Guardian angel (Hyunlix)

43.

„už jen šest dní” Felix si zašeptal pro sebe, když seděl na gauči a sledoval televizi. Hyunjin byl v koupelně a konečně sám zvládl sprchu.
Sem tam si sice ozvala nějaká rána, že něco spadlo, jak moc nemotorný vyšší byl, jinak to bylo lepší.
Dokázal se o sebe postarat a to bylo hlavní.
Mladší nemusel mít strach, že to se sádrou těch pár dní sám nezvládne.

Byla neděle a poslední den, kdy mohli spolu odpočívat.
Ostatní měli opět nějakou práci. Takže na ty dva neměli čas.
Minho ten trénoval i o víkendech. Chan s Jisungem a Changbinem opět pracovali na nějakém projektu.
Seungmin a Jeongin? S níma to bylo těžké vždycky. Ne pořád měli čas na to, aby mohli přijít.

Proto teď Felix sedí u televize a přemýšlí.
Přemýšlí nad tím, jaký to bude, až tady nebude.
Všichni zapomenou, jen on ne.

Felix si povzdechl a zaklonil hlavu. Proč se začal cítí nervózně? Stahoval se mu žaludek a bylo mu špatně.
Jeho tělesná teplota se zvyšovala a srdce rozbušilo. Vyskočí mu z hrudníku?

„děje se něco?” Hyunjin se najednou zjevil za gaučem, přímo za mladším.
Felix sebou cukl a otočil na něj hlavu.
Starší byl oblečený ve volných věcech a byl připravený na to, si těch posledních pár hodin z neděle užít pohodlně.

„ne, neděje” Felix se lehce usmál a otočil hlavu zpět na televizi.

„lžeš” Hyunjin se posadil vedle mladšího a nohy hodil nahoru, na stolek. Klasika.

„možná, ale to není teď podstatný”

„dobře tedy” moudřejší ustoupí, že? Hyunjin nechtěl vyvolávat hádku, proto se v tom více nevrtal a nechal to být.
Sám si vůbec neuvědomoval, že tu Felix už dlouho nebude.

Oba spolu koukali na nějaký film, který tam zrovna běžel. Felix se snažil vyprázdnit mysl a jeho oči se pomalu zavíraly. Začínal být unavený.
Tělo se mu začalo uvolňovat a hlava padat.
Nebude to trvat dlouho a usne.
Nepočítal s tím, že to bude tak rychlé. Čekal na Hyunjina, aby se spolu mohli dívat na televizi a místo toho usne.

Hlava mu padala na bok a s tím i tělo. Za nedlouho se opíral o Hyunjina, který vypadal, že mu to nějak zvlášť nevadí. Naopak, Felixe více posunul, aby mohl mít hlavu na jeho klíně a v klidu si pospával.
Nebylo to poprvé. To určitě ne.
Hyunjinovi srdce poposkočilo a na tváři se mu udělal lehký úsměv. Oči měl plné něhy a mladšího hladil ve vlasech.
Felix byl naprosto roztomilý, když spal. Hotový anděl. Jaký to paradox.  

Hyunjin si ho mohl prohlížet třeba celý den.
Tu klidnou tvář a velké rty, které vypadaly dost měkce.
Jen jednou jedinkrát měl příležitost je ochutnat. A to jen protože se choval, jako hňup. A ani to nebylo myšleno vážně.
Přesto ty rty stále cítil a chtěl znovu.
Chtěl a nedokázal odolat.
Však Felix spí. Když si pro sebe ukradne jeden polibek, nic by se nemělo stát, ne?

Hyunjin se začal k Felixovi pomalu naklánět. Nevěděl, co se to s ním děje, ale chtěl to. Chtěl to za každou cenu.

Jeho rty se nebezpečně přibližovaly k těm Felixovým. Byli k sobě tak blízko, že mohl cítit teplo, které z mladšího vyzařovalo.

Bez přemýšlení své rty přitiskl na ty Felixovy a zavřel oči.
Jen toto mu prohnalo elektřinu tělem, do konečků prstů. Cítil zvláštní pocit v podbříšku a pak už jen kousnutí po spodního rtů, kdy se vyděšeně odtáhl.

„co to děláš?” Felix měl plně otevřené oči. Nechtělo se mu věřit, že to Hyunjin udělal. Mladší samozřejmě nespal, byl jen v lehkém polospánku. Takže hlazení po vlasech cítil.
Cítil úplně všechno.
Jen teď nevěděl, jak se cítit.