Guardian angel (Hyunlix)

55.

„ne, já vážně chci vědět, kde jsi k němu přišel.” Jeongin ukázal na Felixe, který stál kousek od něj. Úsměv od ucha k uchu a mohl se opět potkat s ostatníma.
Kdy ho Chan více méně donutil se slovy: „je na čase, abys je poznal všechny, než začne nový semestr.”
Tak ho Felix poslech a teď spolu všichni stojí před kavárnou, kterou tak dobře znal.

„v Austrálii, kde asi.” Chan se zasmál. Věděl, že si ho všichni oblíbí. I když je to podruhé. Věděl, že Felix nebude mít problém s tím, aby si udělal kamarády. Od střední školy se celkem změnil a každý na něm mohl nechat oči.
Takže není divu.
„našel jsem ho samotného sedět na lavičce, když brečel a měl poraněnou tvář.”

„vážně?” Jeongin vyvalil oči a chtěl Felixe začít litovat. Než se blondýn s Chanem rozesmáli

„jistě, že ne. Teda, je pravda že se to párkrát stalo, ale takhle jsme se neseznámili. Koneckonců si myslím, že ani jeden z nás si to nepamatuje pořádně. Není to úplně nějak důležité. Hlavní je, že jsme stále kamarádi.” Felix nemohl nechat Chana lhát. Jak by to vypadalo?
Přesto chápal, že si z něj musel vystřelit, to by jinak nebyl Chan.

„pravda, na co přemýšlet nad tím, jak se spolu seznámili, když jejich vztah je pořád stejný, možná silnější.” Minho dal blondýnovi zapravdu. Sám byl dost omámen tím, co viděl. Jenže, co si budeme, v jeho srdci má místo už někdo jiný. Že?
Navíc si vzpomněl na to, co mu řekl Hyunjin.
Dával prostor svému nejlepšímu kamarádovi, i když to už nebylo úplně nutné. Jenže to nikdo, kromě Chana neví.

„přestaňte být tak sladcí. Na to nejsem zvyklý.” Seungmin se zašklebil, přesto všichni věděli, že to není myšleno vážně.
„můžeme být rádi, že si ho Chan nenechal pro sebe.”

„to je fakt.” Changbin pokýval hlavou a prohlížel si Felixe, který nedokázal ztratit z tváře svůj úsměv
„jsi ještě k mání?”

„ne tak úplně.” Felix přiznal a Bin se hraně chytil za hrudník, jako že jo to ranilo.
„odpusť.”

„kdo stihl okouzlit tohohle anděla?” Changbin si je všechny prohlédl.

„no kdo asi, ten co ještě nic neřekl.” Jisung se podíval na Hyunjina. Který byl opravdu do teď potichu.

„tak to prrr. Jako spolubydlící spolu musíme vycházet. Takže si nic nevymýšlejte.”

„jsem si jistý, že Felixův smích včera večer, říkal úplně něco jiného.” Jisung do něj musel rýpat. Na tváři měl posazený úšklebek, který by mu Hyunjin nejraději vymazal.

„to přeci nic neznamená. Všichni se s dlouhánem dokážeme pobavit.”

„tě sleduju.” Jisung udělal prsty gesto z očí do očí.
Hyunjin protočil očima. Brzy to stejně vyjde najevo. Jak dlouho to ještě budou tajit?
No přeci tak dlouho, dokud to nebude vypadat, že by si k sobě mohli vytvořit nějaké pouto a něco spolu mohli mít. Zatím je tu Felix dost čerstvě a Chan se jim snaží krýt záda.

„tak se uklidníme, ano? Není důvod je z něčeho obviňovat. Na druhou stranu jsem rád, že si spolu sedli.” Chan si přitáhl Felixe k sobě a obejmul ho okolo ramen. Musel vypadat trošku, že se snaží dávat na blondýna pozor.
„asi by to neměl úplně jednoduché, kdyby ne.”

„jak jsem řekl, já se o svoji postel klidně podělím.” Jisung pokrčil rameny
„kdyby něco, nabídka stále platí.”

„jistě.” Felix se uchechtl. Nemohl si zvyknout na to, že Hyunjin s Jisungem jsou opravdu jako kočka a myš. Znal tohle jejich pošťuchování.
„ale myslím si, že zatím to není potřeba.”