felixa stejná. Přesto se rozhodl, že se na nějakou snídani pro Hyunjina může vykašlat. Byl víkend a blondýn úplně netušil, co dělat. Za normálních okolností, by šel ven s přáteli, ale tohle není normální okolnost. Takže ne. Seděl na gauči a koukal na televizi. Kromě toho, že nebyl úplně zvyklý na korejské pořady, tak se to stále dalo. Chladný sobotní večer a Felix stejně nic nedělal. To samé se ovšem nedalo říct o jeho spolubydlícím. Ten teď venku pil s ostatníma a bavil se. Samozřejmě, že Felix nebyl zvaný, takže mu utekl další den. Začínal cítit lehkou zoufalost. Co měl teď jako dělat? Obavy ho obklopovaly a strach z toho, že to nezvládne, byl větší a větší. Neustále se ptá sám sebe, co provedl tak špatného, že musí napravovat zrovna Hyunjina.
Felix si povzdechl a přitáhl si nohy k hrudi. Bradu opřel o kolena a koukal na nějaký film. Neměl ani páru o co se jedná. Bylo to více méně jako kulisa, aby se necítil sám. I on měl nějaké ty city. Nebyl úplně chladný jako kámen. Jeho sladký úsměv a třpitící se oči, když uvidí něco, co se mu líbí. Jeho řeč těla, když má radost. Byl jako obyčejný člověk, kterej dokázal dát najevo, jak se cítí.
Felix se nachvilku zamyslel, takže ani nepostřehl, že se otevřely dveře. Jediné, co ho dostalo z jeho tranzu, byl tvrdý pád na zem
„ne že bych to udělal naschvál, ale už byl vážně těžký” Minho se křivě usmál na Chana. Oba dva dotáhli opilého Hyunjina domu a podle toho, co teď Felix viděl, tak ho pustili na zem. Felix se pomalu podíval na ty dva. Oba koukali na Hyuna, který na zemi kňoural a přesto se nezvedl. Blondýnovy oči se zastavily na Chanovi, který vypadal, že je mu vyššího značně líto, ale celé to opadlo, kdy se otočil na Felixe. Ten s jasným vylekáním nasadil na hlavu kapuci a byl rád, že je v místnosti téměř tma a televize mu osvětluje jen záda.
Felix se zvedl z gauče a přešel ke svému spulubydlícímu, přidřepl si a prohlédl si ho
„vypadáš jako troska” blondýn zašeptal a pomlaskl si
„postaráš se o něj?” Chan se zeptal, když sledoval mladšího, který vypadal, jako kdyby se o Hyunjina zajímal. Přesto mu stále neviděl do tváře. Felix zvedl ruku a zatřepal s dlaní na náznak nesouhlasu. Nechtěl se o něj starat. Zavinil si to sám a Felix s ním neměl nic společného.
„proč by se s ním měl tahat?” Minho byl na Felixově straně. Samozřejmě. Kdo by nebyl, že? „nech ho ležet tady na zemi. On si příště nějaké pití rozmyslí”
„to přeci není pěkné” dobrák Chan. Tenhle svět si ho nezaslouží. Felix ani nebyl překvapený, když to slyšel. Znal staršího až moc dobře
„to jeho chování taky ne” blonďatý anděl se zvedl a Hyunjina překročil „nechte ho být. Když se mi bude chtít, tak ho odtáhnu do postele. Ale nic nezaručuju” jeho tělo si to mířili do koupelny, kde už několikrát zmerčil kyblík, který se staršímu asi bude hodit. Nerad by to všechno uklízel na zemi, kdyby to Hyunjin nestihl na záchod. Felix postavil kyblík vedle hlavy vyššího a otočil se na ty dva. „můžete jít. Však on nějak přežije”
