Guardian angel (Hyunlix)

15.

Po nějaké době, kdy už se den pomalu blížil k večeru, byl Felix stále v posteli. Nějakým záhadným způsobem se mu podařilo usnout.
Proč asi?
Protože se unavil pláčem. Celý den nic nejedl a byl bez energie.
Byl dokonce tak unavený, že nedokázal ovládat své vnitřní já a objímaly ho dvě velká andělská křídla.
Bylo to to jediné, co ho zahřívalo. Nebyl ani přikrytý. Prostě vypadal, jako smutný anděl. Možná více přiblížit.
Jak smutný pes, ale místo sklopených uší, měl povadlá křídla, která objímala jeho tělo.
Byl to jediný způsob, jak se cítit v bezpečí. Nezajímalo ho, že ho takhle může někdo vidět.
Co víc, ani nevěděl že se takhle vystavuje světu.
Jeho hlava za celý den byl tak plná, že byl rád, že nakonec usnul a mohl si trochu odpočinout.
Samozřejmě, aby později mohl dále přemýšlet o svém "životě" na zemi.

Felixovo tělo se ve spánku třáslo nejspíše měl zle sny, které ho dohání jako tahle realita. Nebyl nikde v bezpečí.
Neměl ničí pomocnou ruku. Jen se sám utápěl v problémech a podle sebe, nebyl na anděla dost dobrý.
Měli jeho duši nechat spát. Co je dobrého na utrpení, když se dostal do nebe?
Nemá to být jako ráj?
Tak proč se děje tohle?

Nezvaná návštěva, která právě stala u dveří, lítostivě sledovala Felixe.
Vidět naživo pár andelských křídel, která se snaží bránit svého majitele, nebylo nic přirozeného.
Chan se snažil stát tak, aby Jisung neviděl do pokoje a zabránil tak dalšímu nedorozumění. Mladší byl rozhodně zvědavý a chtěl se k pihatému anděli dostat stůj, co stůj. Jenže Chan mu to nedovolil.

„spí, nechme ho” starší neustále sledoval blondýna a jeho tělo, které se třáslo. Chan tohle už několikrát viděl. Věděl, jak mladšího uklidnit, ale nebyl si jistý, jestli chce mít s touhle realitou něco společného. Nakonec, neměl by být rád, že může svého kamaráda zase vidět? Aspoň nachvilku?
„víš co? Můžeš zajít pro něco sladkého? Možná čokoládovou zmrzlinu, nějaké sušenky. Něco na nervy. A když už budeš u toho, tak jahody by taky byly fajn”

„mám jít teď nakupovat?” Jisung se zamračil a lehce našpulil rty. Zrovna dvakrát se mu nechtělo

„je to pro Felixe. Vem si s sebou třeba Minha. Určitě s tebou půjde”

„je s ním Hyunjin. Pravděpodobně mu dělá zase nějakou přednášku. Divím se, že ho může vystát” Jisung si odfrkl. Musel přítomnost Minha zavrhnout. Chtěl ho s sebou, ale ten měl teď rozhodně jinou práci.

„je to jeho nejlepší kamarád, Jisungu. Ať je Hyunjin jaký chce, pořád ho má Minho rád. Víš co? Vem s sebou Changbina, stejně se chtěl zastavit, že u nás bude spát. Vem ho po cestě, aspoň se mu nezkrátí nohy”

„to snad už ani nejde, má je krátké dost”

„Jisungu, běž už” Chan se na něj zamračil. Snažil se ho vyhnat co nejmileji, aby mohl jít Felixovi pomoct. Místo toho, ho nechává déle v noční můře

„no jo furt” Jisung protočil očima a před odchodem se musel ještě ozvat
„až bude vzhůru, tak mě k němu pustíš. Celý den se o něj bojím a ty mi ani nedovolíš se na něj kouknout”
Jisung za sebou zavřel dveře a Chan pokroutil hlavou.
Ještě pár sekund stál na místě, aby se ujistil, že se Jisung hned nevrátí a vkročil do pokoje. Dveře opatrně zavřel a šel k posteli, kde ležel pihatý anděl.
Na jednu stranu pro Chana vypadl roztomile. Na druhou stranu, hodně zlomeně.

Starší se posadil na kraj postele a opatrně pohladil Felixe po křídle. Chtěl po rameni, ale měl ho schované.
Chan věřil, že na křídlech to má úplně stejný efekt.
Obvykle, když měl Felix noční můry, tak pomohlo aby ho Chan obejmul a hladil ho. Jak to měl ale dělat teď?
Mladší k němu byl zády, takže by ho musel přelézt, ale co když mu ublíží?
Co když mu udělá něco s křídlem?
Chan si nebyl úplně jistý tím, co teď dělat.
Chvíli si mladšího prohlížel, než se zvedl a šel na konec postele. Opatrně po čtyřech vlezl před něj a lehl si na bok, aby na mladšího viděl.
Utrápený obličej. Zaschnuté slzy. Opuchlé oči i rty.
Chan tohle nechtěl vidět, i když sám takhle vypadal nedávno taky.

Starší položil dlaň levé ruky na Felixovu tvář a jemně ho hladil palcem.
Snažil se mu dát nějak najevo, že je tu s ním. Že není sám

„Felixi” Chan zašeptal a snažil se mladšího vzbudit. Nevěděl, jak dlouho Felix spí, ale očividně to nebyl moc pohodlný a výživný spánek.
„Lixie vstávej” Chan štípl mladšího lehce do tvářicky.
Blondýn slabě zakňučel a zamlel se. Chan to tedy zkusil znovu.
Oči mladšího se pomalu otevíraly a když spatřil Chana, tak se vylekal.

Nevěděl, co tu starší dělá a proč leží před ním. Vlastně, absolutně nepočítal s tím, že ho ještě někdy uvidí. Nebo že mu bude taky blízko.

„měl jsi zlý sen” Chan prohodil do ticha a Felix kývl. Jistě, byl to zvyk, kdy se v Chanovi probudil ochranářský půd vůči mladšímu. Nic se nezměnilo. Jen Felix.

„co tu děláš?” Felix zašeptal. Jeho hlas nechtěl být hlasitější. Necítil se na to, vlastně se necítil vůbec na nějaké mluvení.

„přišli jsme tě s Jisungem navštívit. Celý den jsi se neukázal, měl strach”

„a kde je?” Felix se otočil, aby viděl lépe na pokoj. Ale po Jisungovi ani stopa.

„šel do obchodu a pro Changbina. Nemohl jsem ho sem pustit. Ne když vypadáš takhle.” Chan se dotknul bílých křídel a mohl cítit tu hebkost, která je obklopovala. Bylo to příjemné.

„ah. Děkuji” Felix se slabě usmál a nechal Chana, ať se jeho křídel dotýká, jak chce.
I pro Felixe to bylo příjemné. Nebylo to sice hlazení po vlasech, ale i tohle cítil. Bylo to něžně a opatrně.
Felix se více přitulil k Chanovi a snažil se si užívat tuhle chvilku. Nevěděl, jak dlouho tu bude.
Chan i teď, byl velkou oporou pro mladšího. Ať už je to jak chce.
„až znovu odejdu, budeš zase brečet?”

„budu” Chan si povzdechl. Nechtěl o něj přijít znovu. Ne teď, ne později. Nikdy.
Ale nedalo se nic dělat.
Pořád to byl odchod, který ho nikdy nevrátí zpátky. Teď si byl Chan jistý, že tohle je jeho poslední šance, jak mladšího vidět.

„ne Channie. Neplač kvůli mně. Pamatuj si, jen ty nejhezčí vzpomínky” Felix vydechl Chanovi do hrudě. Cítil to teplo, které ze staršího sálalo. Chybělo mu to. Chybělo mu pochopení, pro jeho "život" tady. Konečně zjistil, že ho Chan podpoří v kterékoliv situaci.
Bylo to snad to, co mu před smrtí chybělo? Chyběl mu Chan?
Ah, kdo ví. Ale Felix cítil, že je to takhle správně. Neměl více pocit viny a ani toho, že ho postihne trest. Ne když je teď s Chanem.

Starší nepřestával Felixe hladil, ale jen do doby, než mezi ně padlo pírko. Z naprosto jiného místa, než se ho Chan dotýkal.
Felix se od Chana lehce odtáhl a koukl se na pírko, které si tam v klidu leželo.
Starší ho vzal do rukou a omluvně se díval na pihatého anděla, kterému právě dopadlo pírko. Což se nestává běžně.

„nechtěl jsem..”

„nech si ho” Felix přerušil Chana. Měl k tomu dobrý důvod

„co?”

„řekl jsem, ať si ho necháš. Andělské peří jen tak nevypadává. Ani když mávnu křídli, jako to dělají ptáci. Drží tak moc pevně, že bez důvodů nevypadne. Nos ho při sobě a použij ho v nezbytné situaci. Hlavně ho neztrať, mohlo by ti to přinést smůlu. Opatruj ho jako oko v hlavě, víckrát se ti tahle příležitost nenaskytne”

Včera jsem byla trochu štědrá a zveřejnila dvě kapitoly. Je možné, že se to bude stávat častěji. Nic neslibuji. Ale stát se to může 😊

Každopádně. Doufám, že jste si užili krapet Chanlix momentu, než se zase dostaneme k tomu hlavnímu.

Btw. Krásný Velký pátek 💕