Guardian angel (Hyunlix)

45.

Hyunjin držel Felixe za ruku. Propletené prsty a snažil se s ním dostat do kantýny.
Pokaždé to bylo stejné. Z přednášky zalidněnou chodbou do kantýny na jídlo.
Kdežto, teď to bylo trochu jinak.
Felix se záhadným způsobem cítil v bezpečí. Cítil teplo, které sálalo Hyunjinovi z dlaně.
Od rána je obdarováván polibky a i přesto všechno, se snaží o vyššího dál starat.
Najednou je to lehčí. Více si to užívá.
Což je problém.
Ale ono je to tak vždycky, že? Vždycky si začneme něco užívat na poslední chvíli.

Felix tyhle myšlenky vyháněl z hlavy a teď už se jen soustředil na vyššího, který s ním jde na oběd.
Nespěchali. Po jídle stejně už přednášky nemají, takže se pak vydají domů, nebo někam ven.
Což by byla ta lepší varianta. Co pořád dělat doma?

Mladší více zmáčkl Hyunjinovu ruku, když spolu prošli vchodem do kantýny. Oba si to mířili přímo ke stolu, kde sedí jejich kamarádi.
S lehkým úsměvem na rtech, samozřejmě. Nebyl důvod, aby se mračili.
Teď už jen s úsměvem.

„ah, naše hrdličky jdou” Jisung si rýpl, když zmerčil Hyunjina s Felixem. Ruku v ruce, úsměvy na tvářích. Vypadali spokojeně. Aspoň na chvilku.

„víš co? Už jsem si myslel, že sem zase příjdou rozhádaní, ale vidím pokrok” Changbin pokýval hlavou. Ano i on tu je.
Občas se trefí tak, že má zrovna pauzu ve stejnou dobu a dnešek byl ten den. Byl to den, kdy mohl na vlastní oči vidět to, o čem ti tři mluvili.

„taky jsem si myslel, že jste spolu šli na rande” Hyunjin mu vrátil připomínku. Pamatoval si všechno a hlavně ten den, kdy Felix řekl, že byl s Changbinem venku. To mu v té hlavě zůstalo.

„co? Měl jsem ti říct, že jsem ho nachystal, jak tě špehuje? A že mu to šlo”

„ale tak, tohle máme už za sebou” Felix se snažil je utišit. Bylo zbytečné, aby tohle znovu vytahovali. Už si tuhle věc vyřídili.
„když jsem byl malý, chtěl jsem být agentem. Tak jsem to nějak vyzkoušet musel, ne? A teď pšš.” Felix se usadil ke stolu a čekal, kam si sedne Hyunjin. Obvyklé místo vedle Minha bylo zabraný Binem a z druhé strany sedí Jisung. Nakonec o důvod víc, aby si sedl vedle Felixe, kde už měli jídlo a mohli se v klidu najíst. Nejstarší z nich na ně myslel a nechtěl je nechat hlady.
Vždycky si vzpomene na tu první hádku, kdy byli bez jídla a stejně se pohádali.

Za celou dobu vyšší sem tam hladil Felixe po zádech. Když zrovna nejedl. Dvě věci jednou rukou opravdu nezvládne. Nemohl se dočkat, až bude volný, ale to zase nebude Felix. Tak komplikované.

„co máte v plánu po jídle?” Chan se jen tak zvědavě zeptal. Ne, že by to byla nějak důležitá informace, to co mu řeknou, ale staral se.
Navíc ví, že s ním Felix už jen tak sám nebude. Musí nějak využít situace a navázat s ním nějaký kontakt.

„nevím, asi půjdeme ven, ne?” Felix se otočil na Hyunjina, který se krátce zamyslel. Už s Felixem prošel nějaký ten kus Seoulu, tak kam teď?

„kino?” vyšší navrhl a Felixovi se rozzářily oči. Ale moment, půjdou ven, aby se šli dívat na film, když to samé můžou dělat doma?
Čert to vem, tohle zní fajn.

„kino” Felix se zářivě usmál, až skoro oslepil přítomné u stolu.

„beru zpět, Felix není jako anděl. On je hotové slunce” Jisung poznamenal, když zachytil velký a zářivý úsměv, kterým Felix obdaroval Hyunjina.

„Sunshine” Hyunjin ho opravil a objal Felixe okolo ramen. Více ho na sebe namáčknul a věnoval mu polibek do vlasů
„moje” lehký a stydlivý smích opustil Felixova ústa. Tváře zdobené pihama, měly růžový podtón a oči se třpitily, jak dvě hvězdy.
Netrvalo dlouho a mladší svůj obličej schovával v dlaních.