Guardian angel (Hyunlix)

28.

Hyunjin se probudil a na posteli se okamžitě posadil. Zdálo se mu to snad?
Felix ještě stále spal a byl k němu otočený zády. Ale vypadalo to, že má klidný spánek. Křídla mu dávno zmizela a on měl tak více prostoru.
Hyunjin na něj chvilku koukal z postele, než se odhodlal vylézt.
Opatrně došel k Felixovi a nahnul se tak, aby mu viděl do tváře.
Felix měl oči zavřené a lehce se mu třepotaly řasy. Obličej měl spokojený a objímá malý polštářek.
Byl roztomilý, jako obvykle.

Teď tedy, když se vrátíme k tomu, co se stalo. Hyunjin by se měl k Felixovi začít chovat tak, jak si zaslouží. Že?

Proto Felix ještě spí? Protože nemá potřebu se před ním schovat?

„budeš na mě koukat ještě dlouho?” Felix pomalu otevřel oči a otočil se na záda, aby na Hyunjina taky viděl
„ujišťuji tě, že jsem reálný. Klidně si sáhni” Felix k němu natáhl ruku, ale to Hyunjin odmítnul
„jestli chceš vidět křídla, tak to tě zklamu. Nemám dost energie na to, abych ti je ukázal”

„takže je to pravda?” Hyunjin se posadil na kraj postele a otočil se tak, aby viděl na mladšího

„jo. Myslel sis, že se ti to zdálo?”

„dokážeš ještě něco jiného, jako anděl?”

„nejsem si jistý. Jsem schopný vidět Strážné andělé ostatních. Jako třeba Minhův strážný anděl má stejnou trpělivost, jako on sám a je pěkně namakanej. Toho bych se i bál. Myslím, že se k němu i hodí. Jisungův strážný anděl je chlapec asi tak sedmnáct let, je hodný a citlivý, přesto se o Jisunga stará pěkně. Občas ho i zbržďuje, když se o tobě vyjadřuje. Však víš, asi se nemáte úplně v lásce. No a Chanův strážný anděl je žena ve středním věku. Je klidné povahy. Co víc říct. On byl vždycky hodný, milý, obětavý, všem pomáhal, takže tak” Felix se posadil, aby to nevypadalo blbě a sledoval Hyunjina, který kýval hlavou na náznak chápání

„a můj..”

„tvůj je takový, jakého ho vidíš ve svých očích”

„stejný jako moje máma” Hyunjin si povzdechl

„hmm, obvykle jsou to duše, které jsou podobné lidem, které jsi měl rád, nebo je máš rád”

„viděl jsi moji mámu?” byla to snad naděje v jeho hlase.

„viděl. Proto jsem ti řekl, že na tebe kouká z nebe. Ale neměl jsem příležitost ji vidět více”

„proc ne?”

„protože jsem ji zahlédl chvíli před tím, než jsem spadl na zem. Pravděpodobně je to ona, co si semnou občas zahrává. Už jsem dostal tolik pohlavků, ale jeden z nich byl jemnější než ty ostatní. Takže tak. Každopádně, jestli máš ještě nějakou otázku, tak se ptej. Máme ještě chvilku čas” Felix podotkl na hodiny, které visí nad dveřma

„oh. No. Říkal jsi, že jsi TEN Felix? Co se stalo?”

„hmm, pamatuju si, že jsem hrozně chtěl do Koreje na školu za Chanem, ale než jsem tak učinil, tak mě přejelo auto na přechodu. Nešel jsem na červenou. Nevím, co se stalo s tím řidičem, jestli se dostalo nějaké spravedlnosti, ale nezastavil a jel dál. Jak můžeš vidět, tak jsem umřel. Chan tenkrát nebyl v Austrálii. Možná by se to ani nestalo. Protože kdo ví, co bych dělal, kdybych byl s ním. Ne že by to byla jeho vina, jen říkám, že by to bylo jiné. Dál už asi víš. V Austrálii mi zůstala rodina, kterou nemůžu navštívit. Bál jsem se i toho, že když mě Chan pozná, tak bude problém. Ale jsem stále tady a nabízím ti svoji pomocnou ruku. Takže ano, jsem TEN Felix” blondýn musel lehce zavzpomínat, co se to vlastně stalo.
Bylo to všechno tak rychlé a náhle.

„Chan o tobě hodně mluvil, ještě než se to stalo. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem mu nezáviděl. Neustále opakoval, že se těší, až za ním přijdeš. Nakonec jeden den jsme ho našli brečet v koutě s hlavou na kolenách, že jsi umřel a že tě už neuvidí. Proklínal se, že tam tehdy nebyl a nebyl s tebou, aby se nic takového nestalo. Dostával se z toho týden, než byl schopný opět normálně pracovat. Byla to pro něj krutá realita. Pak už jsme o tobě neslyšeli. Jisung občas přišel s tím, že Chan opět před spaním brečel. Celý den nedal nic znát a pak to na něj dopadlo. Nechtěl ani pomoct. Topil to v sobě” Hyunjin nevěděl, jestli dělá dobře, že vykládá Felixovi o tom, jak moc to Chana sebralo, ale Felix si to zasloužil vědět.
Občas na něj nakoukl, když mohl, ale nebylo to nic výrazného. Ne vždy ho zachytil v tom stavu, kdy nebyl schopný mluvit s ostatními

„Chan mi byl hodně blízkou osobou. Takže tomu i věřím. Někdy brečel i kvůli tomu, že se nebráním a nechám se šikamovat. Jen ta představa, že je o tři roky starší a pořád kvůli mně brečel. Nezaslouží si to” Felix si pomlaskl.
Nutno dodat, že se teď cítí víc lehký. Mohl s někým volně mluvit a ještě líp, když je to Hyunjin
„teď ale dost o těchhle věcech, je na čase se vrátit mezi lidi” blondýn vylezl z postele s vytáhl Hyunjina na nohy.

„necháš mě si sáhnout někdy na tvá křídla?”

„když budeš hodný” Felix došel ke skříní a hledal něco na sebe, v čem bude moct spát na přednáškách. Ne že by to nebylo zajímavé, ale pro Felixe zbytečné.
„jinak, jak jde choreografie?”

„ne tak dobře, jako s tebou” Hyunjin se zašklebil. Byla to pravda, s Felixem to bylo jednodušší, bylo to o něčem jiném.

„nebuď takový. Určitě to bude dobré. Jestli chceš, tak se na vás pak můžu jít podívat”

„lepší by bylo, kdys byl semnou znovu v páru”

„ale no tak, víš že to nejde. Rád bych, ale to by to nesmělo být tak pozdě. Měl jsi říct, že chceš tancovat sám. Teď už je pozdě to měnit” Felix vytáhl nějaké triko, černou mikinu a rifle stejné barvy. Byl přichystaný na to, jít do koupelny a udělat ze sebe "člověka"

„ah, to je jednom. Každopádně, nejde to tak, jak by mělo a to mě znervozňuje. Zkracuje se nám čas a pořád nic”

„dej mu trochu více času a hlavně na něj nebuď zlý. Zkus to opatrně, nakonec uvidíš, že je to v pohodě. Koneckonců ti ho pomohl vybrat Minho hyung. Musí být přeci aspoň trochu dobrý, ne?” Felix se otočil na vyššího, který stál jako solný sloup a koukal na zem. Začalo mu být líto, že nemůže tancovat s Felixe.
Zajímavé, že?
Hyunjin povolil uzdu a začal se chovat tak, jak byl naučený. Aby ukázal své pravé emoce. Aby nebyl zlý a to všechno.
Proto byl teď v takovém rozpoložení

„asi jo. Každopádně to není ono. Kéž by to šlo posunout a mohlo to být dříve. I ty jsi uměl kroky za dva dny”

„Hyunjine, já jsem já a on je on. Je mezi námi rozdíl. Já měl důvod, proč jsem chtěl jít na tuhle školu. Teď tu sem a ani si to nemůžu užít. Dej mu šanci. Uvidíš, že to není tak zlé a pokud si pamatuju, tak za týden si vás přijde zkontrolovat kantor. Představ si, že Minho má celou skupinu na starost, ty jen jednoho člověka”

„dobře dobře. Změna tématu, měli bysme se připravit a jít do školy. Ty máš přednášky. Já můžu přijít trochu později, ale ty ne” Hyunjin se uchechtl a vyběhl z pokoje. Rychle utíkal do koupelny a zamkl za sebou dveře. Felix si jen povzdechl a pokrčil rameny.

„jsi podlý” Felix na něj houkl a sám se převlékl v pokoji. Sprchu si dával večer, takže to teď nebylo úplně nutné. To samé se nedalo říct o Hyunjinovi, který se potí od rána do večera ve studiu.
Felix na sebe naházel všechno, co měl přichystaný a šel do kuchyně se najíst a čekal na vyššího, který se sprchuje a něco si u toho nahlas brouka.
Felix tomu úplně nerozuměl, ale pravděpodobně to měla být písnička.

Blondýn pokroutil hlavou s úsměvem a byl rád, že se dostali přes ten tenký led.
Bylo to teď rozhodně snazší a hezčí, než předtím.

Ale muselo to Hyunjinovi trvat tak dlouho?