Guardian angel (Hyunlix)

21.

Felix přiběhl k Hyunjinovi a slabě se usmíval. Věděl, že by se teď hned měl omluvit, aby atmosféra nebyla tolik napnutá.
Nechtěl přijít domů s tím, že na něj Hyunjin opět křičel, nebo si našel důvod, aby na něj byl zlý.
Z tohohle Felix vyrostl. Už věděl, že když je s ním sám, tak jsou věci jen horší a horší. Proto to musí zastavit

„promiň” Felix hlesl a sklopil hlavu
„ať už ti řekl cokoli, nemůže za to. Omlouvám se, že kvůli mě tvoji kamarádi proti tobě zbrojí. Nechtěl jsem aby se to stalo a budu se snažit, aby se to nedělo. Opravdu se omlouvám. Vím, že jsi nemyslel nic zle z toho, co jsi řekl. Jsou to tvoji kamarádi, takže by to mělo být naopak. Vím, že mě nemáš rád, ale věř mi, že nedopustím aby od tebe odešli. Jedinej kdo odejde budu já. Zachvilku o mně ani neuslyšíš a budeš mít pokoj. Takže, ať se stalo cokoli. Omlouvám se”

„víš o tom, že to není tvé místo, aby ses omlouval?” Hyunjin zvedl obočí a sledoval mladšího, který k němu pomalu zvedl hlavu. Výraz měl posmutnělý a bylo vidět, že mysli všechno vážně

„Chan hyung na tebe vyjel kvůli mně. Je to mé místo se ti omluvit”

„řekl jsem jim to sám. Pravda, nepočítal jsem s tím, že se mi dostane taková odezva, ale co už” Hyunjin pokrčil rameny a rozešel se někam vstříc městu.
„tak kam chceš jít?”

„nevím. Možná se jen projít parkem. Je to jen "přátelská" schůzka. Moc jsem si nesliboval, takže jsem ani nic nevymyslel. Když bude nálada, tak se můžeme jít i někam najíst” Felix si povzdechl. Věděl že s pojmem "rande" to přehnal.
Nikoho by nikdo nikdy neměl do ničeho tlačit. Proto to Felix změnil
„vím, že mě nemáš rád, tak by bylo fajn, kdyby sme navzájem zjistili, jak se k sobě chovat. Víš, aby to pozítří nebylo tolik nápadné. Jenom přeci, náš dosavadní vztah je o tom, jak se mě co nejlépe zbavit. Takže není úplně nejlepší, abysme předvedli tohle. Nemyslíš?”

„asi máš pravdu. Jen tě upozorňuji, že můj otec prokoukne všechno”

„v tom případě bys měl být lepší herec. Neumíš svoji nenávist vůči mně schovat” Felix se uchechtl. I když to bylo spíše k pláči. Mladší si přál, aby tohle období už přešlo a vyšší se k němu choval tak, jak měl.
Jenže, to by přeci znamenalo, že pak hned odejde.
Jde jen o to, aby se Hyunjin začal chovat k ostatním s úctou a když se mu něco nebude líbit, aby odešel. Moudřejší přece ustoupí, ne?

„jistě. Tak už pomlč a jdeme. Už jsi tudy někdy šel?”

„ne. Nemám vůbec tušení, kudy do parku, ale jsem si jistý, že tam to bude fajn” Felix se přiznal. Nikdy nechodil moc daleko. Pokud nebudeme počítat cestu do bistra a do obchodu. Stejně si to nepamatuje a je rád, že se dostane z kolejí do školy a naopak.

„máš alergii na pyl?”

„ne”

„tak v tom případě jdeme do parku”
Hyunjin nabral směr, ale šel tak, aby ho menší stíhal.
Šli vedle sebe a ani jeden už nic neřekl. Felix koukal pod nohy a okusoval si spodní ret.
Jak rád by něco řekl, ale bál se, že asi úplně nemůže. Hyunjin vypadal, že si to ticho užívá.

Po nějaké době, kdy mlčky šli vedle sebe, se dostali do parku. Felix zvedl pohled od cesty a sledoval rozkvetlé třešně, které byly okolo chodníku a okvětní lístky padaly na zem a na lidi, kteřý právě procházely okolo. Na druhé straně chodníku bylo zábradlí, které bránilo před paden do řeky. Od vody se odrážely paprsky slunce a vytvářelo to krásnou paletu barev.
Jak Felixovi se zastesklo po Austrálii a moři.
Rád chodil na pláž a užíval si teplo. Ale tohle bylo taky krásné.
Felix se rozběhl k zábradlí aby se mohl opřít a omámeně koukat na vodu.
Bylo cítit, že od vody jde ještě stále studený vzduch, ale ničemu to nevadilo. Bylo to příjemné.