Guardian angel (Hyunlix)

22.

Ať už byla procházka sebe hezčí, Felix se stejně nic nedozvěděl a ani jeden se necítí vedle toho druhého pohodlně. Takže, jako kdyby to celé bylo zbytečné.

Felix se momentálně teď snažil opakovat po Hyunjinovi kroky a sledoval se ve zrcadle. Nic neřekl. Mlčel.
Celou dobu byl, jako kdyby mu někdo vyřízl jazyk. Jen sledoval a opakoval.
Hyunjin na druhou stranu měl ke všemu připomínky. Felix se nesoustředil jak měl, tudíž jeho tanec byl jeden velký zmatek.
Neustále zapomínal kroky, nebo je nedokázal napodobit.
Nedělal to naschvál. Jen přemýšlel. Přemýšlel, jestli tohle všechno má smysl a jestli se toho chce zúčastnit. V dobu, kdy by měl opouštět zemi, by měl být den otevřených dveří.. Tedy o pár dní později. To znamená, že jestli teď bude v tomhle pokračovat, tak nechá Hyunjina samotného na jevišti a sám tam nepřijde. Bude za podrazákam.

Nemohl si pomoct, ale nechtěl aby si ho Hyunjin pamatoval takhle. Nechtěl, aby mu vyčítal, že se nedostavil, že ho tam nechal samotného. Že mu to udělal naschvál a utekl.
Hyunjin sám si neuvědomoval, že mu Felix vlastně řekl, že odejde za měsíc a půl. Což je ta samá doba, jako jejich nacvičování představení.

Felix se zastavil a poslouchal hudbu. Nebyla veselá, nebyla ani nijak extra rychlá. Byla plná emocí a Felix to nezvládl

„já nemůžu" Felix se na sebe podíval do zrcadla a dýchal trhaně. Nemohl to dovolit. Nemohl s Hyunjinem dál nacvičovat jenom proto, aby pak nepřišel

„o čem to mluvíš? Nemůžeš dýchat? Dáme si pauzu. Ale jsi nějaký nemotorný, jako kdyby jsi neuměl tancovat" Hyunjin ho sledoval s obočím u sebe. Prohlížel si Felixe od hlavy k patě a uvažoval, co by se mohlo dít. Byl nějaký divný, už od rána a první věc, co od něj slyší je, že už nemůže. Jak komické, že?

Felix bez toho, aniž by něco řekl, se rozešel ke dveřím, jenže Hyunjin byl rychlejší. Chytil menšího za zápěstí a otočil ho k sobě

„kam jdeš?"

„za učitelem"

„proč?" Hyunjin se neustále mračil. Nedokázal pochopit, co se tady děje. Byl Felixem zmatený ještě víc, než včera.

„jdu to ukončit" Felix se otočil, aby mu vyšší neviděl do tváře. Cítil, že ho začaly palet oči, což nebylo dobré znamení. Nechtěl teď brečet. Nemohl. Vypadal by jako slaboch. Jako malý ufňukánek, který potřebuje mámu

„cože? Co to žvaníš?! Víš co to vůbec znamená, když to teď utneš?" Hyunjin začal cítit, že mu do žil proudí zlost. Nechce jeden, druhý má smůlu.
Tohle nemohl Hyunjin dopustit

„vím. Tak mě nech. Řeknu mu, ať ti přiřadí někoho jiného" Felix vytrhl svoji ruku z Hyunjinova sevření.
Jenže Hyunjin se tak lehce nevzdává a to všichni víme. Rychle se dostal před mladšího a stoupl si tak, aby nemohl odejít z místnosti
„ustup"

„ani náhodou. Nepustím tě tam. Víš, že takhle to nefunguje a místo nás vybere jiný pár"

„tak to fungovat bude muset. Teď uhni a nech mě jít"

„co ti zase přeletělo přes nos?!" Hyunjin zvýšil hlas a zrychleně dýchal

„na to samé, bych se mohl každý den ptát já tebe!" Felix na něj vyjekl zpátky. Otočil se a šel si pro batoh. Opravdu to chtěl ukončit. Nemohl mu udělat takovou prasárnu. Jak by to vypadalo? Dost blbě. Neustále se tváří jako ten nejmilejší a nejhodnější. Někdo, kdo by nikomu neublížil.
Takže teď je čas, aby v tom pokračoval a nechal dát Hyunjinovi někoho jiného do páru.
Felix si vzal batoh a šel přímo proti Hyunjinovi, který stále stál před dveřma a vypadá to, že se nechce hnout z místa