Guardian angel (Hyunlix)

25.

„jestli jsi na mě naštvaný, tak to řekni” Felix musel prolomit to ticho, které mezi nimi panuje. Bylo to nepříjemné a měl strach, že řekl něco co neměl. Což možná udělal a teď se bude Felix potýkat s tichem, které ho doslova ničí.

„asi nejsem naštvaný, jen jsi vzal mému otci vítr z plachet, nečekal jsem to” Hyunjin si povzdechl. Co se bude dít, až Felix odejde a on se bude muset sám setkat se svým otcem? Bude to zlé?
Těžko říct. Měl tak trochu strach, že se mu to později vrátí, ale teď byl svým způsobem vděčný

„jo tohle. Za to se omlouvám, asi jsem si neměl pusu pouštět tolik na špacír” Felix se nervózně poškrábal na zátylku a koukal před sebe. Už se vraceli zpátky, takže Felix čekal, že vyšší bude mít nějaké připomínky

„to je jedno. To já se omlouvám za to nedorozumění, nakonec kdo ví, co by vymyslel, kdybych řekl, že jsi jen kamarád. Takhle jsme to nějak uhráli”

„neomlouvej se. Chce to kuráž začít něco takového, když k někomu chováš nenávist. Každopádně, jestli se cítíš tíživě, tak běž za Kkamim. On i babička tě určitě rádi uvidí” Felix se zastavil v chůzi. Otočil se na Hyunjina a usmál se. Vyšší určitě potřeboval někoho, koho má rád a přivítá ho hřejivou náručí.

„nepůjdeš semnou?”

„ne. Jdi si užít komfortu, který potřebuješ. Semnou to bude přeci jen nepohodlné a trapné. Přišli by další otázky a já chci, aby sis odpočinul. Třeba tam i přespi. Udělá se ti líp” ne, že by s ním Felix nechtěl jít, ale jsou nějaké hranice, které nechce překročit. Jako to, že by se mu neměl moc plést do rodinného života. Což už udělal.

„víš co to znamená?” Hyunjin koukal na Felixe, jestli si uvědomuje, co teď přijde. Jak by ale mohl zapomenout, co slíbil.

„jo, ber to jako začátek. Od zítra mě uvidíš jen v nezbytné situaci. Nepromluvim na tebe a nebudu ti dělat těžkosti, ale ty mi na oplátku něco slib”

„co přesně?”

„nenech se ovlivňovat otcem. Má na tebe špatný vliv a brání ti v tom, aby ses pohnul z místa. Buď takový, jaký jsi byl. Kašli na to, co řekne on, nebo ostatní. Musíš se ty cítíš dobře sám se sebou. To je všechno co si přeju, abys mi slíbil. Nic víc nežádám” Felix ještě poplácal Hyunjina po rameni a otočil se k odchodu
„přeber si to, jak chceš. Jo a podrbej za mě Kkamiho za ouškem”
Felix zamával a šel směrem do parku.
Hyunjin ještě chvilku stál na místě a sledoval Felixe, jak odchází. Nevěděl, jak to všechno pobrat. Ať se stalo dneska cokoli, tak mu mladší neustále jen pomáhá. I když okolo toho musí oba udělat hrozný divadlo.
Hyunjin pokroutil hlavou a taky odešel.

Felix se procházel okolo řeky. Nechal ať na něj dopadají okvětní lístky a nadechl se čerstvého vzduchu.
Udělal nějaký pokrok? Nebo jen pomohl Hyunjinovi mezi nimi postavit zeď?
Těžko říct, ale snad se to dozví brzy.

Felix se opřel o zábradlý a sledoval západ slunce. Oranžová barva se odrážela od hladiny vody a vytvářela dokonalost, kterou můžete vidět jen pouhým okem.
Felix si povzdechl a podíval se na nebe.

„udělal jsem dobře, nebo jsem zase šlápl vedle?” blondýn nečekal odpověď, i když by se mu to líbilo. Přesto stále koukal na ono nebe, které ukazuje krásnou paletu barev.
Teď jen tak přemýšlel, jestli se mu vůbec chce zpátky.
Když byl mladší, tak svůj život neměl rád, asi tak stejně jako každý jiný. Nechtěl tu být, ale když se na to teď podívá, jako neživá bytost, tak si přeje život. Přeje si tu svobodu a nezávislost.
Přeje si, aby si mohl udělat přátelé a zamilovat se.
Zamilovat se, to je ono. Celé blbé přání tkví v tom, že chtěl potkat někoho, koho bude milovat.
Ale tohle přeci nemůže udělat. Když splní svůj úkol jak má, tak nemusí přemýšlet nad sebou. Bez toho se přeci obejde. Nechce, aby po něm zůstal někdo zlomený.

„co mám teď asi tak dělat?” byla to zoufalost? Možná.
Teď bude dělat něco, co nechtěl. Bude se muset vyhýbat Hyunjinovi. Bude muset dělat, že tady není. Jen sem tam se okolo vyššího mihne. Ale nic velkého, jen aby se dostal z bodu A do bodu B. Toť vše.
Ale asi to nebude jednoduché.

„Felixi?” blondýn se vylekaně otočil a byl ještě víc překvapený, co tu dělá

„co tu děláš? Myslel jsem si, že jdeš k babičce”

„pojď se mnou” Hyunjin stál kousek od něj. Bylo to divný, proč by se za mladším vracel, když nemusí

„ne, Hyunjine. Jdi sám, je to tvá babička. Říkal jsem ti to už předtím” Felix pokroutil hlavou a raději se díval zpátky na řeku, která ho značně uklidňovala.

„je to náš poslední den, tak proč nebýt spolu?”

„proč bys to chtěl? Zbláznil jsi se?” Felix se na něj znovu otočil, ale nikdo tam nebyl.
Porozhlédl se okolo, ale po Hyunjinovi ani stopy. Zdálo se mu to? Má snad halucinace?
„proč si semnou zahráváš?” Felix se podíval na nebe a zašeptal.
Bude se to dít často? Bude vidět Hyunjina, ale nebude to on?
Vždyť si o něm ostatní pomyslí, že je blázen
„tohle není sranda” Felix odstoupil od zábradlí a dal se na cestu na kolej.

Celou cestu se snažil dívat jen pod nohy a aby do někoho nenarazil. Nesmí si připustit to, aby si s ním zahrávaly bludy.
Takhle to nejde.

Felix došel na pokoj a praštil sebou na postel.
Byl unavený a psychicky vyšťavený.
Je možné, že měl bludy jen proto, že si přál aby s ním Hyunjin šel domů? Nebo protože chtěl být s ním aspoň těch posledních pár hodin?
Jenže co z toho?
Teď může jít akorát tak spát a připravit se na brzké vstávání, aby se vyhnul Hyunjinovi.
Bude to záživná doba, která mladšího akorát tak rozhodí. Ale dohodli se tak, je blbost aby od toho odstoupil a ještě bez důvodu.
Co by jako řekl?

Je mi po tobě smutno, zapomeňme na to, že se nemáme rádi a nech mě, abych ti vlezl do života a zničil ti ho?
Ne.
Tohle nemůže.
Bude rád, když přežije zbytek času a pak odejde.
Teď už jde jen o to, jestli zpět do nebe, aby jeho duše měla klid, nebo před nebeský soud a dostane trest za všechny ty přestupky, které už udělal.

„ah, já se zblázním” Felix se zatahal za vlasy a tišil své výlevy o polštář.
Teď není ten pravý čas, aby rušil celou kolej.
Teda aspoň ty, co jsou na pokojích.
Teď je čas na to, aby si nějak uspořádal denní rozvrh a vyhýbal se Hyunjinovi, jak jen nejvíce to půjde.

Slib je slib.