Guardian angel (Hyunlix)

29.

„hej, Felixi!”
Přes chodbu se ozvalo zavolání na blondýna, který se zastavil v chůzi a otočil se na toho, kdo na něj hulákal.
Byl lehce překvapený, že to byl zrovna Hyunjin.
Tohle se rozhodně nestávalo a bylo to divné. Téměř každý, tak nějak věděl, že se ti dva nemají rádi. Jako kdyby toho divadla neudělali dost.
Co si budem, téměř každý incident, který mezi sebou měli, tak byl na veřejnosti ve škole.
Teď už jen mohli koukat a čekat, co z Hyunjina vypadne.
Přesto po menším ranní rozhovoru Felix věřil, že se nebude dít nic špatného.
Uvnitř sebe se modlil, aby bylo všechno dobré a vyšší si k němu vybudoval důvěru.
Sice oba už věděli, že mu Felix nakonec ublíží, ale proč si kazit náladu a přemýšlet nad tím, co se bude dít v půlce května.
Teď snad už jen pozitivně.

„ať jdeš kamkoliv, tak změň plány, jdeš se najíst. Už jsem tě prokoukl a jsem si jistý, že do kantýny nejdeš” to bylo první, co Hyunjin řekl, jen co k mladšímu doběhl. Felixe si přeměřoval už ráno. Bylo na něm poznat, že je ještě trochu odtažitý. Což byl tak nějak kámen úrazu. Hyunjin nechtěl, aby se na něj Chan pořád mračil a hlavně ne po tom co zjistil, kdo to ten Felix vlastně je.
Jak ošemetné.
Hyunjin věděl, že Chan byl první, komu to Felix řekl. Komu řekl, že je anděl.
Nemohl říct, že žárlí. Za normálních okolností, by to Felix neměl říkat nikomu. Neměl by nikomu prozradit, co je zač.
Ale už se stalo a nejde s tím nic udělat.
Nehledě na to, že se nám z toho Hyunjin doslova posadil na zadek. Což teď není úplně důležité

„jsem až tak moc průhledný?” Felix před sebe zvedl ruce a prohlížel si je. Byl to samozřejmě fór. Věděl, že průhledný není. Byl aspoň trochu lidskou bytostí. Takže není možné, aby přes něj někdo koukal. Přesto to musel udělat. Jak jinak, že.

„ah. Nech toho a pojď. Vypadáš hladově” Hyunjin chytil Felixe za zápěstí a táhl ho směr kantýna.
Felix se samozřejmě jen usmíval. Tohle mu dělalo značně dobře.
Byl rád, že se Hyunjin snažil, ale stále to není perfektní a to cítil.
Ještě stále tomu něco chybí.
Nebyl to jen Felix, na koho měl být hodný.
Ale i na lidi okolo. Přestat je šikanovat a uzurpovat. Když se mu nebude něco líbit, tak jak se to říká? Moudřejší ustoupí?
Přesně.
Na co se na někoho povyšovat? Je to zbytečné. Naopak když tě někdo otravuje nebo ti vadí, tak ho ignoruj. Bude mu to vadit a nakonec odejde sám.
Hyunjin se potřeboval vrátit do původního stavu. Potřeboval opět co nejvíce komunikovat s Minhem, který tu pro něj je pořád. Kterému nakonec neřekl všechno, jak slíbil.
Měl by si napravit vztah s Jisungem. Není to tak, že by se úplně nesnášel, ale byl v jeho okruhu přátel.

„vypadám?”

„jo, vypadáš” Hyunjin se na něj ani neotočil a cpal je mezi lidma, kteří buď šli stejným směrem, nebo opačným. Každopádně jich tu bylo požehnaně. Felix teda nereagoval na okolí a nechal se vést.
Z úst mu unikl jen lehký povzdech a zachvilku se objevili v kantýně.
Hyunjin ho samozřejmě nepustil až do té doby, dokud nebyli u stolů, kde seděli ostatní.
„tady. Sedni se a čekej na mě. Ne že utečeš. Hlídejte ho” Hyunjin ještě zaúkoloval ostatní a odešel.
Felix jen pokrčil rameny a sedl si tak, aby na všechny krásně viděl. Tedy vedle Chana, který vypadal že chce něco říct, ale to asi všichni.

„ať se chceš zeptat na cokoli, ne teď” Felix zbrzdil staršího, který nakonec zavřel pusu a kývl. I když se našlo něco, za co mu chtěl vynadat, ale nechtěl být zlý. No, jen trochu.

„dobře. Nechám tu věc na kterou jsem se chtěl zeptat, ale něco tu je” Chan našpulil rty a se zamračením si Felixe prohlížel. Nebyl nadšený z toho, co se dělo více jak týden. Jak ho mohl jen tak ignorovat?
„jak mi vysvětlíš, co se dělo poslední týden? Řekni mi, že to byl jen nějaký fór. Felixi já přísahám, že jestli jsi to celé myslel opravdu vážně, tak tě přetrhnu, jako hada. Jak si to jako představuješ nás takhle ignorovat?”