Guardian angel (Hyunlix)

34.

Druhý den Felix stál uprostřed místnosti v bytu a sledoval Hyunjina, který seděl na gauči, sledoval nějaký film a cpal se brambůrkama. Vypadal skopojeně a smířeně. Až to Felix nechápal.
Přišlo mu to zvláštní. Naposledy na něj Hyunjin téměř křičel, že se kvůli němu nenechá obrat o příležitost a teď mu je to skoro jedno. Je za přítomnost mladšího rád.

Téměř by to bylo podezřelé, kdyby Felix nevěděl, že se nedávno starší přetvařoval.
Blondýn tak nějak pak zjistil, že vyšší je křehké povahy. Je milý a hodný. Takový, jako jeho máma.
Ale co se asi stane, když dítě zůstane jen s otcem, který je striktní?
Přesně tohle.
Felix mohl vidět, jaká změna nastala, když se Hyunjin otevřel.
Za celou dobu neviděl a už vůbec neslyšel nic o tom, že by vyšší něco někomu udělal.
To že neustále rýpe do Jisunga bylo normální. Ten mu to s radostí vracel zpátky. Byl to takový kamarádky vztah a hra na kočku a myš.
Celkem komické. Nakonec když dojde do tuhého, tak by jeden za druhého dýchal.
Jak milé.

Felix ještě chvilku koukal na vyššího, než si šel sednout vedle něj. Sebral mu misku s brambůrkama a sám si nabídl.
Svůj zrak upíral na televizi a nevnímal, jestli na něj Hyunjin zle koukal, že mu sebral jeho jídlo.
Ovšem, menší cítil, že na něj kouká. Byl to intenzivní pohled.
Felix se na něj tedy otočil a usmál se.

„víš, na tu tvoji zlomeninu, bys měl jíst něco výživného, ne tohle” blondýn zatřepal miskou a položil ji na stolek naproti gauči

„to ale není fér. To k filmu patří” Hyunjin si založil ruce na prsou a našpulil rty. Felix se musel uchechtnout. Vypadal celkem vtipně

„k filmu můžeš jist i zeleninu, nebo ovoce. V tvém případě mléčné výrobky, abys měl dostatek vápníku”

„to není přeci ono”

„to říkáš ty, já jsem jiného názoru. Ještě jsem tě dneska neviděl jist, nic zdravého” Felix měl pravdu. Už dávno bylo po obědě a Hyunjin nejedl pořádné jídlo. Jen samé nezdravé věci, které jeho tělu nepomohou se uzdravit. K čemu je jídlo? Aby měl člověk energii a dostatek vytamínů, bílkovin a vápníku, na stavbu kosti a těla.
Když bude jíst jen brambůrky, tyčinky a sladkosti, tak se moc rychle neuzdraví

„když já nevím co si dát, abych byl zdravý” snad dobrá výmluva ne? Neměl chuť na takové věci.

„něco se tu najde. Zelenina během dne a ráno klidně jogurt plný vápníku a do toho čerstvé ovoce. Tak budeš moct brzy zase tancovat. Je to sice jen ruka, ale i tu při tanci potřebuješ. Buď rád, že se můžeš normálně pohybovat. A když budeš dodržovat co jsem řekl, tak se ti ta ruka zahojí rychleji”

„dříve než odejdeš?” byla to naděje? Snažil se věřit tomu, že mladší zůstane a nikam neodejde. Jenže to bohužel není pravda. Odejde, ale ne teď hned

„to asi ne, protože kontrolu máš za pět týdnů, ale jsem si jistý, že tam zjistí, že tvoje ruka je v pořádku” Felix se sladce usmál. Věděl, že bude v pořádku. Cítil to. Teď už jen udělat všechno pro to, aby jeho tělo bylo zdravé a nechyběly mu potřebné živiny.

„ty ale umíš potěšit” Hyunjin nafoukl tváře a svoji pozornost přetočil zpět na televizi.

„jsem tvůj strážný anděl, ne posel dobrých zpráv a už vůbec ne člověk. Ber i na tohle ohledy. Nemůžu si dovolit to, co kdokoliv jiný na zemi. Jsem nelidská bytost”

„ale i ty se můžeš zamilovat, ne?”
To bylo dost náhlé. Opravdu.
Byla to otázka, na kterou nevěděl jak odpovědět. Něco, co ho naprosto zaskočilo

„zamilovat? Za tak krátkou dobu? Nemyslím si. Navíc, je to proti pravidlům”

„pravidlům?” Hyunjin nadzvedl obočí. Připadalo mu to, jako kdyby byl Felix vězeň a mohl jen určité věci
„co se stane, když to porušíš?”

„těžko říct” Felix si povzdechl a hrál se si svými prsty na rukách. Sám se bál, že za to, kolik toho provedl, půjde do vyhnanství, nebo možná i hůř. Kdo ví.
On sám neví
„slyšel jsem o vyhnanství. Ale to bych nejdříve musel projít nebeským soudem. Vůbec nemám tušení, co se tam děje. Co by se stalo semnou”

„je to jako peklo?”

„řekl bych, že horší” Felix si pomlaskl
„každopádně, zapomeňme na to. Hmm?”

„byl jsi někdy předtím zamilovaný?”

„proč?”

„jen se zajímám” Hyunjin pokrčil rameny. Ani on nevěděl, proč ho to zajímá, ale už se zeptal, takže z toho nemohl jen tak vycouvat. Což by mu bylo podobný, ale teď zjistil, že úplně nechce. Chce slyšet každou drobnost, kterou mu Felix může říct

„ach tak. Popravdě, nebyl. Ještě jsem neměl možnost potkat někoho, do koho bych se mohl zamilovat a svěřit mu své srdce. Jestli ti to stačí takhle?”

„a chtěl bys?” Hyunjin na něj koukal s naprosto klidnou tváří, ale plamínkama v očích. Bylo to až zvláštní.
Felix nevěděl jak se teď cítit.

„asi jo. Jenže, copak můžu? Už je na to značně pozdě. Nic mi život zpět nevrátí, abych se mohl zamilovat” blondýn opět cítil bolest na hrudi. Jako kdyby mu někdo mačkal jeho mrtvé srdce.
Mohl cítit, jak ho to bolí a to ho znepokojovalo. Byl přeci mrtvý. Nějaká bolest by měla jít okolo něj. Ne skrze.

„a kdyby přece jen?”

„máš trochu zvláštní otázky. Líbím se ti snad?” Felix se uchechtl, ale Hyunjin zůstal mlčet. Blondýn naklonil hlavu na bok a začal přemýšlet. Nemohlo být možné, aby to byla pravda. Nebo ano

„já... Nejsi ošklivý, proč by ses mi nelíbil” vybruslil z toho? To měl pod sebou hodně tenký led.
Ani Hyunjin totiž nevěděl, co cítil. Jenže, jeho aspoň neobklopuje bolest, kterou nezná.

„pravda. Taky nejsi k zahození” Felix si povzdechl. Tohle byla konverzace o ničem, ale i Felix chtěl vědět
„co ty? Byl jsi zamilovaný?”

„já? No, byl. Ale je to celkem dlouho”

„nic z toho nebylo?”

„asi jen chvilkové pobláznění a užití. Aspoň teda z druhé strany. Co víc dodat. Byl jsem slepý. Chci se konečně zamilovat do někoho, kdo bude mé city opětovat a zůstane po mém boku”

„tak to ti budu držet palce” Felix se slabě usmál. Bylo milé poslouchat tohle. Nakonec zjistil, že Hyunjin není z ledu a potřebuje péči. Byl hodně křehký. Přesto silný.

„doufám, že i tobě se dostane toho pocitu štěstí. Ať už budeš kdekoliv” Hyunjin položil svoji ruku na Felixovu. Cítil lehký chlad, ale Felix opak. Teplo, které se rozlévalo po jeho těle a co víc, boles byla větší a větší. Cítil se, jako kdyby měl brzy dostat infarkt. Zástava srdce na místě.
Ale jak, když jeho srdce nebije.
Felixovy oči spočinuly na jejich rukách. Těžký povzdech opustil jeho ústa.
Už teď se bál co přijde, až odejde. Hlavní ale bude, aby byl Hyunjin šťastný, ne on.
Vyšší je jeho prioritou číslo jedna.

„snad jednou” Felix zvedl pohled a podíval se Hyunjinovi do očí. Ani jeden neuhnul. Nebylo to ani nepohodlné. Prostě jen vzájemné zírání tomu druhému do očí.
Hyunjin už dávno věděl, že ty Felixovy jsou hluboké a krásné. Velké a plné třpitu. Bylo to snad kvůli tomu, že je anděl.
Ale až teď si všimnul, že mladší začíná blednout. Jeho rty byly skřivené do bolestné grimasy a v koutcích očí, měl slzy plné bolesti, která ho svírá.

Slzy mu pomalu tekly po tvářích a starší nevěděl co dělat.
Rukou, kterou mladšího držel, ho pustil a slzy u stíral palcem.

„děje se snad něco?” Hyunjin se lehce zamračil. Bylo to snad kvůli němu? Nebo to byly ty veškeré emoce, které nevydal na povrch?

„já... Bolí to” Felix položil svoji dlaň na hrudník a lehce posmrknul. Proč se to dělo? Slzy nepřestávaly téct. Byla to náhlá změna nálady a najednou i Hyunjin měl o mladšího strach.

„bolí? Co tě bolí?”

„srdce”

Oj, jaká to slátanina ze mě vypadla 😅